V první řadě všechny, kolem kterých vedou kvalitní cesty pro pěší i cyklisty:
Třeboňsko je totiž díky rovinatému terénu výletním rájem na zemi. Lesy a louky protínají značené i neznačené turistické trasy, naučné stezky, tematické cyklotrasy a dokonce i stezky pro vozíčkáře. Některé se dokonce zaměřují přímo na některý z rybníků – třeba
naučná stezka Rožmberk nebo
naučná stezka kolem Světa u
Třeboně. Samozřejmě myslíme
rybník Svět, který se budoval v letech 1571–1573 a stal se součástí hradeb a opevnění, dokonce kvůli němu šlo k zemi celé Svinenské předměstí. Kvůli potížím, které vznikly při stavbě hráze, mu jeho stavitel Jakub Krčín říkal Nevděk, zatímco dnes je oblíbeným cílem výletů: ostatně kde jinde obejdete či objedete svět za pár hodin?
Mistři rybníkáři
Kdo chce poznat
řemeslo starých mistrů rybníkářů, může se zastavit v
Domě přírody Třeboňska na
třeboňském zámku. Stálá expozice mapuje všechny přírodní krásy okolní krajiny od
rybníkářství přes
lázeňství až po turistické zajímavosti. Další zajímavou zastávkou může být
interaktivní expozice třeboňského rybníkářského dědictví v
Domě Štěpánka Netolického přímo na
hlavním náměstí Třeboně.
Právě rybníkář a stavitel
Štěpánek Netolický (1460–1539) se jako první pustil do systematického budování
třeboňské rybniční soustavy. Jeho dílem je například
Horusický rybník s plochou hladiny 438 hektarů, ležící jižně od
Veselí nad Lužnicí. Po
Bezdrevu u
Českých Budějovic třetí největší rybník v Čechách a druhý největší na Třeboňsku má 730 metrů dlouhou hráz, až 11 metrů vysokou, a vždy se řadil k nejvýnosnějším.
Na Štěpánka Netolického navázal
Mikuláš Ruthard z Malešova (?–1576), jehož životním dílem se stala
rybniční soustava v oblasti Chlumu u Třeboně s rybníky
Staré jezero, Starým Hospodářem, Podsedkem, Staňkovským a Hejtmanem. Teprve po něm v druhé polovině 16. století nastoupil ten nejznámější,
Jakub Krčín (1535–1604). Jeho dílem je nejenom slavný
Svět, ale také náš největší
rybník Rožmberk.
Králové Třeboňska
Impozantní hráz
rybníka Svět slouží
Třeboni jako promenáda: je 1 573 metrů dlouhá, lemují ji staleté duby a spojuje město s novogotickou
Schwarzenberskou hrobkou. Na třeboňské náměstí, k
renesančnímu zámku,
expozici Třeboň v marcipánu a k dalším místům je to z hráze jen pár kroků, dobře uvidíte i
pivovar Bohemia Regent a
rybářské sádky pod hrází, kde se chovají známí
třeboňští kapři.
Ačkoli je Svět se svými 202 hektary skutečně obří, největší není: v žebříčku rybníků na
Třeboňsku mu co do rozsahu patří sedmá příčka. Skutečným králem je
rybník Rožmberk, pojmenovaný po dávných vladařích této krajiny. S plochou 647 hektarů je
vůbec největší v Česku a
hladina je tak rozlehlá, že se na ní dokonce dá pozorovat zakřivení zemského povrchu. Hráz je 2,5 kilometru dlouhá a rostou na ní přes 400 let staré duby, po obvodu rybníka vede 22 kilometrů dlouhá
naučná stezka.
Rybník postavil v letech 1584 až 1590 Jakub Krčín a na stavbě prý pracovalo více než 800 lidí. Dokončení Rožmberku v roce 1590 nejenže bylo definitivní tečkou za zlatým rybníkářským věkem v českých zemích, ale také rokem, kdy Krčín odešel z rožmberských služeb a odstěhoval se na své panství do
Sedlčan. Málokdo ale ví, že kdysi byl král českých rybníků dvakrát větší než dnes. Velká rozloha a hloubka ale chovu ryb nesvědčily, proto se hladina postupně snižovala a tím se zmenšila i celková vodní plocha. V roce 1880 se od něj ještě oddělil
rybník Vítek. Přes něj vede
kamenný most z 18. století, spojující Novou a Starou Hlínu. Slouží už jen pěším a cyklistům, hlavně ho ale znáte z několika pohádek: ve filmu
Byl jednou jeden král z něj sypali do vody sůl, v pohádce
Z pekla štěstí z něj zase letěl do vody zlý král s princeznou.
