Kam jinam jít pro radu než k
rybníkářům z Třeboňska, na slovo vzatým odborníkům? Ryby chovají přes sedm století a
Třeboňský kapr se dokonce pyšní ochranným označením Evropské unie pro zemědělské a potravinářské výrobky. Pečují o více než 500 rybníků, z toho 75 rybníků s rozlohou větší než 15 hektarů, a jejich chloubou je
největší český rybník Rožmberk. Právě slavnostním výlovem Rožmberku
série jihočeských rybářských slavností každý podzim začíná. Pojďte se podívat přímo mezi rybáře!
Výlov rybníka: od strojení přes sítě až na sádky
Vlastnímu výlovu předchází takzvané
strojení rybníka, což zahrnuje veškeré přípravné práce. Nejdůležitější je
pozvolné vypouštění vody, aby se ryby shromáždily v určité oblasti. Protože hladina nesmí být ani vysoko, ani nízko, chce to zkušenosti a čas, u velkých chovných rybníků totiž strojení může trvat i několik týdnů. Zároveň se chystají
sítě (při výlovech se jich používá celá řada, liší se velikostí i způsobem použití) a
kesery, určené k přenášení a nakládání ryb.
Obvykle den před výlovem se ryby seženou do jednoho místa, někdy vybaveného
podložními sítěmi. U velkých rybníků se
loviště obežene pomocí plotů. Samotný výlov probíhá zvednutím podložní sítě anebo zátahovou sítí. Z vylovených ryb se nejdřív vybírají choulostivější ryby jako štiky či candáti a přednostně se umísťují do kádí, aby netrpěly nedostatkem kyslíku v lovišti. Teprve pak přichází řada na kapry, kteří jsou vůči krátkodobému nedostatku kyslíku odolnější. Ryby se pak třídí podle velikosti a přemisťují se do kádí, případně se rovnou v náklaďácích převážejí na sádky.
Že se rybníky loví jen na podzim je pověra:
výlov se může provádět kdykoliv. Jenže na rybnících v chráněných krajinných oblastech mohou platit jiná pravidla pro manipulaci s vodou třeba kvůli hnízdění vzácných druhů vodních ptáků, v létě se pak neloví kvůli vyšším teplotám.
Historie českého rybníkářství
První rybníky v Evropě stavěli Římané, a to podél dnešních slovensko-maďarských hranic. Spíš než o chov ryb šlo ale o jejich „uskladnění“ pro hladové legionáře. Mimochodem, už tehdy se chovali kapři, kteří jsou základem našeho rybníkářství dodnes.
U nás se rybníky pro chov ryb začaly budovat v 11. a 12. století, a vůbec první zmínky o chovu kaprů se dají najít v
Kosmově kronice: ta se v dodatku o založení
Sázavského kláštera zmiňuje o slupu, zařízení na odchyt ryb. Protože pro mnichy byly ryby postním jídlem,
rybníčky zvané piscinae budované pro přechovávání ryb byly nezbytnou součástí téměř všech klášterů. Právě cisterciáci se společně s benediktiny zasloužili o rozvoj
rybníkářství na Třeboňsku.
Ve 12. a 13. století se k výstavbě rybníků přidala i šlechta a města. Zdaleka už nešlo jen o ryby určené k jídlu: rybníky sloužily jako zásobárny vody pro pití i pro pohon mlýnů a hamrů. K největším rybníkům té doby patřilo
Máchovo jezero, které ostatně dnešní název užívá až od druhé světové války. Předtím to zkrátka byl
Velký rybník.
Po stopách rybníkářů
Zlatý věk rybníkářství u nás nastal v 16. století, kdy se v českých zemích leskly hladiny asi 70 tisíc rybníků. To také byl čas
významných třeboňských rybníkářů, Štěpánka Netolického, Mikuláše Rutharda z Malešova a
Jakuba Krčína z Jelčan a Sedlčan. K jejich vrcholným dílům patří
Zlatá stoka,
rybník Rožmberk a
umělý kanál Nová řeka, který chrání rybník Rožmberk před přívalovými vodami z povodí
řeky Lužnice.
Zkázu řady evropských řemesel způsobila třicetiletá válka, a rybníkářství nebylo výjimkou. Od 17. do 19. století se navíc rybníky v
Polabí, na
jižní Moravě a
Vysočině vysoušely kvůli nedostatku zemědělské půdy. K novému rozmachu rybníkářství došlo až v druhé polovině 19. století a hlavně pak po roce 1989. Vznikly nové společnosti zaměřené na produkční chov ryb, rozvoj zaznamenalo i sportovní rybářství a lov na udici, a začalo se rovněž s umělým vysazováním ryb do volných vod.
Pro ty, kdo chtějí poznat
mistry rybníkářského řemesla, je skvělým cílem
Třeboň: navštívit můžete nejenom
staré rybníky, ale i
Dům přírody Třeboňska či
Dům Štěpánka Netolického se stálou expozicí, věnovanou třeboňskému rybníkářskému dědictví.
Rybářství a rybníkářství se rovněž věnují
expozice v Národním zemědělském muzeu v Praze a v
Muzeu lesnictví, myslivosti a rybářství na zámku Ohrada v
Hluboké nad Vltavou, další
Rybářské muzeum najdete ve
Vodňanech.
Třeboňské rybníkářské dědictví a UNESCO
Proč se
Třeboňsko uchází o
zápis do světového dědictví UNESCO? Zdejší
vodní a rybniční systém je unikátní a ucelená
rybniční soustava, propojená umělými kanály s
Lužnicí a
Nežárkou, není nikde jinde na světě. Navíc se na ní stále hospodaří – a to je velmi důležitý fakt, protože bez ryb by Třeboňská rybniční soustava dávno zanikla.
Méně známý, nicméně ještě složitější a dokonce větší
rybniční systém býval na
Pardubicku. V úrodném
Polabí ale Pernštejnské rybníky doplatily na ekonomický vývoj a v 18. a 19. století většinu z nich vystřídaly zemědělské plochy.
V kraji po nich ale dodnes zůstaly čitelné stopy: po hřebenech starých hrází často vedou silnice a polní cesty. Zachoval se i přes 30 kilometrů dlouhý
Opatovický kanál, technická památka z přelomu 15. a 16. století. Kdysi rozváděl vodu do rybníků, dodnes je funkční a využívá se pro zavlažování a pro potřeby opatovické elektrárny.
Další rybniční soustavy a rybí slavnosti
- Kromě Třeboňské rybniční soustavy a zbytků Pernštejsnké soustavy na Pardubicku existuje též Nadějská rybniční soustava u Lomnice nad Lužnicí, kde jednotlivé rybníky propojuje stoka s líbezným názvem Potěšilka. V jižních Čechách dál najdete Chlumskou rybniční soustavu s Křížovou stokou, Hlubockou soustavu, Novohradskou soustavu, Břilickou soustavu, Českobudějovickou rybniční soustavu, Protivínsko-vodňanskou rybniční soustavu a skupinu rybníků mezi Novou řekou a Lužnicí. Známá je též rybniční soustava kolem Lnář a Blatné.
- V seriálu #světovéČesko jsme Třeboňsko přirovnali k českému Finsku, a právě do Finska se také vydáme na Baltic Herring Festival. Odehrává se na tržním náměstí v Helsinkách každý rok v říjnu už od roku 1743. Do Helsinek připlouvají starobylé plachetnice, ochutnávají se sledi připravení na různé způsoby i další finské tradiční pochoutky, soutěží se o nejlepší sledě či nejlepší přípravu filetů, součástí oslav bývá i tradiční závod plachetnic.