První budova dnešního
Hlavního nádraží v
Praze, 150 metrů dlouhá a postavená podle návrhu
Vojtěcha Ignáce Ullmanna a
Antonína Barvitia, záhy přestala rozrůstajícímu se městu kapacitně stačit. Secesní přestavba podle projektu architekta
Josefa Fanty probíhala začátkem 20. století. Nádraží stojí na rozhraní městských částí
Prahy 1, Prahy 2 a
Prahy 3; jižním směrem vlaky odjíždějí
Vinohradskými tunely.
Secesní
Fantova budova Hlavního nádraží je i po několika modernizacích stále srdcem celého areálu, pozornost si zaslouží hlavně dvě věže zakončené symbolickými zeměkoulemi, původní hala pokladen s kopulí zdobenou stylovými motivy a sochami
Stanislava Suchardy a
Ladislava Šalouna (nyní
Fantova kavárna), a také dekorativní průčelí, obrácené k
Wilsonově třídě.
Největší změnou prošlo Hlavní nádraží v 70. letech 20. století, kdy se stavělo
pražské metro. Byla vybudovaná
nová odbavovací hala s obchody, kavárnami, restauracemi a vstupy do
stanice metra C Hlavní nádraží.
Hlavní nádraží je plně
bezbariérové a prostorné, k nástupištím vedou tři široké, přehledné podchody. Z prostoru před nádražní budovou odjíždějí autobusové linky na
Letiště Václava Havla, na prvním nástupišti je k vidění
památník sira Nicholase Wintona.