Hříchy nejsou jen
pýcha, obžerství, smilstvo a další nectnosti, vyjmenované kolem roku 600 papežem Řehořem I., hříchem by také bylo vynechat
Noc kostelů. Je to neobyčejná akce, kdy konečně můžete uspokojit svou zvědavost a poznat
církevní památky a modlitebny jako místa pro pokoj, klid svědomí a duchovní útěchu.
Noc kostelů aneb nestyďte se a pojďte dál
Pro někoho je
Noc kostelů čas, kdy může nahlédnout do posvátných míst místa a pokusit se odhalit alespoň střípek tajemství, která se tam odehrávají. Popovídat si s lidmi, kteří věří na
sedm ctností i sedm hříchů a jejich odpuštění. Kteří ví, jak se v kostele chovat, jaké části má mše, a kdy se vstává, kleká a zpívá.
Jiným nabízí Noc kostelů skvělou příležitostí podívat se na rajské dvory, kůry, krypty, věže a další místa, kam se obvykle nechodí. Ale jsou i takoví, kteří do
kostelů a modliteben zamíří proto, aby se káli a zbavili svých hříchů. Protože hřešili – někteří lehce, jiní těžce. Smrtelně a třeba i neodpustitelně.
Skartace hříchů v Libni
Při
Noci kostelů jsou zváni všichni, hříšníci, viníci i ti, kteří nikdy nikomu neublížili. Nestyďte se a vstupte dovnitř. Své náruče od podvečera až hluboko přes půlnoc otvírá zhruba 1600 kostelů v celé republice. A téměř neexistuje místo, kde by místní komunita věřících nepřipravila nějaký program. Kávu, zákusek a popovídání s farářem, čtení z Bible, ochutnávku mešních vín, komentovanou prohlídku krovů či podzemí nebo společné zpívání. To všechno je
Noc kostelů.
Věřte nebo ne, leckde vás hříchu skutečně zbaví, anebo se o to alespoň pokusí. Třeba v
Husově kapli v
Praze 8 – Libni, kde se v rámci duchovního cvičení chystá
skartace hříchů. Jak to probíhá? Zajděte se přesvědčit sami, ale nezapomeňte mít připravený alespoň malý hřích či hříšek, ať se máte čeho zbavit.
Hříšní hříšníci
Hřeší všichni, včetně hrdinů známého seriálu
Hříšní lidé města pražského, kterou si připomínáme právě úryvkem písničky v podání
Josefa Zímy. Znáte přece refrén
„…Hříšní, hříšní, hříšní hříšníci, hříšní, hříšní, hříšní viníci, vini, vini, viní viníci, hříšní lidé…“?
Máte pocit, že všechny ty řeči o hříchu, porušení smlouvy s bohem a o sejití ze správné cesty jsou staré, stokrát omleté, a hodí se tak leda do pohádek? Že pýcha, lakomství, závist a další hříchy už netáhnou? Věřte nebo ne, i hříchy se modernizují. Na základě průzkumu je aktualizovala například americká televizní stanice CBS a zjistila, že v
seznamu novodobých smrtelných hříchů není ani jeden z těch starých. Jaké jsou největší problémy dneška? Vůbec největší hřích je
rasismus, za ním pak následují
předsudky, alkoholismus, terorismus, domácí násilí, šikana a
neplacení daní.
Cesta na popraviště
Buďme rádi za nové hříchy: vlastně to není tak dávno, co se za porušení těch starých popravovalo. Příběhy starých hříšníků a provinilců nám připomínají stará
popraviště,
katovny, anebo třeba
Cesta hrdelního práva v
Tišnově. Sled sedmi zastavení připomíná právě sedm smrtelných hříchů. Trasa je unikátní svým výtvarným řešením i začleněním do městské zástavby, má i pietní, filozofickou a výchovnou rovinu.
Jak se celý nápad zrodil? Na samém začátku byl nález zbytků středověké
šibenice na úpatí zalesněného
kopce Klucanina. Archeologický průzkum odhalil ostatky třinácti lidí, a tak se zrodil nápad vyznačit trasu, kterou dávní odsouzenci museli projít, od městské šatlavy u
radnice, přes
kapli svaté Anny, kde dostali poslední rozhřešení, až na popraviště. Někdy k té cestě stačilo málo: například
Rozinu Čermákovou, dceru lazebníka od Korábova mlýna, ze světa ji sprovodili i s jejím nemanželským „parchantem“, když se její milý a otec dítěte nevrátil z ciziny. Také vám z jejího příběhu běhá mráz po zádech?
Co byste měli vědět o hříchu?
- Dosud jsme o hříchu a hříšnících psali jen zlehka, rozhodně je ale bereme velmi vážně. Už samotný opak by přece byl hřích.
- Co tedy vlastně je hřích? Podle Bible je hřích jakýkoli skutek, touha nebo myšlenka, které jsou proti božím zásadám. Může to být provinění proti rozumu, pravdě a správnému svědomí, přestupek proti lásce k bohu a bližnímu, i dělání toho, co bůh odsuzuje. Hřích ale dokonce je i to, když víme, co bychom měli dělat, a přesto to neděláme.
- Cesta, jak se osvobodit od hříchu, vede přes pokání. Na ně neexistuje univerzální návod, nejprve si ale musíme uvědomit, že jsme vůbec zhřešili. Nad svými hříchy bychom měli cítit zármutek, okamžitě svého jednání nechat a rovněž odpouštět těm, kteří zhřešili proti nám.
- Některé hříchy jsou horší než jiné; to jsou smrtelné nebo těžké hříchy. Dle očekávání to je například vražda, krádež, cizoložství a smilstvo, ale také zanedbání mše svaté či svatého přijímání, nevíra v Boha, anebo učení odporující církvi.
- Smrtelný hřích může ale být čin, který jsme vykonali vědomě, kdy jsme znali hříšnost svého skutku a věděli jsme, že odporuje božím zásadám. Nevědomost neomlouvá, a tak se i z lehkého hříchu, kterého nelitujeme a mnohokrát jej opakujeme, stává hřích těžký.