Podle zákona se církvím vrátil
majetek v hodnotě zhruba 75 miliard korun, během dalších třiceti let pak má být postupně vyplaceno přibližně
97 miliard korun jako náhrady za majetek, který z různých důvodů není možné vrátit. Vyrovnání s církvemi ale bude vyšší kvůli inflaci. Jde zejména o objekty a pozemky na území vojenských újezdů, národních parků a národních přírodních rezervací, případně potřebné pro dopravní či technickou infrastrukturu. Pojďte se podívat na pár míst, o kterých se v souvislosti s
církevními restitucemi hodně psalo a mluvilo, případně kde soudní pře stále nemají konec.
Zákon a katedrála sv. Víta: komu vlastně patří?
Ze zákona o církevních restitucích je vyjmuta
katedrála sv. Víta na
Pražském hradě. Spor o její vlastnictví se rozhořel hned po sametové revoluci: až do roku 1954 ji spravovala církev, poté tehdejší komunistická vláda vládním nařízením určila za vlastníka „československý lid“ a správcem celého areálu Pražského hradu se stala kancelář prezidenta republiky.
Ve vleklých soudních sporech se střídaly dva hlavní pohledy: jedni považují katedrálu za státní symbol, který by měl být v rukou státu, pro druhé je katedrála jakožto sídelní kostel arcibiskupa objekt, který má patřit církvi. Spor skončil v roce 2010 dohodou mezi pražským arcibiskupem Dominikem Dukou a prezidentem Václavem Klausem. Chrám zůstal ve vlastnictví státu a byla ustanovena rada, jejímiž členy jsou
držitelé sedmi klíčů potřebných pro vyzvednutí korunovačních klenotů.
Kláštery, kostely a majetek židovských obcí
V Čechách, na Moravě a ve Slezsku působí přes
tři desítky řádů a kongregací, k nejznámějším patří cisterciáci, klarisky, boromejky, dominikáni, trapisté, františkáni, premonstráti, benediktini nebo voršilky, mnohé s mnohasetletou tradicí. Do jejich rukou se se vrátily například
Vyšebrodský cisterciácký klášter, premonstrátský klášter Teplá,
Strahovský premonstrátský klášter, Břevnovský benediktinský klášter, cisterciácké opatství Porta Coeli v Předklášteří,
klášter premonstrátů v Milevsku či
kostel a klášter na Hoře Matky Boží v
Králíkách. V minulosti jej spravoval řád redemptoristů, ale řeholníci jej nevyužívali a nesloužily se ani bohoslužby, správu proto převzalo hradecké biskupství. V rámci restitucí také církev získala zpět do svého vlastnictví část
Sázavského kláštera, a to
kostel sv. Prokopa, který je ústřední budovou areálu, torzo gotického trojlodí s věží a faru. Samotný klášter ale v současnosti žádní řeholníci neobývají. Také známá
památka UNESCO,
poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře, se vrátil do rukou farnosti ve
Žďáru nad Sázavou.
Majetek se vracel i
židovským obcím, i když u mnoha zničených či přestavěných objektů nebyl restituční nárok uplatněn. Židovské obce nežádaly ani vrácení synagog, pokud je k bohoslužbám využívaly křesťanské církve, zejména čs. církev husitská. Mimochodem, české židovské obce se za to ze strany mezinárodních židovských organizací dočkaly kritiky.
Mediální hvězda: Madona z Veveří
Při restitucích pokaždé nemusí jít jen o impozantní klášterní areály a kostely, předmětem sporu se může stát i drobný, byť nesmírně vzácný obraz, podle odborníků
„vzácnější než Tizian v Kroměříži“.
Madona z Veveří, jeden z nejkrásnějších gotických deskových obrazů u nás a mimořádné dílo v rámci evropského umění poloviny 14. století, skutečně není žádný obr: deska z borového dřeva potaženého plátnem má rozměry 79,5 x 62,5 cm. Obraz byl dlouho uložen ve sbírkách
Národní galerie v Praze a spousta lidí se o něm poprvé dozvěděla až poté, co jej galerie opakovaně odmítla vydat
farnosti Veverská Bítýška na
Brněnsku, správci
kaple Matky Boží stojící poblíž
hradu Veveří. Farnost ovšem prokázala, že obraz jí patřil už minimálně v polovině 18. století, že v kapli byl „doma“ několik set let a do
Prahy byl za první republiky převezen na výstavu, která se protáhla na několik desítek let. Poutníci s prosbami i s projevy díků za jejich vyslyšení se zastavují u originálu obrazu v expozici
Diecézního muzea v Brně, vypravit se ale můžete přímo do kaple Matky Boží, kde je vystavena dokonalá technická kopie.
Květná zahrada: majetek, který nelze vydat
Soudní tahanice se nevyhnuly ani
Květné zahradě v
Kroměříži.
Arcibiskupský zámek a
Podzámeckou zahradu církev získala v restitucích v roce 2015, nyní jsou v péči
olomouckého arcibiskupství. Pro návštěvníky se nic nezměnilo,
Muzeum umění Olomouc dál ve druhém patře zámku pečuje o umělecké sbírky arcibiskupství a provozuje zde
Arcidiecézní muzeum.
Jiná situace ale je u nově vybudovaného zahradnictví v
Podzámecké zahradě a u
Květné zahrady; ta se díky nákladné rekonstrukci vrátila do podoby ze 17. století, kdy ji založil olomoucký biskup Karel z Lichtenštejna-Kastelkornu.
Zámek i obě zahrady jsou od roku 1997 zapsané na seznamu světového dědictví UNESCO a patří k turistickým lákadlům
Kroměříže.
Historický areál Květné zahrady je provázán s novostavbami, které vznikly v době, kdy ji církev nevlastnila. Podle Národního památkového ústavu je nelze vyčlenit, a podle zákona o restitucích je tedy nelze ani vydat.
Tři klášterní tipy
K několika funkčním klášterům ve středních Čechách patří ženský klášter trapistek v Poličanech na Benešovsku; restituce se ho netýkají, stavět se začal až v roce 2008. Trapistky přišly do Čech na pozvání kardinála Miloslava Vlka z Itálie a zakládající komunita měla pouhých šestnáct členek. V klášteře se vyrábějí a prodávají ikony a různé originální produkty, využít můžete i dům pro hosty: otevřený je pro všechny, kteří touží prožít několik dní v tichu a klidu a načerpat tak novou sílu pro každodenní život.- V Jablonném v Podještědí pomáhají dominikáni s opravami kláštera a baziliky sv. Vavřince a sv. Zdislavy. V sezoně na prohlídky přicházejí tisíce lidí, další využívají možnosti se v klášteře ubytovat.
- Veřejnosti se otvírají i další řeholní komunity. Posedět u šálku dobré kávy či čaje, pohovořit s řádovými sestrami nebo se pomodlit můžete jako návštěvníci malé kavárny Õde, která již řadu let funguje v přízemí kláštera Sester Neposkvrněného Početí Panny Marie v Hrnčířské uličce v historickém centru Olomouce. Provoz kavárny Õde a penzionu Tõde zajišťují vlastními silami františkánky a mimo jiné tu ochutnáte estonské speciality; recepty si sestry přivezly ze svých misií v Pobaltí.