Předci
Antonína Chitussiho se do
Ronova nad Doubravou, městečka v podhůří
Železných hor mezi
Čáslaví a
Třemošnicí, přistěhovali z
Itálie. Budoucí malíř-krajinář
Antonín Chitussi, nástupce
Adolfa Kosárka a předchůdce
Antonína Slavíčka či
Josefa Mathiase Minaříka, dalšího ronovského rodáka, projevoval výtvarné nadání od dětství. Když v roce 1861 jeho tatínek a tehdejší starosta založil ronovskou kroniku, titulní list do ní nakreslil právě třináctiletý Antonín. Po studiích gymnázia v
Čáslavi a
Kutné Hoře, kde ho kreslení učil
František Bohumír Zvěřina, absolvent krajinářské školy na pražské Akademii, Chitussi rok či dva studoval na
pražské technice. Potom přestoupil na
Akademii výtvarných umění, kde dokonale zapadl mezi své spolužáky: ve stejné době tu studovali
Mikoláš Aleš, Jakub Schikaneder, Josef Tulka, Josef Václav Myslbek či
František Ženíšek. Své umění rozvíjel na uměleckých školách v Mnichově a ve Vídni.
Po ukončení studií pracoval jako ilustrátor pro různé časopisy, hlavně pro
časopis Česká včela, kam přispívali například spisovatelé a básníci
Jan Neruda,
Jaroslav Vrchlický,
Eliška Krásnohorská nebo
Julius Zeyer. V té době se také seznámil s rodinou
advokáta a poslance JUDr. Františka Augusta Braunera; stal se učitelem jeho dcery Zdenky, pozdější malířky, a jejich přátelství postupně přerostlo v lásku. Více se o jejich vztahu dozvíte při návštěvě
Ateliéru Zdenky Braunerové v
Roztokách.
Další roky Chitussi strávil převážně v Paříži. Ve
Francii se setkal s díly mistrů takzvané
Barbizonské školy, malířů, kteří přenesli svou tvorbu z ateliérů přímo do krajiny a malovali venku, pod širým nebem. Chittussi převzal jejich způsob a dovedně jej přenesl do českého prostředí. Když se kolem roku 1887 vrátil z Francie, hodně pracoval v krajině kolem rodného města a v údolí
řek Doubravy a
Chrudimky ve zvlněné krajině
Železných hor.
Zřejmě nejznámějším dílem je rozměrná olejomalba z roku 1886
Údolí Doubravky, obraz, který byl vystaven v květnu 1886 na
pařížském Salonu a dnes je ve sbírkách
Národní galerie v
Praze. Dnes se tomu místu říká
Chitussiho údolí. K barevně nejkrásnějším Chittussiho záběrům české krajiny patří obraz
Údolí Chrudimky, malebné zákoutí říčky pod horami, jejichž vrcholky se rozplývají v mlhách, s barevnou kombinací modrofialových tónů s velkou škálou zelení. Melancholickou náladu má i další vrcholné dílo,
Rybník Utopenec. Vytvořil také oponu pro
ronovský ochotnický spolek.
V roce 1888 lékaři u Chittussiho odhalili
tuberkulózu. Choroba se rychle zhoršovala, malíř se léčil pobytem ve
slovenských Tatrách, ale téměř přestal malovat. Zemřel v
Praze 1. května 1891 ve svých 44 letech. Je pochovaný na
Vyšehradském hřbitově v hrobě označeném renesančním křížem, darem
Julia Zeyera. Na jeho rodném domě v
Ronově nad Doubravou je umístěna pamětní deska, v
Bílkově vile si prohlédnete
Galerii Antonína Chittussiho.