Slavná Bílá paní rožmberská
Ostatně někde to na strašidelných prohlídkách zažijete na vlastní kůži. Nejznámější z bílých přízraků je
Bílá paní coby
rodové strašidlo Vítkovců a Rožmberků. Jejím předobrazem byla buď Perchta z Rožmberka nebo Markéta z Hradce, a na
hradech a zámcích v Jindřichově Hradci,
Rožmberku,
Třeboni,
Telči a
Českém Krumlově se podle mnoha svědectví zjevovala s klíči za pasem, když obcházela chodby a síně. Věštila
budoucí události tak, že
usmívala-li se, bylo to znamením, že se blíží šťastné události. Měla-li však
černé rukavice a
smutnou tvář, znamenalo to blížící se neštěstí.
Její obrazy najdete téměř
ve všech sídlech pánů z růže a byla tak slavná, že jí Alois Jirásek ve Starých pověstech českých dokonce věnoval celou kapitolu. Setkat se s ní můžete například na zmíněném
Rožmberku, na 1. prohlídkové trase (Hlavní okruh). Právě zde navíc nachází
známý obraz Perchty s tajemným nápisem, který až donedávna patřil k nevyluštěným. Nápis namalovaný písmem enochian (známé především zasvěcencům magie jako tzn.
andělský jazyk) vyluštil milovník záhad, šifer a malíř Josef Trhlík. Tvoří jej tři slova, která by se dnešním jazykem dala přeložit jako "vzdor, zradě, toužím".
Bílá paní z Pernštejna a Vrchnostenská zahrada
Zatímco totožnost rožmberského přízraku známe, o Bílé paní, o které vám budou vyprávět průvodci na
hradě Pernštejně, se toho ví pramálo. Také ona
střídá barvy rukavic a závojů; bílá zvěstuje radostné události, černá věští neštěstí. Když prý v roce 1631 u německého Tangermünde padl poslední Pernštejn Vratislav, zjevila se v noci
na hradbách bez čepce, bědující a lomící rukama. Po vymření rodu se vytratila, ale vystřídalo ji jiné "strašidlo": hradem po nocích bloudí
neučesaná komorná Eliška. Ve své komůrce se prý jednou před zrcadlem česala a parádila tak dlouho, že zapomněla na mši. Prý se ozvala hromová rána, otevřela se podlaha a Eliška se za trest propadla do země.
Až se na hrad vypravíte, určitě si prohlédněte zdejší nádhernou
Vrchnostenskou zahradu. Nedávno obnovená zahrada na jihozápadním hradním svahu je jedinečným souborem zahradních stylů, v pro zahradu velmi netradičním horském terénu. Provede vás
různýni "světy", od pravidelné
francouzské zahrady, přes romantickou zahradu, "
angločínskou" část, až po
lesní partie. Prohlídka je vzhledem k terénu
fyzicky náročná, přístupná ze třetího nádvoří hradu, po zaplacení vstupného.
Černá paní z Buchlova a neobjasněná vražda
Na
hradě Buchlově sídlí od pradávna
černá paní – dáma oděná
do černých šatů a s tváří zahalenou černým závojem. Její zjevení vždy věští smrt a neštěstí. Její příběh se odehrál okolo roku 1582, kdy byl na svém panství
zavražděn hradní pán Jindřich Prakšický, v jeho těle vězel vlastní kord. Poddaní měli hned jasno, kdo si vraždu jejich pána objednal. Podle rozšířených teorií to byla jeho
manželka Kateřina Rájecká z Mírova. Svého muže nesnášela a navíc měla
milenecký poměr s Vilémem Zoubkem. Říkalo se, že se sice světskému trestu vyhnula, ale každou noc se jako Černá paní
zjevuje v pokoji mrtvých, kam se před pohřbením ukládala těla zesnulých a soudili se pytláci. Dnes je tam vystavená pravá
mumie z
Egypta.
