I když se historie
rodu Collalto et San Salvatore začala psát roku 959, svůj původ odvozovali od langobardských králů ze 7. století. Jméno si rod zvolil podle
hradu Collalto v údolí Piavy naproti Taurskému pohoří a
hradu San Salvatore v blízkosti Benátek v
Itálii.
Zakladatelem moravské větve rodu se stal
Rambaldo XIII. (1579–1630), kterého roku 1610
císař Rudolf II. povýšil do stavu říšských hrabat. Kariéra hraběte z Collaltu v císařských službách byla závratná, během pár let se vypracoval až k nejvyššímu vojenskému úřadu v habsburských zemích, když ho císař jmenoval prezidentem dvorské válečné rady, což by v moderní době odpovídalo postu ministra války.
Polní maršál Rambaldo XIII. z Collaltu se proslavil také neshodami s
Albrechtem z Valdštejna.
V roce 1623
Rambaldo XIII. získal jako konfiskát po
Zdeňkovi Brtnickém z Valdštejna Brtnici u
Jihlavy, k níž krátce nato připojil panství
Černá a
Rudolec. Collaltové postupně získali i další majetky, z nichž nejvýznamnější byla panství
Příseka, Písečné, Kněžice a
Uherčice. U
zámku v Uherčicích Collaltové založili anglický park s několika drobnými stavbami. Jednou z těch, které dodnes dotvářejí romantickou atmosféru parku, je umělá zřícenina, která slouží jako
rozhledna. Datem svého vzniku (1801) je uherčická věž
nejstarší dochovanou rozhlednou na Moravě, po
novogotickém templu v
parku u
zámku Krásný Dvůr pak
druhou nejstarší rozhlednou na území České republiky.
Collaltové si svůj rodový majetek na
Vysočině a
jižní Moravě podrželi až do konce druhé světové války, pak o něj přišli na základě Benešových dekretů. V roce 1947 se vrátili na své staré rodové sídlo
Castello di San Salvatore, další rodové větve a generace žily v
Itálii a
Německu. V současnosti je rod vymřelý po meči, ale na základě povolení belgického krále došlo ke spojení s
rodem Croÿ. Italská větev rodu se zabývá vinařstvím.
Významnou příslušnicí rodu byla
Juliana Collalto (1186–1262), jíž byla podle některých pramenů dokonce zasvěcena kaple
uherčického zámku. Jako desetiletá vstoupila do kláštera sv. Markéty v Sallarole. Spolu s blahoslavenou Beatricí d´Este založila r. 1222 klášter v Gemole a roku 1226 se stala zakladatelkou benediktinského kláštera v Benátkách, kde působila jako abatyše. Za blahoslavenou byla prohlášena v 19. století, svátek má 1. září a uctívána je především v Benátkách.