Jaká je tedy správná podoba jména starého českého rodu? Jmenují se podle vsi
Lobkovice u
Mělníka, a v roce 1919 tehdejší hlava rodiny
Ferdinand Zdeněk rozhodl, že rod bude používat staročeskou variantu
Lobkowicz místo německého Lobkowitz.
Jejich původ sahá až do 14. století, historicky byli Lobkowiczové spřízněni s
Přemyslovci i se současnou
královskou rodinou ve Velké Británii. Už v roce 1435 se rozdělili na dvě větve,
hasištejnskou a
popelovskou, které se ještě dál větvily a také občas vymíraly. Mezi významné členy rodu patřil například
Bohuslav Hasištejnský z Lobkowicz, autor mnoha renesančních cestopisů. Ačkoli v průběhu 17. století přestala větev Popelů své jméno užívat, rodovým heslem zůstalo
Popel jsem a popel budu.
Lobkowiczové odedávna pracovali ve službách panovníků a hráli významnou roli v českých dějinách. Řada z nich byla také držitelem nejvyššího vyznamenání habsburského domu, Řádu zlatého rouna. Jedním z nich byl
Zdeněk Vojtěch Popel, který se oženil s
Polyxenou z Pernštejna a spojil tak dva tehdy nejmocnější české šlechtické rody. Společně žili na
Pražském hradě v
Lobkowiczkém paláci.
Po roce 1989 Lobkowiczové úspěšně zrestituovali část zabaveného majetku a dnes jim patří řada zajímavých památek, namátkou
hrad Střekov, zámek Nelahozeves, zámek Roudnice nad Labem, zámek Křimice, zámek Drahenice, zámek Mělník, zámek Hořín, zámek Lobkovice, hora Říp anebo
Lobkowiczký palác, který je jedinou budovou v soukromých rukou v areálu
Pražského hradu. Naopak
palác na
Malé Straně ve Vlašské ulici Lobkowiczové v roce 1927 prodali československému státu, a dnes v něm sídlí německé velvyslanectví. Rod rovněž pečuje o
rodný dům Antonína Dvořáka,
rodové umělecké sbírky jsou zpřístupněny ve stálých expozicích v Lobkowiczkém paláci na Pražském hradě a na zámku v Nelahozevsi.