#světovéČesko a nový život starých náplavek: jak ožívají místa podél řek

Pro města podél řek jsou nábřeží a náplavky skutečný poklad. Skvěle se tu prochází, debatuje, odpočívá i lelkuje, randí, posedává, nakupuje, tančí i projíždí na lodičkách a šlapadlech. Zkrátka z náplavek se stal fenomén, který vyhledávají místní i turisté.
 

Náplavka na Rašínově nábřeží

Kdysi byla Vltava pro Prahu nejenom zdrojem pitné vody (a současně odpadní stokou), ale také klíčovou dopravní tepnou a využívanou silou.  Její břehy lemovaly mlýny a skladiště, vše se ale změnilo během 19. století: řeku sevřely vysoké zdi, na nábřeží vyrostly honosné domy a zrodily se náplavky. Dnes jsou neodmyslitelnou součástí městských nábřeží: protože sloužily pro přistávání a kotvení lodí a zajišťovaly pohodlný přístup k řece pro vozy i pro pěší, dostanete se na ně jak po schodech, tak po pozvolných rampách.

Ty pražské dokonce mají vlastní web, kde je podrobně popsaná jejich historie. Dozvíte se například, že Rašínovo nábřeží, v současné době nejatraktivnější, nejceněnější a společensky nejživější prostor břehů řeky v centrální části Prahy mezi výběžkem vyšehradské skály u Výtoně a Jiráskovým mostem u Žofína, je vlastně ze všech nejstarší. I s náplavkou vzniklo ve dvou etapách: první část od Palackého náměstí k Jiráskovu náměstí byla postavena v letech 1870–1878 souběžně s Palackého mostem, druhá část od Palackého náměstí k Vyšehradu byla dokončena v roce 1905 spolu s vyšehradským tunelem.
 

Smíchovská náplavka a další vltavská nábřeží

Až ve 20. století vzniklo Hořejší nábřeží na smíchovském břehu. Jeho výstavba společně s pobřežní komunikací probíhala v úseku mezi Jiráskovým a Palackého mostem po roce 1903, navazující úsek se širokou náplavkou směrem k železničnímu mostu byl dokončen až ve dvacátých letech 20. století. Předtím se na smíchovském pobřeží nacházely populární říční lázně a také dřevěná divadelní aréna, zbořená až v roce 1938.

Z počátku 20. století pochází také Dvořákovo nábřeží, které se táhne od Rudolfina kolem Čechova mostu až ke Štefánikovu mostu. Bylo postaveno v letech 1900–1904, podobně jako nábřeží mezi Národním divadlem a Jiráskovým náměstím (to je bohužel bez náplavky, zato s propojením na ostrov Žofín). Nejmladší ze všech je Petrské nábřeží mezi Štefánikovým a Hlávkovým mostem, nyní pojmenované podle generála Ludvíka Svobody. Bylo postaveno v letech 1910–1919, velkou část ale poničila výstavba Těšnovského tunelu.
 

Čapadla a kobky

Pro úplnost musíme zmínit ještě čapadla, původně mezery v pobřežních zídkách, později klenuté průchody v nábřežních zdech, u kterých se zachytávaly a rozebíraly připlavené vory. Jedno z čapadel se nachází pod Galerií Hollar na Smetanově nábřeží v samém centru Prahy. Na rozdíl od dlážděných náplavek na něm dokonce rostou stromy, a slouží jako unikátní prostor pro odpočinkové i kulturní aktivity.

Největší novinkou posledních let ale jsou zrekonstruované „kobky“, kulaté prostory v nábřežních zdech, které dřív sloužily jako skladiště. Jejich autorem je architekt Petr Janda a jeho tým ze studia Brainwork a najdete je na Rašínově a Hořejším nábřeží. Útočiště v nich našly kavárny, bary, galerie a komunitní prostory, ale také toalety a dílny. Kobky na Rašínově nábřeží mají na kontě i jedno NEJ: uzavírají je zřejmě největší kulatá otočná okna na světě. V průměru mají pět a půl metru, jsou vyrobená ze sedm centimetrů tlustého plexiskla, otevírají se na čidla a jsou bezbariérová. Otevření i zavření trvá několik vteřin.
 

Vzpomínky na minulost

Ani výstavba náplavek, které tak obdivujeme, se neobešla bez toho, že by jiná místa nezanikla. Navždy tak například zmizelo staré Podskalí, svérázná osada pražských plavců a vorařů. Jejich každodenní život, svázaný s řekou Vltavou, připomíná jediná dochovaná stavba, bývalá podskalská celnice na Výtoni. Pečuje o ni Muzeum města Prahy a život starého Podskalí připomíná stálá expozice.

Co naopak přežilo jsou dvě limnigrafické stanice: jedna je umístěna naproti Anežskému klášteru, druhá na Výtoni u železničního mostu. Secesní stavbičky s měděnou kupolí neměří jenom čas, ale odečítají a zaznamenávají výšky hladiny Vltavy.
 

Inspirace Paříží

• Při oživování nábřeží se řada měst inspirovala ve Vídni či Paříži: po nábřeží Dunaje i Seiny se procházejí davy lidí, jsou tu hudebníci, stánky s ochutnávkou vín a kavárny, ve Francii pak i slavní bukinisté, nabízející, staré knihy, pohlednice a fotografie města.
• Náplavky tak ožívají například podél Labe v Hradci Králové a v Mělníku, v Plzni na Radbuze, na Vltavě i na Malši v Českých Budějovicích. Na náplavky se můžete těšit i na březích Bečvy ve Vsetíně a řeky Moravy v Olomouci.