Svatba se konala v Bratislavě roku 1261, kdy budoucí královně bylo 16 let,
Přemysl Otakar II. byl o 16 let starší. Přestože šlo o sňatek uzavřený z politických důvodů, bylo to šťastné manželství. Měli asi šest dětí, z nichž do dospělosti přežily dcery
Kunhuta a
Anežka, a také dědic trůnu
Václav II. Traduje se, že pro pobavení své ženy dal král na
Pražský hrad přivézt lvy.
Soupeření s
Rudolfem Habsburským skončilo Přemyslovou smrtí v roce 1278 na Moravském poli.
Kunhuta se stala královnou−vdovou, ale protože následníkovi trůnu bylo jen sedm let, Rudolf pověřil správou země braniborského markraběte
Otu V. Období dalších několika let se říká podle opery
Bedřicha Smetany Braniboři v Čechách. Královna byla uvězněna i se synem
Václavem na
hradě Bezděz, odkud se jí podařilo uprchnout, Václava si ale Ota ponechal.
Kunhuta odešla na
Opavsko, kde si zřídila dvůr v
Hradci nad Moravicí. Purkrabím na Hradci a zřejmě také druhým Kunhutiným manželem se stal
Záviš z Falkenštejna, v roce 1281 nebo 1282 mu Kunhuta porodila syna Jana. Po návratu Václava z braniborského zajetí se královna i se Závišem vrátili ke dvoru, roku 1285 Kunhuta doprovázela syna Václava do
Chebu, kde se oženil s
Gutou Habsburskou. V témže roce 9. září zemřela, patrně na tuberkulózu. Je pochovaná v
Anežském klášteře v
Praze, vedle
svaté Anežky České a rodičů
Přemysla Otakara II.