Madeleine Albrightová se narodila jako
Marie Jana Körbelová v
Praze na
Smíchově. Doma jí říkali Madlo nebo Madlenko podle hrdinky populárního filmu
Madla zpívá Evropě. Jak uvádí ve svých pamětech, když se v deseti letech začala učit francouzsky, našla podobu svého jména, která jí vyhovovala a z Madlenky se stala Madeleine.
Její otec
Josef Korbel byl československý diplomat a poté, co nacisté v roce 1939 obsadili Československo, se mu i s rodinou podařilo uprchnout do Anglie. V Londýně pracoval pro budoucí exilovou vládu, konkrétně pro
Jana Masaryka. Albrightová dlouho věřila, že uprchli z politických důvodů, a teprve v dospělosti se z reportáže v deníku Washington Post dozvěděla, že její rodina byla židovská a že se její prarodiče Arnošt a Olga Körbelovi i babička Růžena Spieglová a více než třicet dalších příbuzných stali oběťmi holocaustu.
Po skončení druhé světové války se Korbelovi vrátili domů, ale po komunistickém převratu v roce 1948 emigrovali podruhé, tentokrát do Spojených států. Josef Korbel se stal děkanem školy mezinárodních vztahů na univerzitě v Denveru.
Madeleine se po absolvování
Wellesley College v roce 1959 provdala za
Josepha Medill Pattersona Albrighta z prominentní rodiny vydavatelů novin Medill. S magisterským a doktorským titulem z Kolumbijské univerzity zamířila do Washingtonu, D. C., kde pracovala pro senátora státu Maine
Edmunda S. Muskieho a sloužila v Radě národní bezpečnosti v administrativě prezidenta
Jimmyho Cartera. S Josephem Albrightem se rozvedli v roce 1982. Během prezidentských období
Ronalda Reagana a
George H. W. Bushe pracovala Albrightová pro několik neziskových organizací a učila na Georgetownské univerzitě.
Bill Clinton, který byl v letech 1993–2001 v pořadí 42. prezidentem Spojených států, ji jmenoval velvyslankyní USA v Radě bezpečnosti OSN i vedoucí štábu pro spolupráci s Radou pro národní bezpečnost (NSC). Během druhého Clintonova období v letech 1997–2001 se Albrightová stala ministryní zahraničí, její funkční období skončilo zvolením prezidenta
George W. Bushe v roce 2000. Přestože se spekulovalo o jejím vstupu do české politiky jako nástupkyně
Václava Havla ve funkci prezidenta, vrátila se na Georgetownskou univerzitu, přijala několik funkcí ve správních radách a podílí se na činnosti Národního demokratického institutu pro mezinárodní vztahy.