Architekt
Osvald Polívka patřil k nejvýraznějším postavám éry historismu a
secese. Vystudoval na pražské technice u
profesora Josefa Zítka a záhy začal experimentovat se secesí. Pro
Výstavu architektury a inženýrství roku 1898 ve
Stromovce navrhl
dřevěné divadlo Uranie, přesunuté později do Holešovic, mezi jeho nejzdařilejší stavby patří
Nová radnice na Mariánském náměstí a
Topičův dům na
Národní třídě,
budova pojišťovny ve Spálené ulici nebo
obchodní dům U Nováků ve Vodičkově ulici. Při jeho stavbě uplatnil svou fantazii v originální výtvarné výzdobě s řadou motivů ze zvířecí a rostlinné říše či ve střídání hladkých ploch s partiemi bohatými na štuky, vitráže a mozaiky. Polívka byl vyhlášený jako propagátor českých výtvarných umělců, jimž zadával práci na výzdobě interiérů. Do okruhu jeho oblíbených spolupracovníků patřili
Bohuslav Schnirch, Ladislav Šaloun, Mikoláš Aleš, Max Švabinský, František Ženíšek, Alfons Mucha, Karel Špillar, Josef Václav Myslbek, Jan Preisler a mnozí další.
Společně s
architektem Antonínem Balšánkem Polívka zvítězil v architektonické soutěži na stavbu
Obecního domu. Budova kombinující prvky historismu a secese vyrostla v letech 1903 až 1912 v sousedství středověké
Prašné brány. Výsledek přinesl autorům jak uznání, tak ostrou kritiku od mladší generace umělců z okolí
Jana Kotěry.
Stavby
Osvalda Polívky najdete i v jiných městech: navrhl několik vil v
Černošicích, Dobřichovicích a v
Karlových Varech, ale i v
Brně či
Ústí nad Labem. Jeho dílem je i
secesní vodárna v Nymburce nebo palác Záložního úvěrního ústavu v
Hradci Králové, dnešní
Galerie moderního umění, kde v architektonické soutěži opět zvítězil nad
Janem Kotěrou. Osvald Polívka zemřel v roce 1931 a jeho hrob najdete na
Olšanských hřbitovech v
Praze.