Čtrnáct krajů & čtrnáct tipů: místa z českých bájí a pověstí

1. Praha, kněžna Libuše i Zlatá ulička

Za dlouhých zimních večerů opět ožívají dávné legendy a tajemné příběhy dříve vyprávěné u posvátných ohňů... I dnes si můžeme některé z nich připomenout, a to nejen vyprávěním, ale také procházkou na památná místa, o nichž je v legendách a pověstech řeč. V Praze patří k takovým starobylý Vyšehrad, který dle legendy založila bájná kněžna Libuše, nejmladší dcera vojvody Kroka, který vládl po praotci Čechovi Čechům. Její věštecké schopnosti prozradily, kde mají lidé hledat místo budoucího slavného města, pojmenovat jej Praha a tam postavit hrad, nynější Vyšehrad. Tam později pronášela své věštby a soudy, ale protože podle Aloise Jiráska muži nelibě nesli, že jim vládne žena, poslala nakonec do Stadic pro oráče Přemysla.

Kdo má raději novodobější tajemné příběhy, může si udělat procházku na Pražský hrad. Zde se mu nabídne příběh světoznámého spisovatele Franze Kafky, pražského německy píšícího spisovatele židovského původu, který prožil část svého krátkého života ve Zlaté uličce. Řada pestrých domečků vyrostla mezi románským a pozdně gotickým opevněním Pražského hradu, většinu si prohlédnete zvenčí i zevnitř. K nejslavnějším patří domek č. 22, který v letech 1916–1917 využíval jako pracovnu (a občas tu i přespával) Franz Kafka. „Tady mi to úplně vyhovuje,“ popisoval Kafka malý pokojíček s výhledem do Jeleního příkopu. „Po všech stránkách: krásná cesta, která vede sem nahoru, zdejší ticho, od souseda mě odděluje pouze tenká stěna, ale soused je docela potichu; nosím si sem večeři a zůstávám zde až do půlnoci; poté je zde výhoda cesty domů: když se zastavím, když jdu zase dál, procházka mi zklidní mysl.“ Dodejme, že ani na tyhle dvě pražské legendy se v hotel Andaz Prague nezapomnělo: plastika Miguela Rodrigueze s motivem Zlaté uličky zdobí bar, obraz Franze Kafky od Jakuba Tytykala zase lobby.
 

2. Středočeský kraj, Blaník a Miličínský lev

Kdo z milovníků tajemna nezná Kraj blanických rytířů a bájný vrch Blaník s rozhlednou? Stranou pozornosti se na severozápadním úbočí kopce tyčí Veřejová skála: to je místo, odkud českému lidu vyrazí na pomoc vojsko v čele se svatým Václavem, patronem naší země. O tajemném podzemním vojsku vyprávěl už roku 1471 Mikuláš Vlásenický (1421–1495) z Vlásenice u Pelhřimova. V jeho vidění mělo ještě předtím dojít k bitvě, která bude tak krutá a dlouhá, až se rybník u Býkovic po okraj naplní krví. Teprve poté se vojsko spící pod Blaníkem probudí – nikoli ovšem samo od sebe, ale řevem zkamenělého lva u Miličína. Podívejte se na mapách na tu vzdálenost a berte to třeba jako inspiraci pro zajímavý výlet do přírody: pěšky po značených turistických trasách od Blaníku ke „lvímu“ skalnímu útvaru to je přibližně 27 kilometrů.
 

3. Jihočeský kraj, Bílá paní a hrad Rožmberk

Bílou nebo černou paní má kdejaký hrad či zámek, ale nejpopulárnější je jihočeská bílá paní, přízrak rodu Rožmberků. Neobejdou se bez ní noční či kostýmované prohlídky hradů a zámků v Jindřichově Hradci, Rožmberku, Třeboni, Telči nebo Českém Krumlově. Opravdová záhada provází poslední novodobé vystoupení bílé paní za druhé světové války na hradě Rožmberku, ve věži Jakobínce. Během druhé světové války sídlil na hradě Rožmberk Svaz německých dívek. Dvě dívky brzy ráno vystupily na věž Jakobínku, aby zde vztyčily vlajku s hákovým křížem. Svůj úkol však nedokončily – s očima vytřeštěnýma hrůzou hleděly na bílou postavu, která jim hrozila z věžního ochozu (kam nevedly žádné schody). Vzápětí se daly na útěk. Přízrak prý později spatřily také ostatní členky tábora a jejich vedoucí. Právě na Rožmberku také mají obraz Perchty z Rožmberka (1429–1476), dámy, která byla předobrazem slavného zjevení. V Jindřichově Hradci pak najdete stylové ubytování v hotelu Bílá paní.
 

