Litovel – město v meandrech Moravy
Královské město Litovel založil v polovině 13. století český král
Přemysl Otakar II. V jeho těsném sousedství stála již řadu let slovanská
rybářská ves (dnešní tzv. Staré město), jejíž existenci umožňovala rozvětvená
řeka Morava. Šest ramen protéká
Litovlí dodnes a právě i proto bývá pojmenováno
Hanácké Benátky. Město se úspěšně rozvíjelo, ale v neklidné době po husitských válkách Litovel požádala roku 1440 zemský sněm o určení ochránce.
Měšťané se tak dostali
pod ochranu Vlašimů, sídlících na nedalekém
Úsově. Jejich znak, dvě supí hlavy a letopočet 1489, najdete na dvorním portále radnice. V 16. století je vystřídali
Boskovicové, kteří si město s okolím zapsali do zemských desek jako
svůj majetek. Litovel tak ztratila postavení královského města a dostala se pod správu šlechtických rodů. Město však
pod jejich vládou dále vzkvétalo, svědčí o tom renesanční přestavba kostela sv. Marka, měšťanské domy a především přestavba radnice. Radnice vznikla z původního dědičného rychtářství a roku 1572 k ní byla přímo nad jedním z ramen
řeky Moravy, zvaném Nečíz, přistavěna věž vysoká 65,4 metrů.
Dominantou náměstí je
radnice se 73 m vysokou vyhlídkovou věží; protože v podzemí přímo pod ní protéká jedno z říčních ramen, říkává se, že
Litovel má
nejvyšší věž na Moravě – míněna je ovšem stejnojmenná řeka. Ze všech mostů a můstků si největší pozornost zaslouží
Svatojánský, po
Karlově mostě v Praze a
mostě v Písku třetí nejstarší kamenný most v České republice. Při toulkách historickým centrem objevíte také
muzeum,
několik kostelů a kaplí, zbytky
hradeb a
parky, které je lemují. Skvělým tipem pro výlet do přírody je oblast
Litovelského Pomoraví a
lužní les kolem Nových Zámků, kde podobně jako v mnohem větším a slavnějším
Lednicko-valtickém areálu narazíte na řadu
romantických parkových staveb.
Uničov – významné markrabské město
Uničov byl založen roku 1213
moravským markrabětem a bratrem krále Přemysla Otakara I.
Vladislavem Jindřichem, který předpokládal, že se zde nacházejí významná ložiska stříbra. Jeho očekávání se zcela nenaplnila, přesto však
Uničov ve středověku patřil mezi nejvýznamnější moravská sídliště. Zakládací listina města patří k nejstarším v České republice, datuje se k roku 1223. Problematické údobí zažil jen
v době husitské revoluce, kdy nakrátko ztratil i statut královského města. Definitivní rozvoj ekonomiky zastavila švédská okupace za
třicetileté války.
Po obrovském požáru v roce 1643 město prakticky lehlo popelem, lidé byli pronásledováni morem a cholerou. Někdejší sláva Uničova byla nenávratně pryč, negativní dopad mělo i
obsazení města rabujícím pruským vojskem během pruské a sedmileté války. Jediným významným okamžikem v životě venkovského městečka bylo roku
1770 setkání císaře Josefa II. s pruským králem Friedrichem II. Tehdy se
do Uničova nastěhoval rakouský dvůr a město se na týden stalo pomyslným centrem habsburské monarchie.
Raritou Uničova je několik muzeí, od historické expozice v
Muzeu U Vodní branky v
bývalé městské zbrojnici z druhé poloviny 16. století přes
muzeum baroka až po
muzeum vězeňství v autentických prostorách uničovské šatlavy. Pokud rádi mlsáte, vypravte se do
čokoládovny v Troubelicích, k lákavým výletním cílům v nedalekém okolí patří
impozantní hrad Sovinec.
Znojmo – historicky třetí nejdůležitější město Moravy
Prostor
města byl
osídlen již v pravěku a od osmého století našeho letopočtu se na skalním ostrohu naproti dnešního centra města a hradu rozkládalo
rozsáhlé staromoravské hradiště. Je zajímavé, že
první písemná zmínka o Znojmě se dochovala
v padělané listině z roku 1048, kterou kníže Břetislav zakládá proboštství v
Rajhradě. V letech 1222–1226 bylo Znojmo P
řemyslem Otakarem I. povýšeno na královské město, první svého druhu na jižní Moravě, a opevněno silnými hradbami, které se z velké části dochovaly dodnes. Nové královské město se stalo
nejmohutnější pevností na jižní hranici Přemyslovského státu.
