Přemysl Otakar II. byl vnukem krále
Přemysla Otakara I. a synem krále
Václava I. a jeho manželky
Kunhuty Štaufské. Na trůn nastoupil v září 1253 a záhy se stal nejmocnějším vládcem střední Evropy. Říkalo se mu
král železný a zlatý: první přízvisko získal na bitevních polích, druhé díky bohatství, které pocházelo ze
stříbrných dolů v
Kutné Hoře.
Jeho ženou byla
Kunhuta Uherská, vnučka uherského krále. S Přemyslem Otakarem II. měli asi šest dětí, z nichž do dospělosti přežily dcery
Kunhuta a
Anežka, a také dědic trůnu
Václav II. Traduje se, že pro pobavení své ženy dal král na
Pražský hrad přivézt lvy. Tehdy vznikla tradice chovu českých erbovních zvířat, ale
Lví dvůr v
Královské zahradě, tedy budovu s vytápěnými kotci, do níž bylo možné nahlížet z ochozu, vybudoval až král
Ferdinand I.
Přemysl Otakar II. založil desítky královských měst a hradů, například
České Budějovice, kde je po něm pojmenováno
hlavní náměstí a stojí tu panovníkova
socha.
Socha Přemysla Otakara II. stojí také ve
Vysokém Mýtě. Založil rovněž města
Čáslav, Děčín, Most, Kolín, Uherské Hradiště, Litovel nebo
Písek, z hradů pak
Bezděz, Orlík, Svojanov či
Špilberk, a také
klášter Zlatá Koruna v
jižních Čechách. Na počest jeho účasti na křížové výpravě do Pruska v letech 1254–1255 bylo založeno město
Královec, dnešní Kaliningrad.
Na vrcholku moci byl
Přemysl Otakar II. držitelem titulů
štýrský a korutanský vévoda, kraňský markrabě, pán Chebska a
pán italského města Pordenone. Po roce 1273, kdy byl římskoněmeckým králem zvolen
Rudolf I. Habsburský, o rakouské a italské državy přišel. Při tažení proti Habsburkům ve snaze znovu ovládnout alpské země došlo roku 1278 k
bitvě na Moravském poli, v níž král padl. Je pohřben v
katedrále sv. Víta na
Pražském hradě.