Věra Ferbasová: klaun v sukních
Drobná blondýnka s velkýma očima a buclatými tvářičkami se herečkou stala vlastně náhodou. Narodila se 21. září 1913 v
Sukoradech u
Jičína, kde byl její tatínek středoškolským profesorem. Později se s rodiči přestěhovala do
Plzně, vystudovala a odešla do
Prahy, kde pro ni strýc našel místo sekretářky v
Divadle Vlasty Buriana. Když jedna členka souboru onemocněla, musela zaskočit právě Ferbasová – a už na jevišti zůstala. V rolích dívčích komiků, neposedných studentek a nezbedných dcerušek vystřídala
Anny Ondrákovou (1902–1987), která v té době už natáčela hlavně v zahraničí.
Prvním filmem Věry Ferbasové byla malá role ve snímku
V tom domečku pod Emauzy v roce 1933, už v dalším roce jich ale natočila sedm a do druhé světové války se její filmografie rozrostla na několik desítek rolí. Názvy filmů jako
Děvčátko z venkova, Uličnice, Falešná kočička, Andula vyhrála, Švadlenka nebo
Sextánka napovídají, v jakých postavách se divákům líbila nejvíc. Největší úspěch zaznamenala komedie
Mravnost nade vše, kde si Ferbasová zahrála po boku
Hugo Haase,
Adiny Mandlové a
Světly Svozilové.
Provdala za architekta
Josefa Pálku a společně žili v domku v
pražském Ládví. S filmováním ani divadlem po válce na rozdíl od spousty jiných hereček neskončila, v řadě veselých i vážných rolí se objevila na jevišti
Činoherního klubu i před kamerou. Ve filmu
Penzion pro svobodné pány režiséra
Jiřího Krejčíka z roku 1967 můžete Věru Ferbasovou vidět jako
slečnu Mossieovou,
Martin Frič jí dal roli v pohádce
Dařbuján a Pandrhola, zahrála si i ve
Skřiváncích na niti režiséra
Jiřího Menzela. Její poslední větší rolí byla postava komické tetičky ve snímku
Oldřicha Lipského z roku 1974
Jáchyme, hoď ho do stroje. Věra Ferbasová zemřela 4. srpna 1976 v
Praze, je pochovaná na hřbitově v
Jičíně.
Nataša Gollová: filmová partnerka Oldřicha Nového
Legendární filmy
Kristián, Dívka v modrém, Eva tropí hlouposti nebo
Hotel Modrá hvězda: to jsou snímky, v nichž zazářila
Nataša Gollová. Narodila se 27. února 1912 v
Brně v domě na
Údolní ulici, studovala filozofickou fakultu
Univerzity Karlovy v
Praze, tanec a herectví, a hovořila čtyřmi světovými jazyky. Už před válkou hrála v
Divadle Na Vinohradech, v
Divadle Na Fidlovačce nebo v
Divadle Jana Wericha, ve filmech býval jejím častým partnerem
Oldřich Nový.
Po válce byla obviněna ze spolupráce s nacisty, a tak se z hlavního města stáhla do
Českých Budějovic, kde se provdala za režiséra
Karla Konstantina. Na větší filmové role už štěstí neměla, ale až do začátku 70. let hrála v divadlech. Po boku
Jana Wericha ztvárnila
Sirael ve dvoudílném filmu
Císařův pekař a Pekařův císař, z menších filmových a televizních rolí stojí za zmínku Fany v komedii
Drahé tety a já. Gollová žila v
Praze na
Janáčkově nábřeží, kam za ní na návštěvy chodila spousta kolegů. Zemřela 29. října 1988, je pochovaná na
Vyšehradském hřbitově.
Adina Mandlová: sexsymbol třicátých let
Ani
Věra Ferbasová, ani
Nataša Gollová: sexsymbolem třicátých let 20. století se stala herečka
Adina Mandlová, narozená 28. ledna 1910 v
Mladé Boleslavi. Jejím životním i filmovým partnerem byl
Hugo Haas, s nímž natočila například veselohry jako
Život je pes, Mazlíček nebo
Ať žije nebožtík. Když se Haas při natáčení snímku
Děvčata, nedejte se! seznámil se svou budoucí ženou
Marií Bibikovoffovou, Mandlová natočila například titulní roli v kultovním filmu
Kristián a
Přítelkyně pana ministra s
Oldřichem Novým, zahrála si ve filmech
Kouzelný dům nebo
Pacientka doktora Hegla. Za roli prostitutky Kiki ve filmovém dramatu
Noční motýl získala v roce 1941 Národní filmovou cenu.
