Max Švabinský se narodil v
Kroměříži a první výstavu uspořádal už v deseti letech: v roce 1883 se několik jeho kreseb objevilo ve výloze
kroměřížské lékárny. V roce 1891 začal Švabinský studovat na
pražské Akademii výtvarných umění, jeho první samostatná kroměřížská výstava se konala ve skleníku v
Květné zahradě roku 1924. Uspořádal ji
Klub přátel výtvarného umění., jehož zásluhou také byl v roce 1976 otevřen
Švabinského památník na
Velkém náměstí, pobočka
Muzea Kroměřížska. Jeho členům se podařilo shromáždit téměř 130 originálních kreseb, olejomaleb a grafik, což je vůbec
největší soubor Švabinského díla na světě. Klenotem sbírky je slavný
obraz Splynutí duší z roku 1896. Má několik variant, v menším formátu (65,5 x 45,5, cm) je k vidění v
Národní galerii. V
Kroměříži v
hotelu Octárna si také prohlédnete
Švabinského mozaikové lunety, původně určené pro
Národní divadlo v
Praze.
Umělecký rejstřík Maxe Švabinského zahrnoval krajinomalby i zátiší, portréty, ilustrace, erotické náměty, plakáty i drobné exlibris. Střídal řadu technik: olejomalby, perokresby, litografie, mozaiky, akvarely, lepty, pastely i dřevoryty, navrhoval i vitráže, gobelíny, poštovní známky a bankovky. Mezi významná místa spojená s Maxem Švabinským patří vesnice
Kozlov u
České Třebové, kde často pobýval se svou první ženou
Elou Vejrychovou a kde se také podruhé osudově zamiloval do bývalé švagrové
Anny Vejrychové. O
Chaloupku Maxe Švabinského pečuje
Městské muzeum v
České Třebové, navštívit ji můžete v hlavní sezoně.
Max Švabinský navrhl dvě vitrážová okna
katedrály sv. Víta na
Pražském hradě, podílel se rovněž na výzdobě
pražského Obecního domu či foyeru
Zemské banky v ulici Na Příkopě.
Zemřel 10. února 1962 v
Praze a byl pochován na
Vyšehradském hřbitově.