Do
Prahy přišel
Carlo Lurago už v roce 1635. V tom roce jako dvacetiletý mladík vystupoval jako svědek v
kostele sv. Mikuláše na
Malé Straně při svatbě
Antonína Aichla, předka pozdějšího věhlasného architekta
Jana Blažeje Santiniho.
Obratný a řemesla znalý štukatér i dobrý katolík našel uplatnění u církevních řádů, především u jezuitů, a záhy se zařadil mezi nejvyhledávanější umělce třetí čtvrtiny 17. století. Pracoval například na interiéru
chrámu sv. Salvátora v
pražském Klementinu a na opevnění
Vyšehradu s
Leopoldovou bránou, navrhl také
kostel sv. Ignáce na Karlově náměstí a přestavbu
kostela Panny Marie pod řetězem na
Malé Straně. V roce 1648 byl jmenován císařským architektem, o dva roky později byl pověřen císařským
knížetem Ottaviem Piccolominim přeměnit starobylý
náchodský zámek na reprezentativní šlechtické sídlo. Pro
Humprechta Jana Černína postavil
zámeček Humprecht, jeho rukopis najdete také na
poutním kostele ve
Svatém Janu pod Skalou, v
poutním areálu na Svaté Hoře v
Příbrami a na dalších místech.
Carlo Lurago nakonec přesunul velkou část své činnosti do
Pasova, kde v roce 1668 uzavřel s
knížecím biskupem hrabětem Wenzelem Thunem von Hohenstein první zakázku na celkovou přestavbu požárem zničené katedrály. Carlo střídal svou přítomnost v Pasově se závazky v Praze. Pracoval také na dalších stavbách, například
poutním kostele Maria Taferl na Dunaji v
Rakousku a na
kanovnickém dvoře v Salzburku. Zemřel v Pasově 22. října 1684.
V Čechách působil i
Anselmo Lurago (1701–1765), poslední významný umělec rodu a představitel pražského rokoka. Z
Itálie odešel do
Prahy do učení ke svým slavným strýcům, stavitelům
Giovannimu Antoniu Luragovi a
Bartolomeo Scottimu. Byl rovněž žákem v té době nejžádanějšího pražského
architekta Františka Maxmiliána Kaňky, který jeho dílu vtiskl výrazný středoevropský charakter.
Po počátečním období ve službách
hrabat z Kaunitz spolupracoval na stavbě
paláce Sylva-Taroucca a při renovaci a výzdobě interiérů v rokokovém stylu
paláce Piccolomini na Příkopech, při obnově opatského kostela
Strahovského kláštera a úpravách
Černínského paláce. Pracoval také na
zvonici kostela sv. Mikuláše na
Malé Straně, čímž dovršil dílo svého tchána
Kiliána Ignáce Dientzenhofera a jeho otce
Kryštofa Dientzenhofera. Jako architekt působil i ve službách šlechty a augustiniánů, benediktinů a jezuitů. Navrhl také pozdně barokní
palác Kinských na
Staroměstském náměstí, který dnes spravuje
Národní galerie. Vážený malostranský měšťan a královský dvorský stavitel zemřel v Praze 29. listopadu 1765.