Karel Škréta se narodil v
domě U Černého jelena v
Týnské ulici na
Starém Městě v
Praze v protestantské rodině
vladyky Šotnovského ze Závořic. Otec mu záhy zemřel a od tří let jej vychovával strýc
Pavel Škréta, kutnohorský mincmistr, který mu zajistil dobré vzdělání v Týnské škole. Škréta se naučil latinsky, francouzsky a německy, což mu později pomohlo při jeho studijních cestách. Malovat se pravděpodobně učil u jednoho z mistrů královského dvora, zřejmě u grafika a rytce
Jiljího Sadelera.
Kvůli víře musel Škréta v roce 1628 odejít společně s matkou a sourozenci do exilu. Žil v
Německu,
Švýcarsku a
Itálii. Po roce 1630 konvertoval ke katolictví, žil v Benátkách a Římě, kde se seznámil s díly velkých renesančních mistrů. V roce 1638 se Škréta vrátil do
Prahy a záhy se stal vyhledávaným malířem. Díky věhlasu se mu podařilo získat zpět rodový majetek, zabavený po útěku z Čech, například domy v
Praze a vinice v
Litoměřicích a
Mělníku.
Z
Karla Škréty se záhy stal slavný a bohatý malíř. Usadil se v domě na
Ovocném trhu, oženil se s dcerou malostranského měšťana
Veronikou Gröbergerovou a záhy se jim narodil syn
Karel (1646–1691). Ve malířské dílně, která patřila k největším v Praze, umělec zaměstnával celou řadu učedníků a tovaryšů.
Pod Škrétovýma rukama vznikaly hlavně vynikající portréty příslušníků dobových elit, mytologické a alegorické kompozice, zátiší z měšťanských domácností a oltářní malby – například pašijový cyklus pro malostranský
kostel sv. Mikuláše nebo
obraz Nanebevzetí Panny Marie pro
Týnský chrám na
Staroměstském náměstí. V
Národní galerii je vystavena Škrétova luneta zobrazující narození
sv. Václava, budoucího mučedníka, světce a předního patrona české země. Spadá do cyklu, jenž původně čítal třicet dva obrazů (dochovalo se osm) a byl určený pro
klášter na Zderaze, v 17. století jedno z hlavních ohnisek svatováclavského kultu. Další obrazy Škréta maloval například pro pražské
kostely sv. Tomáše,
kostel sv. Štěpána a
chrám Panny Marie pod řetězem na
Malé Straně. Další Škrétova plátna jsou k vidění například v
katedrále v Litoměřicích,
katedrále v Kutné Hoře či v
klášterním kostele v Plasech. Řadu jeho děl uchovává ve sbírkách
Národní galerie v
Praze.
Karel Škréta zemřel jako bohatý a vážený muž na konci července 1674 a byl pochován v kryptě
staroměstského kostela sv. Havla. Je po něm pojmenovaná Škrétova ulice na
Vinohradech a v
Praze 1 má pamětní desku na rodném domě.