S
ochař Ladislav Šaloun, narozený roku 1870 v Praze, patřil k nejpilnějším umělcům své doby, rozhodně si nemohl stěžovat na nedostatek zakázek a jeho sochy tak zdobí celou řadu významných pražských budov. Spolupracoval zejména s architekty
Antonínem Wiehlem, Osvaldem Polívkou a
Josefem Fantou na sochařské výzdobě
Obecního domu,
pojišťovny na Národní třídě,
Zemské banky Na příkopech nebo dnešního
Hlavního nádraží. Jeho dílem jsou rovněž dvě sochy motivované pražskými pověstmi,
Rabbi Löw s dívkou a Železný rytíř na nárožích
Nové radnice na
Mariánském náměstí v
Praze.
Nejznámější dílo: Husův pomník
Pražské
Václavské náměstí, Betlémské náměstí, Malé náměstí a také
Staroměstské náměstí, které nakonec zvítězilo – to byli čtyři hlavní kandidáti na konečné umístění
pomníku mistra Jana Husa. Možná by k jeho stavbě vůbec nedošlo, nebýt politické roztržky v listopadu 1889. Předmětem bylo zdánlivě nevinné umístění
pamětní desky Jana Husa na budovu
Národního muzea, které princ
Karel Schwarzenberg komentoval výrokem, že husité byli jen bandou lupičů a žhářů.
České politiky – byť si možná mnozí mysleli totéž – jeho slova popudila a rozhodli se Husovi na truc věnovat nejenom pamětní desku, ale rovnou pomník. Spolek pro jeho zbudování, v jehož čele zasedl všeobecně vážený
Vojtěch Náprstek, byl ustanoven v květnu 1890, ovšem Šalounův vítězný návrh vzešel až z druhé soutěže o konečnou podobu v roce 1900. Základní kámen byl položen v červenci 1903 a pomník byl
odhalen roku 1915, přesně na rok i den pět set let po Husově mučednické smrti.
O štěstí a přátelích
Ladislav Šaloun měl mimořádné štěstí, a to hned několikrát: vcelku fádní a době poplatný návrh sochaře
Vilíma Amorta, který zvítězil v prvním výběrovém řízení, zcela zapadl, protože se
Pražané hádali, kam vlastně pomník umístit a vše se oddalovalo. V druhém kole pak jeho návrh, inspirovaný monumentální tvorbou
Augusta Rodina, přebil konkurenční projekty například od jeho učitele
Bohuslava Schnircha a přátel
Stanislava Suchardy či
Jana Kotěry.
Aby vůbec měl kde pomník připravovat, vybudoval si Šaloun dle vlastního návrhu
nový dům s velkým ateliérem na svahu mezi Vinohrady a Vršovicemi v dnešní Slovenské ulici, kam se přesunul ze stísněnějších prostor na
Václavském náměstí.
Šalounova vila, kde se pravidelně scházela nedělní společnost přátel jako
Ema Destinová,
Jan Kubelík,
František Bílek,
Alfons Mucha,
Alois Jirásek,
Jaroslav Vrchlický či
Josef Váchal, je dnes chráněnou nemovitou památkou.
Drobná tvorba a tipy na výlety
Šaloun nenavrhoval jen
impozantní sousoší, pomníky, komorní plastiky a busty; ve sbírkách
Muzea hlavního města Prahy,
Národního muzea či
Národní galerie objevíte také jím navržené
stolní lampy, popelníky, dózy, šperky a šperkovnice a další předměty, věnoval se také
knižní grafice a navrhoval obálky knih.
Jeho sochy zdaleka nenajdete jen v Praze, ale také v řadě dalších měst a obcí. Na
Výhledech nad
Klenčím pod Čerchovem stojí jeho
pomník Jindřicha Šimona Baara, v
Pečkách,
Poděbradech a v
Bratislavě najdete
pomníky T. G. Masaryka, v
Semilech mají
pomník Františka Ladislava Riegera a v
Chrudimi pomník Josefa Ressela. Pro
Libáň u Starých Hradů a pro
Hořice vytvořil další
pomníky Jana Husa.
K
Hořicím,
městu s kamenickou tradicí měl Šaloun velmi blízký vztah a našel zde i řadu přátel. Kromě
Husova pomníku uvidíte ve Smetanových sadech plastiku
Krakonoše, socha
Muž práce symbolizuje těžkou práci ve zdejších kamenolomech.
Husův pomník byl slavnostně odhalen v červenci 1914 k nadcházejícímu 500. výročí mistrova upálení.
Ladislav Šaloun byl v předvečer slavnosti jmenován
čestným občanem města a Hořice mu uspořádaly pravděpodobně
jedinou samostatnou výstavu.