Prvním českým králem byl v letech 1085–1092
Vratislav II., ale na dědičný titul si naši panovníci museli počkat ještě více než sto let. Definitivně ho zajistila až
Zlatá bula sicilská, soubor tří listin, které byly vydány
26. září 1212 v Basileji. Na Sicílii bula nikdy nebyla, název je odvozený od pečeti, připojené k těmto listinám. Dokument vydal
Přemyslu Otakarovi I. budoucí, tehdy teprve sedmnáctiletý
Fridrich II. Štaufský (1194–1250), král římský a král sicilský. Proto tedy
Zlatá bula sicilská. Proč ale právě v roce 1212?
Přemysl Otakar I., český král
Přemysl Otakar I. (1155/1167? – 15. prosince 1230) byl první český král, kterému se podařilo dědičně zajistit královský titul i pro své potomky. Publicista
Petr Hořejš jej v
Toulkách českou minulostí popisuje slovy:
„Byl 27. Přemyslovcem na pražském stolci, jeden ze synů krále Vladislava II. Muž, který se v roce 1197 chopil žezla podruhé – po předchozím krátkém vladařském intermezzu – a pak panoval nepřetržitě až do smrti v roce 1230, tedy 33 let. Dožil se relativně vysokého věku, nejméně 70 let a pochován je ve Svatovítském chrámu na Pražském hradě.“
Stejně jako jiné rody i
Přemyslovci soupeřili o český trůn.
Přemysl Otakar I. patřil k vážným kandidátům, ale roku 1197 v době jeho nepřítomnosti šlechta zvolila jeho mladšího bratra
Vladislava Jindřicha. Bratři se ovšem dokázali domluvit; mladší ustoupil a stal se loajálním markrabětem moravským, starší získal český trůn.
Boj o říšský trůn
V českých zemích nastal po dohodě bratrů nebývalý mír, o to víc to ale vřelo ve Svaté říši římské. Po smrti císaře
Jindřicha VI. v roce 1197 si nárok na říšský královský trůn dělala řada evropských velmožů. Přemysl Otakar I. jejich spory obratně využíval, několikrát změnil strany a nakonec se stal silným spojencem vítězného
Fridricha II. Štaufského. Za podporu, kterou mu poskytl, byl náležitě odměněn:
Zlatá bula sicilská mu poprvé v historii českých zemí zaručila dědičný královský titul. Protože však Fridrich II. ještě v té době nebyl oficiálně císařem, listinu stvrdil pouze pečetí Sicilského království.
V
bule, jak se označovaly významné listiny vydané středověkými císaři a papeži (a pro papežské buly se ostatně pojem užívá dodnes), Fridrich II. rovněž potvrdil
nedělitelnost, celistvost a suverenitu Českého království. Zaručil také to, že on či jeho následovníci korunují každého, koho si čeští pánové zvolí, čímž zůstalo zachováno
právo české šlechty na volbu panovníka. Nově se mezi výsady českého krále zařadilo jmenování
pražských a
olomouckých biskupů, kteří do té doby museli investituru získat od římského krále nebo císaře a být vysvěceni mohučským arcibiskupem.
Součástí
Zlaté buly sicilské byly kromě hlavního privilegia i další dvě listiny. První obsahovala soupis statků a zboží, které spolu s funkcí obdrží král, druhá s podobným obsahem byla určena moravskému markraběti
Vladislavovi Jindřichovi, dalšímu významnému císařovu spojenci.
Svatá Anežka Česká jako císařovna Svaté říše římské
Získání Zlaté buly zvýšilo na politické šachovnici Evropy nejenom prestiž
Přemyslovců, ale i samotného českého krále.
Přemysl Otakar I. se stal císařovým spojencem a díky sňatku Přemyslova syna
Václava I. (1205–1253) s
Kunhutou Štaufskou došlo i k propojení obou rodů.
Přemysl Otakar I. ale měl ještě ambicióznější plány: svou dceru
Anežku chtěl provdat za prvorozeného syna císaře
Fridricha II. Nakonec se plány navzdory obrovskému věnu přemyslovské princezny nenaplnily. Anežka se vrátila na královský dvůr do
Prahy, za svatebními plány svých příbuzných udělala důraznou tečku a rozhodla se nadále věnovat duchovnímu životu. To už ale je docela jiný příběh
svaté Anežky České, zakladatelky dnešního
Anežského kláštera...
První dědičný český král
- První dědičný český král Přemysl Otakar I. se dožil pravděpodobně nejvyššího věku ze všech přemyslovských panovníků, až do konce života si navíc uchoval rozhodující vliv na řízení státu.
- Historie jej hodnotí jako jednoho z nejvýznamnějších českých panovníků, ceněná je především jeho rozvaha, diplomatické schopnosti i vojenská zdatnost.
- Ostatky prvního dědičného českého krále jsou uloženy v katedrále sv. Víta na Pražském hradě, nikoli však v hrobce českých králů, ale v opukové tumbě z dílny Petra Parléře v kapli sv. Ostatků.