Do dlouho očekávaného následníka trůnu vkládal
Karel IV. velké naděje. Většina z nich se nenaplnila:
Václav IV. sice získal dokonalé vzdělání, ale zatímco pro jeho otce i mladšího bratra
Zikmunda byla politika velkou vášní, on sám k vládnutí neměl talent a ani ho nebavilo. Navíc vládl v poměrně složité době: za jeho vlády se v českém království rozvinula reformace, která po Václavově smrti vyústila v husitské války. Ačkoli Karel IV. už v roce 1376 prosadil volbu svého patnáctiletého syna římským králem, Václav IV. o titul v roce 1400 vlastní vinou přišel.
Oficiálním důvodem k jeho sesazení se stala lenost, nečinnost a také smrt
sv. Jana Nepomuckého, vykonaná na králův příkaz. Politická vražda vysokého církevního hodnostáře neprošla ani panovníkovi.
Podle historiků králi chyběly zkušenosti s praktickou politikou i diplomatické schopnosti, a do jeho obrazu se promítá rovněž řada „nekrálovských“ vlastností. Potrpěl si na módu, rád pil, lovil a bavil se. Stále častěji pobýval v ústraní na svých luxusně vybavených loveckých sídlech poblíž
Prahy, kde sice úřadoval a přijímal oficiální návštěvy, ale spíš odpočíval a jezdil na lovy do okolních lesů. Oblíbil si
hrady Křivoklát a
Žebrák, nechal postavit nedaleký hrad
Točník i
Nový Hrádek u Kunratic. Na hrádku uprostřed
Kunratického lesa hledal klid a úkryt před starostmi, nakonec ho ale právě tam v létě 1419 „trefil šlak“, když se dozvěděl o defenestraci na
Novoměstské radnici. Václav IV. je pochovaný v
katedrále sv. Víta na
Pražském hradě.
Václav IV. byl dvakrát ženatý. V roce 1370 se oženil s
Johanou Bavorskou, jeho druhou ženou se v roce 1383 stala
Žofie Bavorská. Obě manželství zůstala bezdětná.