Kdo by neznal
Elektrický valčík Zdeňka Svěráka a
Jaroslava Uhlíře s refrénem
„…byl to ten slavný den, kdy k nám byl zaveden elektrický proud…“? V těch několika slovech se skrývá odpověď na to, kdy k nám byla zavedena elektřina: ten slavný den totiž nastal pro každé místo jindy. Elektřina se ale zaváděla desítky let.
Pohled do historie elektřiny
Poprvé byla
elektřina v našich zemích použita k osvětlení
Mahenova divadla v
Brně v roce 1881; tenhle „slavný den“ připomíná vtipná
plastika Pocta Edisonovi. Pak přišla doba
Františka Křižíka, jeho obloukových lamp, prvního osvětlení městských ulic v
Písku, v
Jindřichově Hradci a v dalších městech, doba
prvních elektrických tramvají a v roce 1903 také
první elektrifikované železnice z
Tábora do
Bechyně.
Plošná
elektrifikace Československa začala v roce 1919 vydáním zákona č. 438/19 Sb. O státní podpoře při zahájení soustavné elektrizace. Podle společnosti ČEZ měla do té doby přístup k elektřině asi třetina obyvatel českých zemí a pouhá 2 % populace na Slovensku.
Poslední elektrifikovanou obcí v Česku byla v roce 1955
Hrčava, a i když připojení „poslední“ československé obce
Zlatá Baňa na Prešovsku v září 1960 provázely celostátní oslavy, ve skutečnosti na elektřinu tehdy čekaly ještě stovky menších obcí, zejména pak horských osad.
Zdá se vám, že se elektrifikace neúměrně vlekla? S jejím dokončením se původně počítalo do roku 1945, ale protáhla se kvůli hospodářské krizi a druhé světové válce. Přesto se tehdejší Československo stalo teprve
pátým státem na světě, který elektrifikaci obcí kompletně dokončil.
Kunsthalle, Praha a 100 let elektřiny
Jednou z
novinek roku 2022 je
Kunsthalle, bývalá
Zengerova trafostanice na
pražském Klárově.
Elektrické podniky hlavního města Prahy ji postavily v letech 1930–1931. Po modernizaci se technologie přestěhovaly do suterénu a převážná část objektu zůstala prázdná. Nyní se proměnila v
galerii moderního a současného umění, která svůj provoz zahájila velkou multimediální
výstavou Kinetismus: 100 let elektřiny v umění (do 20. června) a
Elektřina ve městě, elektřina v architektuře (do 22. května).
Bezmála sto děl od více než devadesáti autorů celého světa ukazuje, jak elektřina proměnila uměleckou praxi od počátků 20. století do současnosti. Jedním z nich je
Zdeněk Pešánek (1896–1965), významný avantgardní umělec a světový průkopník použití neonu. V letech 1932 až 1936 navrhl pro čelní fasádu Zengerovy trafostanice cyklus čtyř obřích světelně-kinetických plastik, oslavujících elektrický věk. Na
Mezinárodní výstavě umění a techniky v Paříži v roce 1937, kde byly vystaveny v československém pavilonu, získaly zlatou medaili jako vynikající syntéza umění a techniky, jenže po návratu do
Prahy díla zmizela a na fasádě se nikdy neobjevila. V Kunsthalle jsou k vidění alespoň v podobě velkoplošné projekce.
Staré elektrárny a nové umění
Znáte
Centrum současného umění DOX? Bývalá továrna v Osadní ulici v
Praze-Holešovicích se díky soukromé iniciativě
Leoše Války proměnila ve významnou instituci se zajímavým výstavním programem, která je zmiňovaná ve všech známých průvodcích a bedekrech. Podobně se zásluhou
Rudolfa Kaspera, zakladatele a jednatele firmy Kasper Kovo, mění
původní parouhelná elektrárna v Poříčí v
Trutnově. Z historického průmyslového areálu vzniká
Galerie moderního umění EPO1. První návštěvníky přivítá už v květnu 2022, kompletně hotová by měla být nejpozději za tři roky.
V jedné z bývalých pražských trafostanic najdete zajímavý
klub Kokpit Café, malé venkovské trafostanice se pak mohou proměnit v
kapličky anebo
orloje – třeba jako bývalá trafostanice v
Kryštofově Údolí na
Liberecku.
Podobně jako v
Kunsthalle se díky modernizaci zmenšila a přesunula do suterénu technologie
Edisonovy transformační stanice. Funkcionalistická budova od architekta
Františka A. Libry, jedna z prvních větších funkcionalistických staveb v
Praze, prošla v letech 2005–2007 zásadní rekonstrukcí podle návrhu
Ladislava Lábuse. Přízemí slouží pro obchodní prostory, vyšší patra pro administrativu, v nástavbě je několik bytů.
Pohled do pravěku elektřiny aneb jak to vlastně funguje
Jedním z prvních měst v Čechách se stálým veřejným elektrickým osvětlením se díky
Františkovi Křižíkovi stal
Písek. Původní Podskalský mlýn s vodárnou proměnil roku 1888 ve vodní elektrárnu, která funguje dodnes.
Městská elektrárna současně slouží jako
muzeum osvětlování města, kde je k vidění staré a dosud funkční zařízení.
Báječnou podívanou plnou kuriozit nabízí
Technické a dokumentační muzeum Pražské energetiky, které sídlí ve zrekonstruovaných prostorách rozvodny v
Praze-Holešovicích. Uvidíte tu například „kouzelný kufřík“ s léčivým přístrojem Ozonit, který proslavila scéna z legendárního
filmu Postřižiny anebo ovládací pult z rozvodny Jih, který si zahrál ve
filmu Obecná škola.
Interaktivní expozice, které svítí, blikají a odhalí vám o elektřině téměř úplně všechno, najdete také v
návštěvnických centrech ČEZ, například v
Informačním centru jaderné elektrárny Temelín, v
Informačním centru Dukovany anebo při
exkurzi do Přečerpávací vodní elektrárny Dlouhé stráně. Nezklame vás ani prohlídka
vodní elektrárny Hučák v Hradci Králové, jedné ze tří vodních elektráren, které pamatují vznik samostatného Československa v roce 1918 a fungují dodnes. Speciální a rozsáhlé expozice zaměřené na elektřinu rovněž najdete v
Národním technickém muzeu v Praze a
Technickém muzeu v Brně. S dětmi se pak můžete vypravit na průzkum elektřiny do
science center, zajímavá je například
liberecká iQlandia,
plzeňská Techmania anebo
Velký svět techniky v Ostravě.