Stará tradiční řemesla nemají na růžích ustláno a některá zvolna zanikají. Varhanářské firmy obtížně hledají nové řemeslníky, kteří by pokračovali v jejich práci, ale po umění postavit nový nástroj či restaurovat ten historický je velká sháňka. Pár proslulých českých varhanářských firem sice v poslední době zaniklo, ale zbývající čeští varhanáři patří k evropské špičce a často mají práce nad hlavu. Když totiž spočítáme
všechny dochované historické i novější varhany u nás, dojdeme k číslu 6 000. Pro mistry varhanáře je to dobrá zpráva: stále je co vylepšovat a opravovat.
Varhany: tradice stará dva tisíce let
Podle odborníků z
Českého muzea hudby je
v Česku a Rakousku nejvíc varhan z celé Evropy. Varhany najdete v kdejakém venkovském kostelíku – je to vzpomínka na 18. a 19. století, kdy střední Evropa prožívala velký kulturní rozvoj. V muzeu si prohlédnete hezkou sbírku varhan, ale jen těch malých, protože velké by se sem nevešly.
Vůbec
první varhany vznikly v roce 240 př. n. l. v antickém Řecku; byly podstatně menší než dnešní nástroje a vzduch do nich byl vháněn vodním sloupcem. Zatímco ve starověku varhany doprovázely světské radovánky, závody bojových vozů a dokonce i gladiátorské zápasy a pochodující legie, dnes je varhanní hudba nedílnou součástí bohoslužeb. Do západní Evropy se prý varhany dostaly jako
dar pro Karla Velikého od byzantského císaře. Král je daroval kostelu a záhy se přišlo na to, že žádný jiný nástroj nedokáže svým zvukem naplnit rozlehlé prostory románských bazilik a gotických katedrál. Od té chvíle se z varhan stal nástroj spojený s bohoslužbami.
Teprve na konci 19. a začátkem 20. století se varhany začaly používat jako koncertní nástroj a dnes jsou běžnou součástí
divadel a koncertních síní. Protože bez varhan se neobejdou například
Dvořákovy nebo
Janáčkovy opery, varhany najdete i v
Národním divadle v Praze nebo v
Janáčkově divadle v Brně. Novodobou záležitostí jsou
varhanní koncerty v kostelech; ty se pořádají až od druhé poloviny 20. století.
Nový šperk pro katedrálu sv. Víta
Na nové varhany se těší v
katedrále sv. Víta na
Pražském hradě. Od jejího vysvěcení v roce 1369 až do současnosti zněly pod klenbou chrámu tóny více než deseti nástrojů. Některé se svou velikostí a monumentalitou zapsaly do dějin, zejména
renesanční varhany císaře Ferdinanda, dokončené v listopadu 1567. Jejich stavba trvala dvanáct let, postupně se na nich vystřídali čtyři varhanáři, a protože se projekt neustále rozšiřoval a zdokonaloval, místo původních třech manuálů a asi 40 rejstříků se nakonec rozrostly až na obrovský nástroj se čtyřmi manuály a 71 rejstříky. Císařské varhany byly podle dobového mínění
největší a nejkrásnější nástroj křesťanského světa;
Bohuslav Balbín je popsal jako
„obdivuhodný nástroj s neuvěřitelně sladkým hlasem, kterého dnešní ani včerejší varhanáři již neumí dosáhnout“. Varhany, které přečkaly řadu nesnází i třicetiletou válku, nakonec zničilo bombardování Prahy pruskými dělostřelci v červnu 1757. Zbyly po nich jen kapky cínu z roztavených píšťal, vpité do zábradlí Wohlmutovy kruchty.
Zbrusu
nové varhany pro katedrálu sv. Víta vznikly ve Španělsku, v
dílně Gerharda Grenzinga. Mají šest a půl tisíce píšťal, tedy o dva tisíce víc než ty současné. Nejmenší píšťala měří pouhých sedm milimetrů, naopak nejdelší přesahuje sedm metrů, hrací stůl má 121 rejstříků. Cestu nového nástroje do
Prahy ale opakovaně zkomplikoval koronavirus a také stavební úpravy prostor, které byly pro nové varhany připraveny už před sto lety. Autorem designu nového nástroje je
Peter Olah, který se nechal inspirovat tvarem
Panské skály u
Kamenického Šenova. Moderní varhany se navzdory váze několika desítek tun budou jakoby vznášet ve vzduchu jako náhrdelník, visící pod rozetovým oknem. V
dubnu 2024 došlo k předání staveniště pro stavební úpravy západní kruchty pro svatovítské varhany. Díky tomu mohly započít
přípravné stavební práce předcházející samotné
instalaci varhan. S dokončením instalace se počítá do konce roku 2024.
Největší, nejstarší nebo nejnovější?
Kterým z tuzemských varhan připadá
některé z mnoha nej? Je to trochu ošemetná otázka, protože někde stojí stovky let staré varhanní skříně, často unikátní a krásně zdobené umělecké kousky, ale nástroj v nich je novější. Nejstarší varhany v
Praze, dochované takřka v původním stavu a nedávno restaurované, jsou v
Týnském chrámu.
Největší varhany na Moravě jsou v
chrámu sv. Mořice v
Olomouci, co do počtu píšťal a rejstříků je zase
největší nástroj v
chrámu sv. Jakuba v Praze.
Nových varhan se nedávno dočkaly například
Betlémská kaple a
pražské Karolinum; na obou místech nástroje doprovázejí například inaugurace, promoce a jiné slavnostní příležitosti, občas slouží i pro koncerty. Roku 2018 se rozezněly nové varhany v
bazilice na Svaté Hoře v Příbrami, nové jsou i varhany v
kostele Nejsvětější Trojice v Dobříši. Nových varhan by se také rádi dočkali v
kostele Nejsvětější Trojice v
Brně – Králově Poli nebo v
kostele sv. Mikuláše v
Dobřanech.
Ojedinělý program na obnovu historických varhan, který nemá v Česku obdoby, vymysleli na
Královéhradecku: opravit se podařilo už několik desítek nástrojů. Slyšet je můžete při koncertech na
festivalu Vzkříšené varhany.
Víte, že…?
- Každý nástroj se skládá z několika řad píšťal, tedy rejstříků. Varhany střední velikosti, které jsou běžně k vidění v českých kostelech, mají obvykle 500–1500 píšťal, větší nástroje pak mezi dvěma až pěti tisíci.
- Nejdřív si obvykle všimnete zdobeného průčelí varhanní skříně s první řadou píšťal, které se říká prospekt. Hlavní částí varhanního stroje je vzdušnice s řadami píšťal. Aby mohly píšťaly znít, potřebují vzduch. Ten se dřív vháněl šlapáním měchů, u moderních strojů proudí vzduch od ventilátoru do zásobního měchu a odtud vzduchovými kanály do vzdušnic pod píšťalami.
- Akustické vlastnosti píšťal ovlivňuje řada faktorů, například použitý materiál. Výrobci obvykle pracují se slitinou cínu a olova nebo se dřevem.
- Hrací stůl tvoří klaviatury varhan neboli manuály a pedálnice; na varhany se hraje rukama i nohama.
- Skutečným varhanním mistrem byl Johann Sebastian Bach (1685–1750), považovaný za jednoho z největších hudebních géniů všech dob. Na královský nástroj hrál od útlého mládí a podle těch, co ho slyšeli na vlastní uši, prý z not dokázal zahrát téměř vše, co mu bylo předloženo. Pro varhany složil přes dvě stě skladeb.