Znojemský minoritský klášter byl také místem posledního odpočinku Přemysla Otakara II. po nešťastné
bitvě na Moravském poli v roce 1278, v níž padl. V roce 1296 byly jeho ostatky slavnostně převezeny do
Prahy. Za vlády krále
Jana Lucemburského byly městu uděleny mnohé
výhody a výsady. Velký rozkvět Znojma nastal ve 13. a 14. století, kdy Znojmo mělo již dlážděné ulice, vodovod a dva špitály.
Na západním okraji městského centra ve
Znojmě se nachází
Hradní ulice s hradním komplexem.
Hrad samotný zaujímá ostrožnu nad soutokem
Dyje a Gránického potoka ve Znojmě. Součástí hradního komplexu je také známá
rotunda svaté Kateřiny z 12. století. Slavnou minulost Znojma připomíná rozsáhlé
bludiště chodeb a sklepů, které se
táhnou pod většinou domů, ulic a náměstí v historickém centru.
Znojemské podzemí, nejrozsáhlejší v Česku, vznikalo bez jakéhokoliv řádu
od 13. do 17. století, přibližně
30 km dlouhé chodby vedou často ve čtyřech úrovních nad sebou.
Jihlava – nejstarší horní město českých zemí
Uprostřed rozsáhlé kopcovité, lesnaté a rybničnaté Českomoravské vrchoviny,
po obou stranách bývalé zemské hranice mezi Čechami a Moravou, leží starobylé
město Jihlava, nejstarší horní město českých zemí. Historické spadají kořeny města do konce 12. století, kdy na návrší nad řekou Jihlavou byla založena slovanská vesnice s kostelíkem. Dynamický rozvoj
nejstaršího horního města startuje
objevení ložisek stříbrných rud ve 40. letech 13. století, které sem přivedlo osadníky z celé Evropy. Jihlava brzy získala královská privilegia a
razily se zde mince. Jihlava se stává
jedním z nejmocnějších královských měst a je prvním ve střední Evropě, kde se vedle městského práva kodifikuje i horní právo. Díky tomu byla Jihlava dlouhá staletí
sídlem vrchního horního soudu.
Koncem 14. století začalo
hornictví upadat, ale jiné oblasti řemesel, především
soukenictví, jeho úlohu přebralo. Město těžce poničila třicetiletá válka a Jihlava pak dostala impuls k rozvoji až
za vlády Marie Terezie, která sem pozvala nizozemské soukeníky, aby zmodernizovali výrobu. To vedlo k tomu, že se Jihlava v 2. pol. 18. století stala
druhým největším producentem sukna v monarchii.
Jihlavské podzemí je
druhou největší sítí podzemních chodeb
na území České republiky, hned po Znojemském podzemí. Celková délka činí 25 km. Za třicetileté války, jedna z chodeb vedoucích až za hradby města, sloužila jako úniková. Vstup do podzemních prostor najdete v objektu knihovny Hluboká 1. Chodby jsou
raženy ve skále v několika podlažích. Nacházejí se téměř pod všemi objekty historického jádra města.
Přerov – působiště Jana Ámose Komenského
Uprostřed Moravy leží na
řece Bečvě město Přerov. Historie osídlení sahá až do pravěku – konkrétně
starší doby kamenné, což dokládají světově známé archeologické
nálezy v Přerově-Předmostí. První písemná zmínka o
Přerově pochází z roku 1141. Zhruba o století později, v roce
1256, byl povýšen
králem Přemyslem Otakarem II. na královské město. Jeho historie je neodmyslitelně spjata s rody Pernštějnů a Žerotínů a působením evangelické církve zvané jednota bratrská, ke které náleželi významní učenci jako přerovský rodák Jan Blahoslav a
Učitel národů Jan Amos Komenský.
V roce 1888 se
Přerov stal vůbec prvním městem na světě, kde vzniklo
muzeum J. A. Komenského, sídlící dnes v renesančním zámku na Horním náměstí. Návštěvníkům, zajímajícím se o novověkou historii, se nabízí
procházka po naučné stezce s názvem Po stopách války z roku 1866 na Přerovsku. Ti, kteří se více zajímají o pravěk, by měli určitě zamířit do
Památníku lovců mamutů v Předmostí, kde mohou na vlastní oči spatřit
kosti pravěkých zvířat staré 25 000 let.
Olomouc – do třicetileté války hlavní město Moravy
Mírný
kopec se třemi návršími vypínající se nad údolní nivou
řeky Moravy byl příznivým místem k osídlení již od pravěku. Na jeho svatomichalském návrší kdysi existovalo
staré pohanské kultovní místo, na svatováclavském a svatopetrském návrší vznikla velkomoravská hradiště. První z hradišť se stalo v 11. století základem olomouckého
knížecího hradu, druhé sídlem olomouckého biskupství. Mezi těmito návršími vzniklo spojením několika samostatných
řemeslnických a tržních osad, rozkládajících se u staré obchodní stezky, středověké královské město. Až do třicetileté války si
královské město Olomouc udržovalo postavení
hlavního města Moravy. Trvale o ně ale
soupeřilo s
Brnem. Za
hlavní město Markrabství moravského byla
Olomouc oficiálně označena v listině českého krále
Jana Lucemburského z roku
1314. Její prestižní výhodu znamenalo sídlo moravského biskupství a později i univerzity, nevýhodu větší
vzdálenost od metropolitní císařské Vídně. Své dominantní postavení ztratilo po dobytí Švédy, před nimiž se naopak
Brno dokázalo ubránit.
