Pomníky dávné civilizace nenajdete jen v Africe. Mocným tohoto světa se mohutné, několik desítek metrů vysoké kamenné pilíře zalíbily natolik, že je z Egypta odváželi ve velkém a dnes zdobí slavná náměstí v Istanbulu, Londýně, Paříži či v Římě. Pravý egyptský obelisk u nás nenajdete, ale i ty menší mají své kouzlo, navíc se za nimi skrývají
neobyčejné a často
neznámé příběhy.
Riegrův obelisk na vrchu Gothard v
Hořicích vám bude vyprávět o historii
nejstarší sochařsko-kamenické školy v Evropě,
obelisk Via Lucis v
Uherském Brodě s celou řadou citátů a odkazů na dílo J. A. Komenského vznikl ke 400. výročí jeho narození a
obelisky v zámeckých parcích v Uherčicích, v
parku u zámku Krásný Dvůr, v
zámeckém parku v Kynžvartu nebo v
lesoparku Templ u Dolní Rožínky vás zavedou do noblesních časů staré šlechty.
Nejstarší obelisky pro dva místodržící
Přímo pod jižními zdmi
Pražského hradu v
zahradě Na Valech stojí
dva stejné kamenné obelisky. Latinské nápisy už jsou téměř nečitelné, a není divu: postavit je dal císař Ferdinand III. po roce 1637 a připomínají
pražskou defenestraci z roku 1618. Stojí přibližně tam, kam po svržení z okna
Starého královského paláce dopadli
místodržící Jaroslav Bořita z Martinic (u cesty) a
Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka (pod okny), i když v té době pod jižní stěnou Hradu nebyla upravená zahrada, ale smetiště, vytvořené letitým vyhazováním odpadků z okna. Trochu nespravedlivé je jen to, že třetí vyhozený,
písař Fabricius, se svého pomníku nedočkal. Zato však byl povýšen do šlechtického stavu s přídomkem „von Hohenfall“, tedy pán z Vysokého pádu.
Mrákotínský obelisk u katedrály sv. Víta
Staré obelisky dělí jen pár desítek metrů od patrně
nejznámějšího českého obelisku: takzvaného
mrákotínského monolitu, který stojí na
III. nádvoří Pražského hradu. Jako připomínku Čechoslováků, kteří padli ve světové válce, jej dal postavit
prezident republiky Tomáš Garrigue Masaryk, ale od zveřejnění plánu až do slavnostního odhalení v rámci oslav desátého výročí vzniku Československa 28. října 1928 uplynulo sedm let. Poměrně dlouho se čekalo na firmu, která by se zakázky ujala: teprve po roce a půl se ozvaly
Mrákotínské kamenolomy. Bezmála devatenáct metrů dlouhý monolit byl vylámán na začátku roku 1923 v lomu pod nejvyšším vrcholem
Vysočiny; základna obelisku měla rozměry 150 x 150 centimetrů a celý kámen vážil 120 tun. Jenže do Prahy nedojel, rozlomil se už cestou na nádraží v
Telči. V roce 1923 proto prezident objednal nový monolit, tentokrát na vlastní náklady. Ten dorazil v prosinci 1925 do Prahy na
dejvické nádraží, o pár měsíců později se přesunul na
Pražský hrad a další dva roky zabraly úpravy do konečné podoby podle návrhu
architekta Jože Plečnika. Obelisku přesto dlouhá desetiletí chyběla
ozdobná špička, pyramidion, uražená už při opracovávání v mrákotínském lomu. Památník byl nakonec dokončen z iniciativy prezidenta Václava Havla až v roce 1996, kdy byl na jeho špičku osazen dva metry vysoký jehlan z pozlacených ocelových profilů, vyrobený v
plzeňské Škodovce.
V
Mrákotíně v prostorách úřadu městyse je k vidění
expozice kamenictví, kde se o cestě monolitu do Prahy dozvíte řadu zajímavostí. Za zmínku stojí i to, že první rozlomený obelisk rozhodně nepřišel nazmar: z jedné části vznikl
pomník padlým, který dnes stojí na
Náměstí hrdinů v
Telči, druhý se proměnil v
pomník československých legionářů padlých během 1. světové války a najdete jej na
pražském náměstí Pod Emauzy.
Mírový obelisk v Brně
Známý je rovněž
obelisk v Denisových sadech v
Brně: je tu spousta laviček, krásné
výhledy na město a z
Petrova nebo rušných ulic městského centra to sem je jen pověstných pár kroků.
Obelisk z roku 1818 připomíná vítězství nad Napoleonem a položení jeho základního kamene i odhalení provázely okázalé slavnosti. Důležitou roli měl památník po zboření městských hradeb, kdy se stal důležitým bodem urbanistických plánů a uzavíral průhled reprezentativní Elizabeth Strasse, dnešní Husovou ulicí. Park se spoustou teras se táhne mezi ulicí Bašty u brněnského hlavního nádraží po bývalých hradbách pod
Petrovem až k Husově ulici a dostanete se do něj z ulic Bašty, Husovy a Biskupské, případně průchodem z Petrské.
Nejkrásnější obelisk s vyhlídkou u Trutnova
Když 27. června 1866 zvítězili pod vedením generála Ludvíka Gablenze vojáci rakouského X. armádního sboru v
bitvě u Trutnova, šlo o jediné
rakouské vítězství ve válce s Pruskem roku 1866. Už dva roky poté byl na památku slavného vítězství na návrší Šibeníku slavnostně odhalen
sedmnáct metrů vysoký litinový obelisk. V kryptě památníku jsou uloženy ostatky generála Gablenze, dutým obeliskem stoupá točité schodiště až k
vyhlídce na bývalé bojiště, město i jeho okolí. Z centra města vede na návrší a další místa bojiště
naučná stezka.
Lichtenštejnské obelisky
Móda stavění obelisků zasáhla
Lichtenštejnská panství v Rakousku i na Moravě na přelomu 18. a 19. století. V
anglickém parku u Nových Zámků u
Litovle dodnes objevíte
obelisk zvaný Komín, další obelisky stávaly v
Lednicko-valtickém areálu. Ze čtyř ale zbyl jediný, a to ten nejstarší:
obelisk navržený architektem Josefem Hartdmuthem byl vztyčen v roce 1798 na památku míru uzavřeného mezi Rakouskem a revoluční Francií v Campo Formiu. Třiadvacet metrů vysoký jehlan z pískovcových kvádrů stával v aleji vedoucí od
lednického zámku směrem k
Podivínu, dnes je součástí
obory Obelisk.
Další obelisky ale zmizely, například takzvaná
Facka, obelisk, který stával u obce
Hlohovec. V roce 1867 do něj uhodil blesk a skončil v základech blízkých chalup, stodol nebo sklepů. Jak přišel k tak zvláštnímu jménu? Podle staré povídačky tady dala kněžna facku knížeti Kryštofovi z Lichtenštejna za to, že prohrál v kartách mikulovské panství. Na starých obrazech dodnes můžete vidět další obelisk, který stával na menší vyvýšenině u
Valtic, třetí pak měl zdobit ostrov v jednom z
lednických rybníků.
Obelisk u karlínské Invalidovny
Obelisk před průčelím
Invalidovny směrem k Sokolovské ulici v
Praze připomíná
dvacet vojáků, kteří zahynuli při povodni roku 1890. Když v noci z 2. na 3. září začala stoupající hladina Vltavy ohrožovat provizorní most a Vojenskou plovárnu, velitel praporu vyslal ženisty, aby se tyto objekty pokusili zachránit. Vojáky ale strhnul silný proud a dvacet z nich tehdy utonulo.