Otec
Karola Sidona pocházel z rabínské rodiny ze slovenské
Trnavy. Nacisté jej za války umučili v
Malé pevnosti v
Terezíně. Za války ukryla maminka malého Karola před transportem v rodině strýce v
Mníšku pod Brdy. Od roku 1948 jej vychovával jej nevlastní otec
Josef Gros, který měl větší štěstí než jeho vlastní otec: utekl nejenom z terezínského ghetta, ale také z Treblinky a ze sovětského gulagu.
Karol Sidon vystudoval dramaturgii a scenáristiku na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v
Praze, pracoval v
Československém rozhlase a ve studiu
Jiřího Trnky, byl redaktorem
Literárních listů a
Listů. Roku 1968 a 1970 vyšly jeho autobiograficky laděné prvotiny
Sen o mém otci a
Sen o mně, v nichž zachycuje tápání na cestě od dětství k dospělosti. Pro režiséra
Juraje Jakubiska připravil scénář povídky Poutníci do filmu
Zběhové a poutníci,
Ptáčkové, siroty a blázni a
Nashledanou v pekle, přátelé!
Jako disidenta ho v následujících letech čekala pouze nedůstojná zaměstnání, po podpisu Charty 77 byl zaměstnán jako topič. V té době napsal nábožensko-filozofický esej
Evangelium podle Josefa Flavia, který vyšel v edici Petlice, a řadu dalších próz a divadelních her. Roku 1978 obdržel exilovou cenu J. Koláře za román
Boží osten.
Osud obou jeho otců přispěl k tomu, že roku 1978 přijal židovskou víru a začal studovat Tóru. Po nuceném odchodu do emigrace se usadil v Německu, kde studoval judaistiku. Rabínské vzdělání dokončil v Izraeli.
Do vlasti se vrátil až po sametové revoluci a roku 1992 se stal
pražským a zemským rabínem. Zasloužil se o založení Lauderových škol, stavbu mikve, podařilo se mu obnovit židovskou ortodoxní komunitu a po čtrnácti letech dokončil druhý židovský překlad
Tóry do češtiny. Přeložil rovněž
Novou pražskou pesachovou Hagadu, dosud nevydaný překlad
modlitební knihy sidur nebo
machzor na Vysoké svátky Roš hašana a Jom kipur.
Roku 2014 vyšel pod pseudonymem
Chaim Cigan první díl Sidonovy románové tetralogie
Kde lišky dávají dobrou noc, kterou
časopis A2 zařadil do výběru nejdůležitějších českých knih v období třiceti let od sametové revoluce. Sidon za své dílo získal
Státní cenu za literaturu, je také nositelem
Řádu Tomáše Garrigua Masaryka.