Olomoucký hrad je národní kulturní památka, jeden z nejvýznamnějších hradních areálů v Česku. Architektura románského biskupského paláce s bohatou
ornamentální výzdobou připomínající plastickou krajku nemá v Českých zemích 12. století obdobu. Vynechat rozhodně nemůžete ani barokní 35 m vysoký
sloup Nejsvětější Trojice s více než čtyřiceti sochami, který v roce 1754 posvětila císařovna Marie Terezie. Vaši pozornost si zaslouží i
soubor šesti barokních kašen,
Muzeum moderního umění a
Arcidiecézní muzeum. Při prohlídce Olomouce si na mnoha místech povšimnete dochovaných
vojenských pevností, které byly ještě v průběhu 19. století součástí
unikátního opevnění; nyní je propojuje naučná stezka pro cyklisty i pěší. V jednom z objektů naleznete zajímavou
expozici barokní prachárny a v
Pevnosti poznání objevíte interaktivní science centrum.
Opava – bílá perla Slezska
Město Opava náleží ke starým sídelním územím. První svědkové osídlení pocházejí v archeologických nálezech již ze
starší doby kamenné. Takřka každé období pravěku zde zanechalo své stopy. Poslední z nich bylo slovanské hradiště v Kylešovicích, jehož obyvatelé náleželi s největší pravděpodobností ke
kmeni Holasiců, připomínaném v názvu nedaleké obce Holasovice.
Středověké osídlení Opavy se konstituovalo patrně
ve 12. století v podobě kupecké osady, situované poblíž brodu přes řeku Opavu na obchodní cestě z Moravy do Polska. Tato cesta byla součástí „
Jantarové stezky” spojující
Jadran s Baltem. Z roku
1195 pochází také
první písemná zpráva o existenci Opavy, o které se ale uvažuje jako o falsu. Význam a postavení kupecké osady stvrdil městský statut, který získala někdy kolem roku 1215.
Dekret Přemysla Otakara I. z roku 1224 poprvé hovoří o Opavě již jako o městě. Ve městě byla
od konce 13. století mincovna, na jejímž místě byl v 80. letech 20. století vybudován moderní hotel Koruna. Opavské Přemyslovce na opavském knížecím trůně vystřídal
syn krále Jiřího z Poděbrad,
Viktorín z Poděbrad, který byl posléze donucen ustoupit nárokům syna uherského krále Matyáše,
Jana Korvína. Po smrti Matyášově se však neudržel ani on a Opavské knížectví bylo
podřízeno přímo českým králům.
A proč se
Opavě přezdívá „
bílá perla Slezska“? Odpověď vám dají dvě věže, 60 m vysoká
bílá věž Hláska u novorenesanční budovy opavské radnice a jedna z věží
kostela Nanebevzetí Panny Marie. Gotický chrám v centru historického jádra města na náměstí, dodnes postaru zvaném
Rybí trh, vybudoval na konci 14. století řád německých rytířů a je považován za největší stavbu slezské cihlové gotiky v České republice. Ostatně
102 m vysoká jižní věž s bílou barokní lucernou je
nejvyšší věží ve Slezsku. Možná víte, možná ne, že
Slezské zemské muzeum je
nejstarší muzeum v Česku; jeho počátky sahají až do roku 1814. Kdo má rád vojenské památky a dramatické okamžiky historie, ten by si neměl nechat ujít prohlídku
pěchotního srubu v Milostovicích nebo
Památníku II. světové války v Hrabyni.
Bruntál – město s nejstarší zakládací listinou
Bruntál byl založen kolem roku 1210 a je městem s
nejstarší zakládací listinou v České republice. Již na nejstarším vyobrazení městského znaku je horník. Dlouho prosperoval
těžbou drahých kovů. Za zhlédnutí stojí i
zámek a park, hradby, kostely, sloupy i morový kříž. V okolí města navíc objevíte půvabná přírodní zákoutí a
několik třetihorních a čtvrtohorních sopek!
