1. Židé a židovské památky u nás
V českých zemích Židé žijí více než tisíc let. Už od svého příchodu v 9. století pečlivě udržovali své tradice a zvyky, a
židovské památky proto najdete téměř po celé České republice. Přestože většina židovských obcí zanikla kvůli holocaustu a za druhé světové války a komunistického režimu bylo zbořeno přibližně 175 synagog, řada památek přežila. Dnes po celém Česku naleznete asi
200 synagog a
370 židovských hřbitovů. Dávné tradice připomíná například městská část
Prahy Josefov,
Židovské město a
Židovské muzeum,
Památník Terezín a celá řada menších expozic a židovských čtvrtí. Z nich je nejlépe dochovaná
židovská čtvrť Zámostí v
Třebíči, díky své jedinečnosti zařazená na seznam
Světového dědictví UNESCO.
2. Židovské obce a kongregace
Podle odhadu žije na světě přibližně 17 milionů Židů. Nejmenší správní jednotkou v určitém městě či oblasti je
židovská obec, případně
kongregace, sdružená kolem jedné synagogy. Před druhou světovou válkou u nás působilo 153 židovských obcí, většina zanikla kvůli holocaustu a poválečným emigračním vlnám. Dnes jich existuje deset, a to v
Praze, Liberci, Děčíně, Ústí nad Labem, Teplicích, Karlových Varech, Plzni, Brně, Olomouci a
Ostravě. Dohromady mají asi tři tisíce členů, lidí s židovskými kořeny u nás žije asi dvacet tisíc.
Židovské obce pečují jen o část dochovaných židovských památek, řada synagog a hřbitovů je majetkem měst, obcí, církví a soukromých vlastníků. Mezi nejvýznamnější investory při rekonstrukci židovských památek patří
Židovská obec v Praze, která spravuje 30 synagog a 175 židovských hřbitovů v
Praze, Středočeském, Pardubickém a
Jihočeském kraji.
3. Rabín
Židovské obce se starají o náboženské, kulturní a sociální záležitosti židovské komunity. Jejich nejvyšší autoritou je
vrchní rabín nebo
vrchní zemský rabín. V Česku tuto funkci zastává
Karol Sidon, rabínem pro reformní směr je
David Maxa.
Hebrejské slovo
rabi označovalo znalce, učitele a vykladače posvátných textů. V dnešních židovských obcích je rabín duchovním vůdcem a jeho úkolem je výchova mladých. Může vést duchovní služby, ale řada obřadů se obejde bez jeho přítomnosti. Od roku 1972 se rabíny mohou stát i ženy.
Jako vrchní moravský zemský rabín v
Mikulově a později jako vrchní rabín v
Praze za vlády
císaře Rudolfa II. působil
Jehuda Liva ben Becalel (asi 1520–1609), legendární tvůrce
pražského Golema. Jeho náhrobek najdete na
Starém židovském hřbitově v Praze.
4. Synagoga a šabat
Slovo
synagoga znamená dům shromáždění. V ortodoxních synagogách sedí muži a ženy odděleně, jinde mají ženy vyhrazeny galerii v patře, v liberálnějších kongregacích sedí společně. V synagoze si ženy zakrývají vlasy a muži nosí šálu (tallit) a filakterie (tfilin, malé kožené krabičky se svitky pergamenu popsaného verši z Tóry). Na hlavě muži nosí čepičku (kipa, jarmulka).
Největší z tuzemských synagog je
Velká synagoga v
Plzni, nejstarší je
Staronová synagoga v
Praze. Ta už více než 700 let slouží jako hlavní synagoga pražské židovské obce.
Nejvíc lidí chodí do synagogy o šabatu, což je den odpočinku a modliteb. Začíná v pátek večer při západu slunce a trvá do sobotního večera. Jedno z nejdůležitějších přikázání velí, aby se zbožní Židé ten den drželi dál od jakékoliv práce, a tak i do synagogy často chodí pěšky, aby se vyhnuli řízení auta.
5. Tóra
Každou sobotu, během svátků a někdy i v jiných dnech se v synagogách předčítá z
Tóry, pergamenového svitku s hebrejským textem Pěti knih Mojžíšových. Pro Židy je tím, co pro křesťany Bible a pro muslimy Korán. Tóru provází řada zvláštních zvyklostí. Svitky se například halí do bohatě vyšívaného pláštíku z hedvábí či sametu, a protože Tóry by se nikdo neměl dotknout rukou, k ukazování v textu slouží
jad, stříbrné ukazovátko ve tvaru ručičky.
6. Židovská kuchyně
Židovská kuchyně má pro povolená a zakázaná jídla řadu předpisů a pravidel. Zbožní Židé jedí jen to, co je
košer (z hebrejštiny; vhodný, rituálně čistý). Například košer maso musí pocházet pouze ze savců s kopyty a současně přežvýkavců (proto není košer vepřové) a ryby musí mít šupiny a ploutve (proto do jídelníčku Židů nepatří třeba sumec). Společně se nejí také maso a mléko.
Ochutnat židovskou kuchyni můžete například v
restauraci Šalom, která patří k
Židovské obci v Praze a uchovala si autentický nádech starých časů. Speciality židovské kuchyně se připravují také na nejrůznějších akcích, například na komentovaných prohlídkách nejrůznějších památek, na každoročním
festivalu židovské kultury Šamajim v
Třebíči, anebo při každoročním
Dni židovských památek.
7. Judaismus
Judaismus je jedním z nejstarších monoteistických náboženství. Vznikl na Středním východě během doby bronzové, a měl a stále má silný vliv na křesťanství a islám. Během let se rozdělil do několika větví:
ortodoxní (se zvláštní odnoží
charedim, tedy těmi, kteří přísně dodržují staré obyčeje a rozeznáte je i podle tradičního oděvu),
moderní ortodoxní,
konzervativní a
reformní. Židé, kteří nejsou spojeni s žádným náboženským směrem, nedodržují tradiční zákony, ale hlásí se k judaismu, se označují jako
sekulární Židé.
Zatímco podle ortodoxního rabína je Židem pouze ten, kdo má židovskou matku, Federaci židovských obcí stačí k prokázání židovské identity pouze židovský původ alespoň jednoho z prarodičů.