Černínové z Chudenic jsou podle rodokmenu potomky císaře a českého krále
Karla IV. a jsou rovněž držiteli zajímavého historického rekordu: své nejstarší sídlo,
zámek Chudenice, vlastnili 700 let, tedy téměř celou dobu jeho existence.
Až do 16. století nebyl rod Černínů nijak bohatý ani vlivný. Zakladatelem rodového bohatství byl významný diplomat
Heřman Černín (1576–1651), který pro rod získal jak hraběcí titul, tak rozsáhlé majetky. Díky Černínům, jejich financím a zručným architektům dnes můžete obdivovat řadu krásných barokních sídel, namátkou
Černínský palác v Praze, kde sídlí ministerstvo zahraničí České republiky,
zámek Humprecht,
zámek Krásný Dvůr s překrásným rozsáhlým
parkem nebo
zámek Kozel. Ten si na konci 18. století nechal postavit
Jan Vojtěch Černín z Chudenic, nejvyšší lovčí Království českého, a na hony se sem sjížděla šlechta z celých Čech. Černínům patřila rovněž
Andělská Hora,
Vrchlabí a
Horní Maršov v
Krkonoších,
Vinoř,
Kosmonosy,
Kost,
Rabštejn nad Střelou,
Švihov,
Stráž nad Nežárkou a další panství, panství
Mělník společně s dalšími majetky v
jižních Čechách přešlo sňatkem na
rod Lobkoviců.
Ještě na počátku 20. století patřili
Černínové vedle
Schwarzenbergů k největším vlastníkům půdy v Čechách. Významnou novodobou osobností byl
Otakar Černín (1872–1932), předposlední rakousko-uherský ministr zahraničí.
Většina majetku byla konfiskována po druhé světové válce, zpět v restitucích Černínové získali
zámek Dymokury, zámek v
Hlušicích a také
zámeček Lázeň u
Chudenic. Další rodové linie Černínů žijí v Rakousku, Německu, Velké Británii, Portugalsku nebo USA.
Zvláštní příběh provází jeden z nejcennějších obrazů, který Černínové vlastnili, a to
Alegorii malířství od
Jana Vermeera, vedle
Rembrandtovy Noční hlídky jedno z nejznámějších děl holandského malířství 17. století. Že jde o Vermeerovo dílo bylo odhaleno až ve 20. století, kdy už Černínové obraz vlastnili více než sto let. V roce 1940 koupil dílo za více než jeden a půl miliónu říšských marek Adolf Hitler, který Vermeera bezmezně obdivoval. Černínové později usilovali o anulování kupní smlouvy s tím, že obraz prodali pod nátlakem, ale zpět jej nezískali. Dnes je vzácné dílo součástí sbírek Uměleckoprůmyslového muzea ve Vídni.