4. Plzeňský kraj, hrad Radyně a strašlivý Radouš

Dominantou Plzeňska je zdaleka viditelný strážní hrad Radyně. Sice jej kolem roku 1356 založil Karel IV., ale podle pověstí byl bájným zakladatelem Radyně strašlivý Radouš, hradní pán s oslíma ušima, kozí bradkou a špičáky podobným klům, jako mívají divočáci. Každý večer, když lidé v podhradí usínají, se prý z Radyně ozývá kvílení žen a neviňátek: Radouš nechal popravit několik svých manželek a na padesát novorozeňat jen za to, že podědila jeho oslí uši. Dnes na Radyni najdete expozici o pohádkových bytostech a z hradní věže se naskytne překrásný pohled nejen na město Plzeň, ale i do Pošumaví a na vzdálené vrcholky Šumavy.
 

5. Karlovarský kraj, Svatošské skály a zkamenělá svatba

Víte, že v hlubokém údolí řeky Ohře mezi Loktem a Karlovými Vary objevíte zkamenělou svatbu? Svatošské skály s množstvím skalních pilířů, hranolů a jehlanů prý svými tvary připomínají svatební průvod Jana Svatoše alias Hanse Heilinga. Hrdina řady místních pověstí porušil slib daný vodní víle a zaslíbil se jiné nevěstě. Když svatebčané jeli po břehu řeky, víla je všechny proklela a proměnila ve skalní věže. Až poplujete po Ohři anebo půjdete po břehu řeky, uvidíte je tu všechny: Ministranty, Ženicha s Nevěstou, Pátera a za ním Svědky, opodál pak stojí Muzikanti, Tchán, Tchýně a nakonec Zámek coby místo, kam průvod nikdy nedojel. Vás sem dovedou značené turistické trasy a v cíli pod skalami objevíte výletní restauraci i volnočasový areál Svatošky.
 

6. Ústecký kraj, přemyslovské Stadice a pomník Přemysla Oráče

Dynastii Přemyslovců založila Krokova dcera, kněžna Libuše s Přemyslem Oráčem. O jejich bájném prvním sídle na Vyšehradě jsme si již pověděli, ale víte, kde hledat Stadice? Vesnici, do níž kronikář Kosmas umístil legendu o začátku české státnosti, najdete kousek od Ústí nad Labem. Zastavte se u Královského pramene, ochraňovaného korunou slovanské lípy, kde Přemysl Oráč napájel své voly, i na návsi. Pamětní deska na domě č. 24 připomíná, že v tomto místě stával statek, ze kterého Přemysl Oráč pocházel. Červená turistická značka vede ze Stadic až ke Královskému poli: to je tvořeno třemi lány, které Karel IV. při vyplacení obce ze zástavy ponechal koruně. Uprostřed pole s legendární lískou, z níž byly dodávány ořechy až na Pražský hrad, nechal hrabě Nostitz-Rieneck v roce 1841 postavit pomník s pluhem. Ozdobné reliéfy na jeho bocích zobrazují Libušiny posly, kteří Přemysla zastihli při orání a jeho příjezd na Vyšehrad. Královské pole, pomník a pramen jsou národní kulturní památkou.
 

7. Liberecký kraj, hrad Bezděz a hejno čertů

Působivý, krásný a zachovaný téměř v původní podobě: to je hrad Bezděz nedaleko od Máchova jezera. Pověst vypráví, že se tu nelíbilo jen lidem ale také čertům. Po jejich nejrůznějších (a většinou prohraných) sázkách dodnes zbyly Čertův vrch, Čertova zeď a přímo na hradě Čertova věž. Aby se hradní páni této nezvané rohaté chasy zbavili, postavili si prý přímo na hradě kapli svatého Michala, archanděla, který proslul statečností v boji s ďábly. Ani to ale nepomohlo: kdykoliv v hradní kapli probíhaly bohoslužby, ve věži u třetí hradní brány začali dělat rámus a děsili obyvatele hradu tím, že se měnili v rozmanitá zvířata, zejména černé kohouty a kozly. Dnes je hrad neobydlený, takže čerti už nemají koho strašit, možná tam ale pořád žijí.
 

8. Královéhradecký kraj, Kamenná panna a Broumovské stěny

Druhý nejvyšší vrchol Broumovských stěn se jmenuje Koruna (769 m). Z vrcholu se otvírají jedinečné výhledy na Broumovsko a Javoří hory. Rozhlédněte se tu: právě tady prý někde ve skalách sedí kamenná panna a na klíně má rozešitou košilí. Každý rok na Velký pátek, když v kostele zpívají pašije, udělá kamenná panna na té košili steh. Co rok, to jediný steh. A až udělá poslední, až bude košile došita, jak píše Alois Jirásek ve Starých pověstech českých, „…zhyne vše, co pod sluncem, a nastane soudný den“.
 