Štěpánek Netolický, autor Zlaté stoky
Jak napovídá jméno,
Štěpánek Netolický (1460–1539) pocházel z
Netolic a rybníkářskému řemeslu se vyučil při stavbách rybníků u
Lomnice nad Lužnicí. V roce 1505 se stal hlavním rybníkářským hejtmanem a fišmistrem, staral se tedy nejenom o výstavbu nových rybníků, ale také o chov ryb. V té době začal pracovat na návrhu
Třeboňské rybniční soustavy a
Zlaté stoky, která propojuje rybníky na levém břehu
Lužnice, přivádí živou okysličenou vodu a vytváří tak ideální podmínky pro chov ryb, během výlovů pak odvádí přebytečnou vodu dál. Podobně jako většina rybníků i stoka existuje dodnes a
před několika lety Třeboňsko slavilo 500 let od jejího dokončení.
Zlatá stoka je většinou dva až čtyři metry široká a její délka se pohybuje někde mezi 45 a 50 kilometry. Z Lužnice odbočuje nad
jezem Pilař poblíž obce
Majdalena; třímetrový kolmý jez je smrtelně nebezpečný a vodáci ho musí přenášet. Úctyhodná výška je daná právě tím, že zvyšuje hladinu řeky pro lehčí odtok vody do Zlaté stoky.
Stoka protéká pod hrází
Opatovického rybníka a pod hrází
rybníka Svět, protéká
Třeboní, prosmekne se mezi velkými
rybníky Rožmberk a
Kaňov a ze západu obchází
rybníky Velký Tisý a
Koclířov. Vidět ji můžete také na okraji
Lomnice nad Lužnicí, odkud zamíří pod hráz Záblatského rybníka a dál přes Ponědraž k severu. Pod
Horusickým rybníkem protéká zříceninou vodního mlýna a u
Veselských pískoven se vrací do Lužnice.
Pár rybničních a jezerních zajímavostí
- Všechny rybníky vyjmenovat nemůžeme; některé si zaslouží zmínku díky svým rozměrům, jiné mají překrásná jména. Například severovýchodně od Třeboně leží vedle sebe Ženich. Nový Vdovec a Starý Vdovec, severně od Frahelže se lesknou hladiny rybníků Překvapil a Potěšil, a ještě o kousek dál objevíte Závistivého a Nesvorného, Velkou a Malou Žabku, Josefa a Mojžíše. Směrem na jih od Frahelže pak jen úzké cesty oddělují Naději, Skutek, Víru, Dobrou vůli a Lásku. Jde o oblíbenou lokalitu všech výletníků i fotografů: ostatně si ji můžete prohlédnout i na našem porovnávacím snímku. Mezi některými rybníky dokonce vedou značené trasy, takže se nemusíte bát, že byste mezi hladinami zabloudili!
- Mezi technické rarity patří dva akvadukty. Známější je akvadukt u Třeboně, kde se Zlatá stoka kříží s Podřezanskou stokou (GPS 48.9760839N, 14.8074408E). Kolem vede naučná stezka Okolo Třeboně, přímo k místu křížení vede krátká odbočka. Další, mohutnější, atraktivnější a mnohem odlehlejší je akvadukt v polesí sv. Barbory u Majdaleny (GPS 48.9681086N, 14.8393617E), kde se Zlatá stoka kříží s odvodňovací Železnou stokou, zvanou Odlehčovač. Nevede sem žádná cesta a nejlépe se sem dostanete brzy na jaře nebo na podzim, kdy okolí není zarostlé náletovými dřevinami a kopřivami.
- Finsku se říká Země tisíců jezer, což rozhodně není nadsázka: těch s plochou větší než 500 metrů čtverečních je v zemi 168 tisíc, k tomu si připočítejte ještě 179 tisíc ostrovů. Největší jezero Saimaa (4 400 km²) je zároveň čtvrté největší v Evropě, ale od běžných jezer se liší: jde o soustavu spojených jezer, rozlévajících se v kotlinách ledovcového původu. Jen na něm napočítáte téměř 13 tisíc ostrovů!
- Finské Třeboňsko, tedy oblast s největším počtem jezer v zemi, je Finská jezerní plošina v jihovýchodní části země, kde jezera tvoří celou třetinu rozlohy. Kdo ve Finsku byl, může potvrdit, že se Třeboňsku podobá ještě v něčem jiném: komáři žerou úplně stejně v jižních Čechách jako na dalekém severu.