Jejím posledním českým filmem byla
Sobota Václava Wassermana. Za údajné kolaborantské styky s Němci byla po válce další kariéra u filmu nemožná. Mandlová emigrovala a objevila se už jen v několika rolích. Provdala se za módního návrháře
Bena Pearsona, s nímž prožila 37 let, v nakladatelství
Josefa Škvoreckého vydala své paměti
Dneska už se tomu směju. Do vlasti se vrátila teprve po sametové revoluci, zemřela 16. června 1991 v
Dobříši.
Hana Vítová: první Sirael
Ve dvoudílném filmu
Císařův pekař a Pekařův císař sice
Sirael ztvárnila
Nataša Gollová, ale první
Sirael v revui
Golem na jevišti
Osvobozeného divadla byla
Hana Vítová.
Voskovec s
Werichem také pro Janu Laškovou, dceru operních pěvců
Národního divadla Niny a Hanuše Laškových, vymysleli pseudonym.
Známá herečka a zpěvačka se narodila 24. ledna 1914 v
Praze a hrála v řadě pražských divadel, kromě
Osvobozeného divadla také u
Vlasty Buriana, v operetě
Švandova divadla a v
Novém divadle Oldřicha Nového. Ve filmu se poprvé objevila v roce 1932, a to v malé roličce ve snímku z prostředí módního salonu
Děvčátko, neříkej ne!, v dalších letech patřila k nejobsazovanějším filmovým milovnicím a herečkám. Známe ji například z filmů
Dům na předměstí a
Cech panen kutnohorských, zazářila v dramatu
Noční motýl a objevila se jako švadlenka Helenka s
Oldřichem Novým v komedii
Valentin Dobrotivý režiséra
Martina Friče.
Podobně jako
Lída Baarová a
Adina Mandlová čelila i
Hana Vítová po druhé světové válce obvinění z kolaborantství, na rozdíl od nich se ale obhájila a směla dál hrát. Na role ani v osobním životě ale štěstí neměla. Nezapomenutelná byla v
Pytlákově schovance z roku 1949, natočené jako parodie na filmové kýče. Společně s
R. A. Dvorským a dalšími umělci hrála na venkově v estrádních vystoupeních. Závěr života po sebevraždě jediné dcery prožila na své chatě v
Chrustenicích u
Berouna, kde se živila překládáním z angličtiny, němčiny a ruštiny. Zemřela v
Praze 3. března 1987 a je pochovaná na
Olšanských hřbitovech.
Lída Baarová: herečka, které na vrcholu kariéry ležel u nohou celý svět
„Byla jsem pošetilá, blbá, slávou opilá a proti své vůli jsem se vlastně nepěkně zapletla do dějin. A za tuhle pošetilost jsem strašně krutě zaplatila,“ řekla v jednom z posledních rozhovorů
Lída Baarová. Možná nejkrásnější a nejtalentovanější herecká hvězda třicátých let se narodila 7. září 1914 v
Praze. Jmenovala se Ludmila Babková, umělecký pseudonym si vybrala podle rodinného přítele, spisovatele
Jindřicha Šimona Baara.
V dobách své největší slávy točila pět šest filmů ročně, znáte ji například z filmů pro pamětníky
Lelíček ve službách Sherlocka Holmese,
Zapadlí vlastenci či
Madla z cihelny. Od roku 1934, kdy si ji německá UFA vybrala do snímku
Barkarola, natáčela hlavně v Německu a v té době se také stala milenkou říšského ministra propagandy a osvěty
Josefa Goebbelse. Goebbelsova žena Magda si stěžovala u
Adolfa Hitlera a Baarové zakázali filmování a veřejně vystupování. Několik filmů ještě natočila v Čechách (
Dívka v modrém, Maskovaná milenka), po válce se ale její život i kariéra ocitly v troskách. Provdala se za
Jana Kopeckého, v roce 1948 společně emigrovali a usadili se v Salzburgu. Postupně žili v Itálii, Španělsku, Německu a Argentině, filmovou kariéru Baarová ukončila v roce 1958. V dalších letech ještě vystupovala v divadlech a hostovala na německých a rakouských scénách, kde ji ale ještě v roce 1968 kvůli její minulosti vypískali. Rozvedla se, znovu se provdala a posledních třicet let života strávila v ústraní v Salzuburgu. Po sametové revoluci několikrát navštívila
Prahu a natočila pár dokumentů. Zemřela 27. října 2000 v Salzburgu, je pochovaná v rodinné hrobce v
Praze ve Strašnicích.