9. Pardubický kraj, Opatovický klášter a tajemný poklad

Také Pardubický kraj má svá tajemství. Jedna z nejstarších pověstí vypráví o založení Opatovického kláštera, který prý patřil k nejbohatším v Čechách. Sice zanikl za husitských válek, ale do pověstí z Pardubicka se dostal kvůli legendárnímu pokladu. Vypráví se, že mniši z kláštera si schovali své zlato v sudech u pána hradu Kunětická hora. Jemu napovídali, že je to jen víno. Pán souhlasil, ale když chtěl jednou víno ochutnat, ke svému překvapení nalezl v sudech zlato. Když pak sudy mnichům vracel, nechal zlato vyměnit za víno. Oklamaní mniši se sice dožadovali svých pokladů, ale kunětický pán se tvářil nechápavě a poklad nevydal. Podle jiné verze ale poklad stále leží v podzemí někdejšího kláštera a čeká na objevení.
 

10. Vysočina, Křemešník a Zázračná studánka

Jednou z legend Vysočiny je Zázračná studánka, která vyvěrá na vrchu Křemešník mezi Pelhřimovem a Jihlavou. Odkud se tady, vysoko na kopci, bere voda? Kdysi se na svazích Křemešníku těžilo stříbro a prameny vyvěrají ze zasypaných štol. Podle některých zdrojů je voda je mírně radioaktivní se slabou příměsí stříbra, podle jiných to chemický průzkum nepotvrdil. Jisté je, že se nekazí a skvěle chutná. V minulosti si ji právě díky kvalitě a trvanlivosti s sebou brali námořníci na daleké plavby.

Zlatá či Zázračná studánka je ale opravdu kouzelná, i když asi jinak, než čekáte: jde o takzvaný cyklický pramen, který teče jen občas. Voda se objevuje koncem adventu a na začátku léta se zase ztrácí. Pramen prý nikdy nezamrzá, a dokonce se říká, že když voda začne téct brzy na podzim, bude válka. Nad Zázračnou studánkou stojí kaplička a také tu začíná křížová cesta, stoupající k poutnímu areálu na Křemešníku.
 

11. Jihomoravský kraj, Brno a slavný drak

Nejznámější brněnské pověsti jsou spojené se Starou radnicí. V průchodu pod věží má doupě slavný brněnský drak. Podle jedné verze ho brněnští radní dostali od tureckého sultána, podle jiné ho dovezli z křižáckých tažení. Existuje ale i třetí verze, podle níž drak kdysi žil v jeskyni u řeky Svratky a město trápil tak dlouho, dokud se neobjevil řeznický tovaryš. Ten napěchoval volskou kůži nehašeným vápnem a drakovi ji nechal na břehu řeky jako návnadu. Drak přišel, kůži sežral a důkladně ji zapil vodou ze Svratky. Vápno v něm začalo vřít a drak se nadouval, až praskl. Pověst je pověst, ale skutečnost je jiná: na radnici visí preparát krokodýla nilského, který zde má své místo nejméně od 16. století. Z té doby se totiž datují historické účtenky za „údržbu draka“. Pod kůží se pak skrývá socha z dubového dřeva.
 

12. Zlínský kraj, hrad Buchlov a Lípa neviny

Prohlídky hradu Buchlova obvykle začínají u kamenného stolu pod Lípou neviny. Kdysi se tu konaly soudy, při nichž prý měl každý obviněný právo dokázat svou nevinu. Když zasadil mladou lipku kořeny vzhůru a stromek se ujal – větvičky zakořenily a kořeny se obalily listím – byl zproštěn obvinění a propuštěn na svobodu. Právě takovým způsobem prý byla zasazena i dnešní lípa na hradním nádvoří; ostatně sami se můžete přesvědčit, že koruna více než 400 let starého stromu připomíná kořeny.
 

13. Olomoucký kraj, Smolný vrch a Venušiny misky

Mezi Vidnavou, Žulovou a Černou Vodou se táhne zvláštní krajina s pahorky a údolíčky protkanými hustou sítí cest a spoustou balvanů. Ve skalách na Smolném vrchu objevíte skalní mísy, křesla a jiné ukázky zvětrávání žul; lokalita bývá označována jako Venušiny misky. Neobvyklé výtvory přírody odedávna provokovaly lidskou zvědavost i fantazii. Lidé z okolí si o Venušiných mísách vyprávěli spousty pověstí; žili tu prý malí skřítci, takzvaný Venušin lid, jimž mísy sloužily k praní, koupání a vaření.
 

14. Moravskoslezský kraj, hora Radhošť a tajemné podzemí

Pověsti o zbojnických pokladech, o ukryté zlaté soše Radegasta, a nakonec dobrodružné výpravy do podzemí při jejich hledání: tím vším je vyhlášená bájná hora Radhošť (1129 m) v Moravskoslezských Beskydech. Cestu z Pusteven ke kapli na Radhošti zná kdekdo, ne každý ale ví, že nitro hory je protkané hustou sítí puklin a jeskyní. Vchody do nich, v místním nářečí zvané „ďúry“, dřív často využívali pastevci. Salaše si často stavěli přímo nad těmito vchody a někteří prý dokázali projít horou z jedné strany na druhou. Jak ale napovídaly pozdější nálezy koster zbloudilých ubožáků, ne vždy se to povedlo.