Zda-li byla osnovatelkou zločinu skutečně Kateřina není však jisté. Manželství, v té době nerozlučitelné, sice bylo hluboce rozvráceno Jindřichovým hrubým chováním a alkoholismem (rozpory dělalo i to, že zatímco Jindřich byl stoupenec Jednoty bratrské, Kateřina patřila ke katolíkům), ale
spadeno mělo na šlechtice více osob. Například
parta mordýřů jejichž vůdce nechal hradní pán popravit nebo
soused Jakub Bílský z Bělé (opat
velehradského kláštera), který s Jindřichem vedl
spory o hraniční pozemky. Zřejmě nejsilnějším motivem byl soud Jindřicha s pánem z Boskovic, který v šarvátce zabil Jiindřichova bratra.
Soud by
Jan Šembera z Boskovic nejspíše prohrál a přišel by v nejlepším případě o majetek, v horším o hlavu... Po smrti Jindřicha se o tento případ soud již nezajímal. Zajímavé je však i to, že Kateřina si nakonec
svého milence Viléma Zoubka
vzala za manžela (ovšem "nenápadně", až po šesti letech).
Modrá paní nejen v Nových Hradech
V některém z oken
hradu v Nových Hradech v
jižních Čechách se prý občas mihne
dáma v modrých šatech s kloboukem; vždy je to za bílého dne, většinou se usmívá a občas zamává na pozdrav. Neví se kdo to je, ani jak často se objevuje, ale místní ji považují za
dobré znamení.
Svou dívku v modrém mají také na
Měděnci; prý se z
nešťastné lásky utopila v jednom ze zdejších rybníků a od té doby její duše
bloudí po okolních lesích. Pověst tvrdí, že zjevuje během páteční noci a je oblečena do modrých šatů s bílým závojem. Na podzim prý mívá v ruce hrneček s ovocem a nabízí je náhodným kolemjdoucím.
Kudy bloudí další přízraky?
Černých paní je mnohem víc, než by leckdo tušil: například na zámku Častolovice se objeví jednou za padesát let anebo tehdy, když má někoho ze šternberského rodu potkat něco zlého.- Svou černou paní má také hrad Valdek v Brdech, coby zlé a nerudné strašidlo se objevuje také v komnatách zámku Náchod.
- Podobně černou povahu má i strašidlo na zámku v Novém Městě nad Metují, které tu zůstalo z dob Trčků. Bývalá zámecká paní Marie Magdalena se svými ošklivými kousky natolik zapsala do paměti svých poddaných, že ji prokleli; dodnes se zjevuje v zámeckých chodbách jako Černá paní, zvaná též Zlá Manda.
- Bílá paní straší také na zřícenině hradu Cornštejn nad Vranovskou přehradou.
- Neobvyklou bílou paní mají na zámku v Dřevohosticích; lze ji prý spatřit v pravé poledne, z úst jí šlehají plameny a v ruce třímá rozžhavený klíč od pokladů.
- Někde se bílých přízraků vyskytuje víc, třeba tři bílé panny se zelenými věnci na hlavách bloudí po zřícenině hradu Dršťka u Rokycan.
Tiché kroky, otvírání a bouchání dveří a jiný rámus prý provází noci na Novém hradě v Jimlíně u Loun. Když v té chvíli navíc sama od sebe zhasnou světla, můžete si být jistí, že zámek právě navštívila Bílá paní; zjevuje se prý na zadním dvoře, v nejdelší chodbě a také u brány.- Mimořádně mstivá a záludná je bílá paní z hradu Šelmberk; spadeno prý má hlavně na milence.
- Spousta legend se točí také kolem hradu Děvičky na Pálavě. Říká se, že když za třicetileté války hrad dobývali Švédové, zřítily se klenby ve sklepení a zasypaly dvě dcery hradního pána. Ty se od té doby zjevují jako dvojice bílých panen.
- Naopak Bílá paní z písničky Na Okoř je cesta se na pravdě nezakládá – přízrak se zde nikdy nezjevoval.