S
Konstancií se od dětství počítalo jako s vhodnou partií ve sňatkové politice evropských knížecích a královských dvorů. Protože uherská královská rodina uzavírala sňatky jen na nejvyšší úrovni, už v devíti letech byla
Konstancie zasnoubena se synem císaře
Fridricha I. Barbarossy. Ten ale zahynul během křížové výpravy ve Svaté zemi, a tak byla nevěsta opět volná. V roce 1199 si ji vyhlédl český král
Přemysl Otakar I. Situaci komplikovalo jen to, že už jednu manželku měl. Mladá uherská princezna ovšem byla lepší než stárnoucí dcera míšeňského markraběte, a tak Přemysl první manželku Adlétu zapudil a oženil se s Konstancií.
I pro tehdejší svět to byl neobyčejný příběh, provázený klatbami a stížnostmi až u papeže. Navzdory počátečním problémům ale zřejmě bylo manželství Přemysla a Konstancie harmonické a šťastné. Společně založili početnou rodinu s doloženými devíti dětmi, mezi nimiž byl například budoucí český král
Václav I. nebo
svatá Anežka Česká.
Po boku svého muže prožila královna Konstancie dvacet let. Po jeho smrti založila
klášter Porta Coeli v
Předklášteří u Tišnova a sem se také přestěhovala, aby osobně dohlížela na jeho rozkvět. Když v roce 1240 zemřela, byla pochovaná v klášteře, který sama zakládala. Patří tak k řadě českých královen či kněžen, které nejsou pochované po boku svých královských manželů v
katedrále sv. Víta na
Pražském hradě. V Předklášteří ji připomíná novogotický reliéf na zdi kláštera.