Velkolepou divadelní budovu nechal postavit osvícenský aristokrat
hrabě František Antonín Nostic-Rieneck na vlastním pozemku se svolením
císaře Josefa II. Po smrti hraběte se změnil název z
Nosticova divadla na
Stavovské divadlo. Jeho historie je kromě
rodu Nosticů spojená s
hudebním skladatelem Wolfgangem Amadeem Mozartem a zejména
světovou premiérou opery Don Giovanni, která je dodnes zařazena na repertoáru divadla.
V českých zemích se
rod Nosticů usadil v první polovině 16. století, jako první se ale mezi českou šlechtou prosadil až o sto let později politik a říšský dvorní rada
Otta Nostitz († 1630). Ten získal četné majetky při pobělohorských konfiskacích, například domy v
Praze na
Malé Straně nebo panství
Sokolov. To Nosticům patřilo až do roku 1945, podobně jako mnohé další majetky, například panství
Jindřichovice,
Kraslice,
Měšice nebo
Rokytnice v Orlických horách. Až do dob první republiky také vlastnili
Trmice,
Velké Žernoseky nebo
Průhonice.
Během 17. století se
Nosticové rozdělili do dvou hlavních českých větví – rokytnické a rienecké, a byli povýšeni do hraběcího stavu. Členové rodu působili u císařského dvora, v armádě i v diplomatických službách, sžili se s domácím prostředím a výrazně podporovali emancipační a kulturní snahy českého národa. Ve službách Nosticů působil například kněz, filolog, historik a zakladatel vědecké bohemistiky a slavistiky
Josef Dobrovský (1753–1829). Nosticové také stáli u zrodu
Národního muzea, do jeho sbírek věnovali řadu cenných exponátů a v roce 1846 mu prodali svůj
palác Na Příkopech.
S historií rodu Nosticů se seznámíte při prohlídce
zámku a muzea v Sokolově anebo u
pomníku Přemysla Oráče ve Stadicích – také ten byl vybudován jejich zásluhou.