Rod
Přemyslovců podle legendy založila
Libuše, dcera bájného
Kroka, společně s
Přemyslem zvaným Oráč. Po nich převzal vládu jejich syn
Nezamysl, následovaný řadou dalších mytických vládců jako byli
Mnata, Vojen, Vnislav, Křesomysl, Neklan a
Hostivít.
Už na přelomu 9. a 10. století začala první přemyslovská knížata budovat své hlavní sídlo,
Pražský hrad. Kolem
Prahy se pak na území dnešního
Středočeského kraje táhl pás hradišť:
Levý Hradec, Budeč, Tetín, Libušín, Lštění, Stará Boleslav a
Mělník.
Prvním historicky doloženým českým panovníkem byl
Bořivoj I. (asi 852–889) se svou manželkou
svatou Ludmilou (860–921). Královský titul, nikoli ovšem dědičný, jako první získali v roce 1085
Vratislav II. (asi 1033–1092) a v roce 1158 jeho vnuk
Vladislav II. (asi 1110–1174). Mezi nejslavnější panovníky Přemyslovské dynastie se řadí
svatý Václav (907–935),
Přemysl Otakar I. (asi 1155/1167–1230), který pro české království a své potomky získal
Zlatou bulu sicilskou a dědičný královský titul, a
Přemysl Otakar II. (asi 1233–1278). K Přemyslovcům patřila také nejznámější česká světice,
svatá Anežka Česká, nejmladší dcera krále
Přemysla Otakara I. a jeho druhé ženy
Konstancie Uherské.
Zatímco počátky i dlouhé údobí přemyslovské vlády jsou zahaleny tajemstvím, příběh jejich konce je dobře známý: královská linie vymřela
zavražděním mladého krále Václava III. v
Olomouci 4. srpna 1306. Po několika letech bojů o následnictví se přemyslovská princezna
Eliška Přemyslovna provdala za
Jana Lucemburského a na český trůn nastoupili
Lucemburkové.
Pohřebiště Přemyslovců najdete na
Pražském hradě v
bazilice sv. Jiří, další členové rodu jsou pochovani v
Anežském klášteře a na
Zbraslavi v
kostele svatého Jakuba Staršího.
Přemyslovská linie poté ještě pokračovala po přeslici v dalších královských dynastiích, což byli
Lucemburkové (1310–1436),
Habsburkové (1436–1457),
Jagellonci (1471–1526) a opět
Habsburkové (1526–1740), posléze
Habsbursko-Lotrinská dynastie (1740–1918). Žili také ještě královští levobočkové a hlavně představitelé významné, ale opravdu poslední vedlejší linie rodu –
opavští Přemyslovci, potomci
Přemysla Otakara II. a jeho milenky, rakouské šlechtičny
Anežky z Kuenringu. Posledním zástupcem rodu Přemyslovců, kteří jeho skonem definitivně vymřeli po meči ve všech doložených větvích, byl
Valentin Hrbatý (asi 1485–1521), který po smrti dvou bratrů dožíval na starém rodovém sídle u polských Ratibořic. Při jeho pohřbu v místním klášteře dominikánek byl nad jeho rakví rituálně zlomen meč jako znamení, že jeho smrtí s definitivní platností vymřel celý rod.