Na
Dušičky chodíme na hřbitovy, zdobíme hroby svých blízkých věnci a květinami, zapalujeme svíčky a vzpomínáme. Je to podobný rituál, jaký provázel nejbližšího „příbuzného“ Dušiček,
keltský svátek Samhain. Tehdy ale lidé věřili, že se duše zesnulých opravdu mohou na chvíli vrátit domů, a tak jim vyznačovali cestu svítilnami z vydlabaných dýní nebo řep.
Samhain se slavil v noci z 31. října na 1. listopadu,
svátek Dušiček připadá na 2. listopad.
All Hallows’ Evening neboli Halloween
O popularitu se s Dušičkami přetahuje
Halloween. Ve skutečnosti jsou jeho tradice mnohem starší, než si většina lidí myslí. Také vznikl z keltského svátku Samhain, a to poté, co evropská keltská území dobyli Římané. Prolínáním zvyků se zrodil anglický
„All Hallows’ Evening“, tedy „Předvečer Všech svatých“, zkráceně Halloween. V dnešním podání je pravým opakem komorních, teskných a nostalgických Dušiček a v USA, kam tradici v 19. století přivezli skotští a irští vystěhovalci, se z něj stal druhý nejkomerčnější svátek; první příčka je vyhrazená samozřejmě pro Vánoce.
Kdysi ale měl Halloween skromnější průběh: vesnicemi a městskými ulicemi chodívali koledníci převlečení za duchy. Měli symbolizovat duše zesnulých a chtěli si vykoledovat trochu jídla. K lepší orientaci ve tmě sloužily vydlabané dýně se svíčkami, zářící za okny nebo na zápražích, vyřezávané strašidelné grimasy a zubaté úsměvy měly od domů odhánět zlé duchy.
Tipy na dušičkové výlety – třeba na Onen Svět
Možná máte svůj dušičkový a lety neměnný program, spojený s velkým rodinným setkáním, ale pokud hledáte tipy pro brouzdání podzimní přírodou, můžete vyzkoušet některé z těch, které jsme pro magický čas vzpomínání připravili na
Kudy z nudy – třeba na
pár hřbitovů opředených legendami, k
pomníkům a po funerálních stezkách.
Díky originálním českým jménům osad, vesnic a měst se ještě zaživa můžete podívat na
Onen Svět. Dokonce si můžete vybrat: jedna
osada a přírodní rezervace s tímto názvem leží na
Šumavě mezi
Čachrovem a
Javornou, druhý
Onen Svět objevíte na hranicích
středních a
jižních Čech kousek od
Orlíku nad Vltavou; z
Týna nad Vltavou k němu přes
Bechyni a
Milevsko vede
naučná stezka nazvaná Na Onen Svět. Vesnička je to opravdu malá, ale nabízí jednu zajímavost:
Langovu rozhlednu. Blízká
turistická chata se rovněž jmenuje Onen Svět, a dokonce tu můžete hodovat a přespat. Kdo by odolal?
Nejslavnější krematorium, které neexistuje
Zřejmě nejslavnější tuzemské
krematorium není to v
Pardubicích od
architekta Pavla Janáka, kde
v roce 1968 Juraj Herz natáčel film Spalovač mrtvol. Popularitou ho předčilo
krematorium v Pelhřimově, o kterém se mluví ve slavné scéně z
filmu Vesničko má středisková. Svérázný
filmový lékař Rudolf Hrušínský tu říká svému pacientovi,
hostinskému Bedřichovi v podání Jiřího Líra:
„Tak víš co? Jeď do Pelhřimova, prohlídni si krematorium, ať víš, do čeho jdeš.“
Hláška dávno zlidověla, jenže vtip spočívá v tom, že v
Pelhřimově žádné krematorium nemají.
Autor scénáře Zdeněk Svěrák se opakovaně kál, že netušil, jaký problém Pelhřimovu jedinou větou způsobí, ale nikdo mu to nemá za zlé – natož Pelhřimovští. Ti s dokonce provizorní spalovnu ze dřeva a papíru sami už několikrát postavili na náměstí, dovnitř házeli na lístečcích sepsaná svá trápení a pak je symbolicky nechali shořet.
#světovéČesko a Den mrtvých v Mexiku
- „Pro obyvatele New Yorku, Paříže či Londýna je smrt slovo, které se nevyslovuje, protože pálí na rtech. Mexičan ji naopak navštěvuje, hraje si s ní, směje se jí, hladí jí, spí s ní a je to jeho nejoblíbenější hračka a jeho velká láska. Určitě je v mexickém přístupu ke smrti stejný strach jako kdekoliv na světě, ale Mexičané ho neukrývají, tak jako neukrývají smrt… Dívají se jí do tváře s trpělivostí, s ironií a někdy dokonce i s pohrdáním,“ napsal mexický spisovatel Octavio Paz.
- Věděl, o čem píše: Den mrtvých aneb Día de los Muertos je starodávný svátek, který se v Mexiku slavil dávno před příchodem španělských dobyvatelů. Pro Aztéky totiž smrt nebyla cestou do nebe, očistce nebo do pekla, ale jen vstupenkou do jiného světa. Ten se jmenuje Mictlán a dokonce má svou dětskou variantu, Chichihuacuauhco. A protože lidé věřili, že mrtví se vždy jednou ročně vrací na zem popovídat si s příbuznými, tolik pro ně netruchlili.
- Postupem času se aztécký svátek spojil s Dušičkami. Ze Svátku mrtvých se stal jeden z nejdůležitějších svátků v Mexiku, a na světě nemá obdoby. Od roku 1993 jsou oslavy zapsané do seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO.
- Symbolem mexického Dne mrtvých se stala smrtka Catrina, nazvaná podle kresby známého mexického malíře a karikaturisty José Guadalupe Posady La Calavera Catrina, česky elegantní lebka. Catrinu rovněž proslavil známý mexický malíř Diego Rivera na svém obrazu Sen nedělního odpoledne v Alameda Central; namaloval se na něm jako dítě, které Catrina drží za ruku. Za ním stojí jeho žena Frida Kahlo a na pravé straně je zobrazen malíř José Guadalupe Posada. Karikatury smrtek a kostlivců se vyrábějí z různých materiálů a mnozí lidé je v tento svátek využívají jako kostýmy.
- Oslavy provází spousty jídla a pití; důležitou roli hraje sladká pochoutka „pan de muerto“ neboli chléb mrtvých, podobný našemu mazanci, a cukrové „calaveritas“, maličké lebky. Talíře s pokrmy, které měl nebožtík rád, se stav na domácí oltáře, ale také se nosí na hřbitov, kde pak rodiny pořádají ve společnosti svých drahých zesnulých noční pikniky. Nechybí ozdoby, svíčky a samozřejmě spousta jídla a pití.