Táhlé hřebeny s fantastickými výhledy, hluboká údolí, vodopády, rašeliniště i voňavé horské louky: takové jsou
Krkonoše, nejvyšší české hory. Podobně jako v žádném výčtu
deseti krkonošských NEJ nesmí chybět
Sněžka a
Obří důl,
pramen Labe, Špindlerův Mlýn, Labský vodopád, Labský důl nebo
Úpské rašeliniště, své místo má v seznamu hlavních turistických lákadel
Krkonoš i
Luční bouda. Největší a nejstarší horská chata
Krkonoš, která má díky nadmořské výšce 1410 metrů i nejvýše položenou restauraci a
nejvýše položený pivovar v České republice, stojí poblíž státní hranice s Polskem, uprostřed vzácné
Bílé louky. V roce 2023 oslavila už 400 let, ale určitě je ještě o něco starší.
O dvou bratrech aneb jak vznikla Luční bouda
Je to příběh, který čeká na zfilmování: někdy v dobách hraničních sporů před třicetiletou válkou se prý dva hraběcí synové pohádali o dědictví. Ten mladší utekl do hor, ale tak jako mnozí jiní podcenil
krkonošskou přírodu i počasí, a tak nakonec v malém přístřešku z větví, postaveném na hřebenech hor, nemocný a slabý čekal na smrt. Tak jej našel starší bratr, ustrnul nad jeho osudem a odvezl ho do bezpečí do údolí. Jako pomník usmíření na horském hřebenu postavil dřevěnou boudu, která měla sloužit jako místo odpočinku pro pocestné. Pověst o založení
Luční boudy má ale i druhou verzi: podle ní si tu první boudu postavili mladí manželé, kteří prchali před pronásledováním kvůli své víře a usadili se vysoko v horách.
Ať to bylo jakkoliv,
Luční bouda, známá též jako
Wiesenbaude, Stará česká, Bílá nebo
Stará Rennerova bouda, zřejmě stála na svém místě již v druhé polovině 16. století.
Rok 1623 a luční horské hospodářství
Klíčovým datem pro 400. výročí vzniku
Luční boudy byl rok 1623: kámen s tímto letopočtem byl objeven při rekonstrukci roku 1869. Dole pod horami probíhala třicetiletá válka, nahoře na hřebenech
Krkonoš na křižovatce několika starých tras ale právě ten rok nejspíš původní dřevěnou či roubenou boudu přestavěli na pevnější kamenné stavení.
To se stejně jako další
horské boudy stalo významným centrem budního hospodářství. Patřilo k němu nejenom 100 hektarů pastvin a luk, ale také stáda hovězího dobytka a koz; ta se přes léto pásla na okolních pláních
Bílé a Čertovy louky spolu s dobytkem z
Rennerovy a
Scharfovy boudy. Na širokých pláních
Krkonoš se rovněž sklízelo seno, na kterém, uloženém v půdním prostoru, nocovali turisté. Bouda byla proslavená také svými zemědělskými produkty, zejména horským bylinkovým sýrem.
Luční bouda během staletí
Samozřejmě to nebyla poslední přestavba,
Luční bouda se postupně rozrůstala a měnila. Kolem roku 1830 se tu prý tajně usadila
penězokazecká dílna, v druhé polovině 19. století pak její obyvatelé chytře využili
tok Bílého Labe a pomocí vodního kola poháněli nejrůznější domácí zařízení, od máselnice až po kolébku. Boudu v té době už hojně využívali turisté při svých cestách po
Krkonoších a především pro výstup na
Sněžku. Ke štítu Luční boudy byl dokonce připevněn zvon, který budil nocležníky, aby nezmeškali jedinečný východ slunce na
nejvyšší české hoře. Nadšený ochránce přírody
Kryštof Haering tu provozoval meteorologická pozorování, botanička
Josefina Kablíková zase založila pamětní knihu pro zápisy pozorování přírodovědců. Cestu na
Luční boudu našla řada umělců a významných osobností, například
Karel Hynek Mácha, Vítězslav Hálek nebo malíř
Quido Mánes, František Josef I., generál
Ernst Gideon von Laudon nebo
Jára Cimrman.
Kdy měla Luční bouda namále? Třeba když v roce 1938 vyhořela. I když ji německý wehrmacht během dvou let velkolepě opravil a vybudoval tu vlastní výcvikové středisko, naštěstí už Němci nestihli další přestavbu. V plánech totiž bylo rozšíření Luční boudy na komplex s půdorysem hákového kříže a kapacitou 2000 lidí. Další komplikace Luční boudu potkaly po roce 2000, kdy byla téměř na pokraji demolice.
V roce 2004 koupila zdevastovanou boudu
společnost AEZZ, která se od té doby snaží vrátit tento skvost milovníkům a obdivovatelům hor. Navazuje na dávno zašlou slávu a obnovuje tradice s přihlédnutím na současná ekologická kritéria.
Čistička odpadních vod, ekologický způsob vytápění, výroba domácího pečiva tradičním způsobem, to vše naplňuje představy majitelů o životě v tak vzácném prostředí, jako je právě okolí
Luční boudy.
Luční bouda: co tu ochutnáte, zažijete a uvidíte
Dnešní
Luční bouda nabízí
ubytování až pro 150 lidí v pokojích čtyř cenových kategorií od
luxusních apartmánů Sněžka a Luční přes běžné pokoje až po prostor v nejvyšším patře Luční boudy, s jedinečným výhledem na úbočí
Sněžky a
Studniční horu. Ten si vychutnají turisté, kteří přicházejí s vlastním spacákem a karimatkou.
Zastavit se můžete i v
nejvýše položené restauraci v Čechách a ochutnat věhlasné velké rohlíky a borůvkové koláče z místní pekárny. Reklamní slogan
Když ti žena s jiným skáče, dej si u nás Paroháče pak láká k ochutnávce vlastního
piva Paroháč, které na
Luční boudě vyrábějí od roku 2012. V nejvýše položeném pivovaru ve střední Evropě můžete vyzkoušet nejen klasický světlý či polotmavý ležák, ale i tmavý či pšeničný speciál a svrchně kvašené pivo britského typu Indian Pale Ale. Na Luční boudu a k dalším krkonošským pivovarům také vede
Krkonošská pivní stezka.
Možná tu potkáte také samotnou majitelku a provozovatelku Luční boudy
Kláru Sovovou a jejího
bernardýna Bohouše, který se stal novodobým symbolem nejvýše položené turistické chaty v České republice. Luční bouda si ho dokonce dala do znaku. Chybí tak už jen onen
kámen s vytesaným letopočtem 1623. Podle vzpomínek pamětníků měl být dlouhý a tenký, a kdysi býval umístěný nad dveřmi nebo oknem. Podle Kláry Sovové se ještě v roce 1900 měl nacházet na severní straně terasy, v dalších letech ale patrně zmizel společně s ostatním zdivem ve sklepech, kde je nyní pivovar, vinotéka a sádky na pstruhy.
Co myslíte, podaří se ho ještě někdy objevit?