Renesanční, barokně upravovaný
zámek Bruntál s interiéry vybavenými historickým nábytkem a zdobenými nástěnnými rokokovými malbami patří k nejhezčím ve Slezsku. Prohlédnete si tu expozici, věnovanou přírodě Bruntálska a
tradičním řemeslům této oblasti. Dovedete si představit
Bruntál uprostřed sopečné krajiny? Sopky sice byly naposled aktivní asi před jedním a půl milionem let, ale stojí tu dodnes. Kromě
Uhlířského vrchu se můžete po
naučných stezkách vypravit třeba do
tufového lomu anebo na
Venušinu sopku.
Brno – moravská metropole
První písemná zmínka o
městě Brně se objevila v Kosmově kronice roku 1091. V letech 1231-1237 byly spojeny čtyři sídelní celky v jedno město, jež se postupně ohradilo hradbami. Roku 1243
zakládá Václav I. město tím, že uděluje
královské privilegium. Pevnou oporou se měl Brnu stát nový
hrad na vrchu Špilberk, založený v 70. letech 13. století markrabětem
Přemyslem Otakarem II. Po bitvě na Moravském poli se moci krátce chopil Rudolf Habsburský, který nejen že potvrdil
Brnu veškerá stávající privilegia, ale postavil jej na roveň svobodných říšských měst. Za krále
Václava II. vzkvétala obec i měšťanstvo. Brněnští získali
výnos ze cla, právo pořádat výroční trh, volit konšely i právo horní. Význam
Brna rostl i za vlády Lucemburků a začal pomalu dohánět
Olomouc. Markrabě Karel rozšířil roku 1348 působnost
Brna také na
Znojemsko,
Jihlavsko a
Jemnicko a založil pro něj zemské desky. Zároveň nařídil, aby
všichni kupci z okolních zemí museli putovat
přes Brno. V roce
1349 se
Karel IV. vzdal Moravy ve prospěch svého bratra Jana Jindřicha (jeho synem byl pak
Jošt).
Markrabě Jan po celou dobu vlády sídlil v
Brně, které se už za jeho časů stalo de fakto
hlavním městem Moravy.
Nahlédnout do
románsko-gotické krypty či se rozhlédnout na
město Brno můžete na Petrově v
chrámu sv. Petra a Pavla v Brně. V chrámu naleznete také trvalou expozice s názvem Klenotnice katedrály, v níž mohou návštěvníci shlédnout bohoslužebné textilie, monstrance, kalichy a další předměty ukrývající se dříve v depozitářích. Hluboko do středověku vás zavede
labyrint středověkých chodeb a sklepů pod Zelným trhem nebo třeba
největší kostnice v Evropě. Pod kapucínským kostelem Nalezení svatého Kříže se nachází
krypta, která až do roku 1784 sloužila k pohřbívání bratří a dobrodinců řádu. Nejznámějším „obyvatelem“ hrobky je slavný a obávaný
velitel pandurů František baron Trenck.
Hodonín – rodiště T.G. Masaryka
Název
města Hodonín je odvozen od osobního jména Hodona, staročesky Godona, od slovanského kmene God-doba a znamená to
lid Hodonův. V písemných záznamech se dnešní Hodonín objevuje již
před polovinou 11. století, pod jménem Godonin. Po zániku Velkomoravské říše a po roce 1018, kdy se Slovensko připojuje k Uhrám, se na strategicky důležitých místech budují nové hrady. Jedním z nich je i hrad Hodonín, který je zbudován při významné
obchodní cestě z českého státu do Uher. Listinou manželky krále Přemysla Otakara I. královny
Konstancie Uherské z roku 1228 je
Hodonín povýšen na město. Po celou dobu existence města, provázejí
Hodonín významné události, kterých byla zdejší místa svědkem. Již v roce
1323 se zde například konalo diplomatické
jednání krále Jana Lucemburského s Rakušany o uzavření míru mezi oběma stranami. Tragickou události pro obyvatele
Hodonína byl pustošivý vpád vojsk krále Zikmunda na počátku 15. století. V roce
1512 přestává být Hodonín městem královským a poklesl na
město poddanské.
Lázeňské město Hodonín je rodištěm zakladatele československého státu a
prvního prezidenta T.G. Masaryka. Ve městě je řada památek, které tuto velkou osobnost a jeho život zde připomínají.
Masarykovo muzeum se
stálou expozicí T. G. Masaryk a rodný kraj sídlí v barokním zámečku na Zámeckém náměstí. Rodný domek byl zbořen už v 19. století, ale na místě, kde stával, v
Dobrovolského ulici č. 6, připomíná Masaryka busta a pamětní deska. Socha T.G.M. od akademického sochaře Aloise Bučánka stojí na náměstí 17. listopadu na severním konci historického centra.
K oblíbeným místům Hodonína patří také
zoologická zahrada v městské části Bažantnice nebo
Muzeum naftového dobývání a geologie, jediné tuzemské muzeum věnované těžbě ropy.