Vrcholné dílo
Bedřicha Smetany, cyklus
Má vlast, se skládá z šesti částí:
Vyšehrad, Vltava, Šárka, Z českých luhů a hájů, Tábor a
Blaník. Skladatel v nich propojil hudbu s obrazy české krajiny, vzpomínkami na významné historické události i legendami.
První skladbu,
Vyšehrad, Smetana složil od konce září do 18. listopadu 1874. Na partituru připsal trpkou poznámku
„V stavu ušní choroby“, ovšem při premiéře 14. března 1875 už byl hluchý a své dílo tak nikdy neslyšel.
Druhá skladba,
Vltava, byla složena mezi 20. listopadem a 8. prosincem 1874 a měla premiéru 4. dubna 1875. V témže roce přibyly skladby
Šárka a
Z českých luhů a hájů; pro ni byla Smetanovi inspirací krajina kolem
Jabkenic, kde v té době žil. Tyto skladby byly poprvé veřejně představeny společně, a to 10. prosince 1875. Společnou premiéru
4. ledna 1880 na velkém koncertě při příležitosti
padesátého výročí prvního veřejného vystoupení Bedřicha Smetany měly i dvě skladby, které cyklus s odstupem několika let uzavřely, a to
Tábor a
Blaník.
Poprvé byla
Má vlast uvedena jako celek
5. listopadu 1882 v
paláci Žofín na
Slovanském ostrově v
Praze. V roce 1925 byla prvním vystoupením
České filharmonie, které bylo živě přenášeno rozhlasem, a o pár let později se rovněž stala
první nahrávkou České filharmonie na gramofonové desce.