Jaroslav Seifert se narodil v
Praze na
Žižkově. Prožil tu dětství, studoval na gymnáziu v Kubelíkově ulici a připomíná jej několik míst, například
pamětní deska na rodném domě v Bořivojově ulici a
pomník v místech, kde žil. V roce 1938 Žižkov opustil a až do smrti bydlel v
Břevnově v ulici U Ladronky. Hodně času ale trávil v
Kralupech nad Vltavou u svých prarodičů z matčiny strany. Lásku k poezii v něm probudil dědeček
Antonín Boruta, velmi aktivní v oblasti kultury. Seifert se do Kralup vracel i v dospělosti.
Seifert patřil mezi členy hnutí
Devětsil a stál na počátku uměleckého směru
poetismu. Patřil k nejplodnějším českým básníkům, psal lyrické a většinou optimistické básně, protože se ale nikdy netajil svými občanskými postoji, řadu let nesměl publikovat. V roce 1966 byl jmenován Národním umělcem, v roce 1968 pak invazi vojsk Varšavské smlouvy v Československé televizi komentoval slovy:
„Jako jsme si dali na podstavec první tank, který přijel v květnu 1945 do Prahy, tak si vystavíme poslední, který opustí naši vlast.“
Vzápětí po nástupu normalizace od režimu přišel další zákaz. Podobně postižený
básník Jan Skácel mu tehdy napsal:
„I voda v řece Léthé zamrzne, až vydají se pěšky přes zálivy básníci zakázaní zaživa.“ Ačkoli v té době jeho díla vycházela jen v samizdatu či reedicích, v prosinci 1976 byl mezi prvními signatáři Charty 77. V roce 1984 získal jako vůbec první český spisovatel
Nobelovu cenu za literaturu, a to za
„poezii, která svěží smyslovostí a mimořádnou vynalézavostí podává osvobozující obraz lidské nezdolnosti a mnohotvárnosti“. Cenu převzala jeho dcera
Jana Seifertová-Plichtová, protože tehdy byl proslulý básník nemocný. Zemřel rok a několik měsíců poté, 10. ledna 1986. Měl státní pohřeb v
Rudolfinu a církevní rozloučení v
kostele sv. Markéty na Břevnově, ale protože panovaly obavy, že by se pohřeb milovaného básníka proměnil v protikomunistický manifest, režim z příprav vyloučil jeho rodinu a na vše dohlížela státní bezpečnost. Podle svého přání byl Seifert pochován na hřbitově v
Kralupech nad Vltavou. Ve městě má
pamětní síň a každoročně se na jeho počest koná
festival poezie Seifertovy Kralupy.