Bájného pána
našich nejvyšších hor Krkonoš si většina představí tak, jak ho zná z
Krkonošských pohádek. Starší vousatý muž bafající z fajfky, v dlouhém plášti, s širokým kloboukem a holí v ruce: to byl dokonalý
Krakonoš v podání herce
Františka Peterky. Jediný hraný seriál v historii
televizních večerníčků, které jsou jinak výhradně animované, se natáčel od roku 1974 do roku 1984 a má dvacet dílů. Natočila ho režisérka
Věra Jordánová podle scénáře
Boženy Šimkové. Autorkou námětu byla
Marie Kubátová, která vymyslela postavu lakotného
Trautenberka.
Zákulisí Krkonošských pohádek
Předlohou pro Trautenberka byli
Trauttenbergové z Trauttenbergu, starý německý šlechtický rod, který vlastnil polnosti a usedlosti v
Podkrkonoší a kolem
Jilemnice. Krakonoš má předlohu mnohem podivnější: jeho první vyobrazení pochází z mapy Slezska, kterou v 16. století zhotovil vratislavský kartograf
Martin Helwig. Místo vousatého pána přes kopce přechází mytická bytost s kopyty, čertovským ocasem, parohy a nezbytnou holí. Aby všem bylo jasné, s kým mají tu čest, pod zjevením ze středověkých legend je uvedeno staré Krakonošovo jméno
Rübenzahl.
Setkat se s ním můžete tváří v tvář, ani nemusíte listovat ve starých mapách: cestu do Krkonoš si naplánujte přes
Trutnov. Krakonoš ve své prapůvodní podobě stojí v
Krkonošské ulici uprostřed kruhového objezdu u Tesca.
Krakonoš mění podobu
V dalších staletích Krakonoš měnil jména i podobu. Z
Rübenzahla se stal
Rubical,
Ribenzall a počeštěný
Rýbrcoul, v některých příbězích vystupoval jako Hrubykal a také Zlatohlav, Krákora, pan Johannes či pan Jan z Hory. Nakonec se ze zákeřného a náladového démona, který na sebe brával zvířecí a strašidelné podoby, lidi občas neprávem ztrestal a ubližoval nevinným, stal český pohádkový Krakonoš. Poprvé prý tohle jméno použil spisovatel a dramatik
Václav Kliment Klicpera v roce 1824 v básni
Krkonošská kleč.
Urostlého muže v dlouhém plášti s plnovousem a kloboukem zdobeným sojčím pírkem, který hájí spravedlnost, pomáhá ubožákům a zahání zlé nemoci, potkáte v
Krkonoších téměř na každém kroku. Velký Krakonoš odpočívá třeba v
expozici Pohádkové Krkonoše v
informačním centru Rýchorka ve
Svobodě nad Úpou.
V
Trutnově je
pivovar a hotel Krakonoš a
Krakonošova kašna, nad
Úpskou jámou se rozkládá
Krakonošova zahrádka, lavinové pole na jihozápadním úbočí
Sněžky se nazývá
Krakonošova rukavice, a v
Jilemnici nebo ve
Špindlerově Mlýně v zimě staví Krakonoše ze sněhu. Existuje i hřiště
Krakonošův palouček,
Krakonošova vyhlídka či
rozcestí Krakonošova snídaně, a s pánem Krkonoš se samozřejmě setkáte také na nejrůznějších výstavách a při akcích na sněhu i v létě. Zkrátka Krkonoše jsou hory, kde je Krakonoš doma.
Jak se z Krakonoše stal Gandalf?
Někdy kolem roku 1925 namaloval německý výtvarník, ilustrátor a spisovatel
Josef Madlener (1881–1967) svůj nejslavnější obraz,
Der Berggeist, Duch hory. Pohlednice s dobráckým pánem hor, silně připomínajícím ochránce
Krkonoš, se dostala do rukou britského spisovatele
J. R. R. Tolkiena. Koupil si ji prý na dovolené ve Švýcarsku a na papírový obal si tehdy napsal poznámku „the origin of Gandalf“, tedy Gandalfův původ. Tak se stařec s dlouhým vousem a velkým kloboukem stal inspirací pro slavného čaroděje Gandalfa, kterého zná díky Hobitovi a Pánovi prstenů celý svět.