Marie Terezie, celým jménem Marie Terezie Valpurga Amálie Kristýna, německy Maria Theresia Walburga Amalia Christiana, z rodu Habsburků, arcivévodkyně rakouská, královna uherská, královna česká a markraběnka moravská byla jedinou vládnoucí ženou na českém trůně.
Místa, která znáte z natáčení historického seriálu
Řada
venkovních scén prvního dílu v „Praze u dvora“ se natáčela v zahradě
zámeckého parku v Lysé nad Labem. Naopak za
interiéry paláce „ve Vídni“ posloužil
Colloredo-Mansfeldský palác,
Arcibiskupský zámek Kroměříž i
zámek Valtice. Úplně jako vídeňská jízdárna vypadala
barokní jízdárna ve Světcích v západních Čechách. Zahrady Hofburgu i některé
místnosti císařského dvora představují v seriálu
Arcibiskupský zámek a
Květná i
Podzámecká zahrada v
Kroměříži.
Kuloáry uherské sněmovny ztvárnila
pražská Invalidovna,
zahrady ve Versailles, kde se sešli spojenci proti Marii Terezii byste našli na
zámku Troja v Praze. Pracovní komnaty
Štěpána Lotrinského v
Císařském domě ztvárnil
zámek Jaroměřice nad Rokytnou, zatímco
pracovna Marie Terezie, převlékárna, Lovecký salonek, jídelna a další
místnosti Hofburgu se nacházela na
zámku Valtice.
Francouzský vojenský sklad byl natáčen v
Terezíně, mučírna a vězení
barona Trencka pak v autentických prostorách na
Špilberku. Na nádvoří
Špilberku se natáčely scény z
Prešpurského hradu.
Když hrabě Filip Josef Kinský jede
zajistit důkazy o zvěrstvu, které konají panduři pod vedením barona Trencka, objeví se v záběrech
zámek Jaroslavice nebo
vodní mlýn Slup.
Soud s baronem Trenckem pak probíhal na
zámku Kačina. Když Marie Terezie za doprovodu Andreje Hadika a Karla Alexandra Lotrinského přijíždí do
Olomouce navštívit armádu ocitne se ve skutečnosti na
zámku v Roudnici nad Labem a v
pevnosti Terezín.
Zajímavé jsou také
scény z divadel – v seriálu si zahrálo jak
barokní divadlo na zámku v Českém Krumlově, tak honosné
Mahenovo divadlo v
Brně.
Marie Terezie na inspekčních cestách i válečném poli
Když rakouská císařovna Marie Terezie
prohrála válku s Pruskem, na samém počátku své vlády, byla to pro celou říši obrovská rána. Jak stanovil berlínský mír z 28. července
1742, měla přijít o rozsáhlá území
Kladska a
Slezska. Jinak statečná císařovna prý
tuto ztrátu oplakala. Stalo se tak údajně
pod ořešákem v parku barokního zámku v Kravařích, kde Marie společně se svou dcerou
Charlottou přenocovala při cestě podél nových hranic. Teprve pohled na nádherný kraj, který měl připadnout
králi Friedrichu II., jí naplno odhalil důsledky vojenské prohry a otevřel stavidla emocí.
V létě roku
1754 se
císařská veličenstva Marie Terezie a František Štěpán vydali na
inspekční cestu po Čechách a Moravě. Zavítali do mnohých zámků a měst. Tak například se zastavili na
zámku Veltrusy, kam je pozval
hrabě Rudolf Chotek, který zde na svém panství v srpnu 1754 pořádal tzv. "
Velký trh tovarů království českého". Jednalo se vlastně o
první vzorkový veletrh na světě s použitím katalogů. Zboží bylo vystavováno v zámku a přilehlých prostorách. Účelem akce bylo ukázat přednosti manufakturní práce a zviditelnit české manufaktury. Marie Terezie si se svým mužem tenkrát prohlédla předměty ze skla, textilu, zdejších železáren i papíren. Za své zásluhy získal
Rudolf Chotek jedno z nejvyšších habsburských vyznamenání,
Řád zlatého rouna.
Několikrát navštívila Marie Terezie
město Olomouc, které si velmi oblíbila. Po rakousko-pruských válkách v polovině 18. století, kdy
císařovna ztratila
Slezsko, se
Olomouc ocitla blízko okraje monarchie. Císařovna se z ní proto rozhodla udělat nedobytnou pevnost, která by chránila mocnářství před vpádem cizích vojsk. Stavitel olomoucké pevnosti
, generálmajor Bechade de Rochepine využil starého městského opevnění a doplnil je novým tak, aby celkový výsledek odpovídal pokrokovým požadavkům opevňovací taktiky. Rochepine přemýšlel, kde ve městě by bylo nejvhodnější místo pro postavení nové velké dělostřelecké zbrojnice. Nakonec vybral Biskupské náměstí poblíž hradeb – přímo naproti
Arcibiskupskému paláci. Základní kámen zbrojnice byl položen v roce 1768 a celá stavba dokončena o deset let později, v roce
1778. Zbrojnice
téměř z poloviny zakrývá budovu arcibiskupského sídla, takže vznikla pověst, že Marie Terezie neměla příliš v lásce tehdejšího olomouckého biskupa a stavbou zbrojnice mu chtěla naschvál zkomplikovat reprezentativní výjezd z rezidence.
Během 11. až 20. června
1748 se Marie Terezie se Štěpánem Lotrinským vydala na „
Lustreise (zábavnou cestu)“
na Moravu. Konvoj, sestávající jen ze čtyř kočárů tažených poštovními koňmi, vyjel z Vídně 11. června a přes
Mikulov,
Brno a
Kroměříž přicestoval 17. června večer do slavnostně vyzdobené a osvětlené
Olomouce. Na programu tehdejší návštěvy císařského páru byla mimo jiné i návštěva premonstrátského kláštera Hradisko, během které bylo uspořádáno představení
hanácké zpěvohry. Podruhé navštívila Marie Terezie se svým manželem Olomouc v září roku
1754 během své cesty po Rakousku, Čechách a Moravě. Manželé se zúčastnili
slavnostního vysvěcení sloupu Nejsvětější Trojice na Horním náměstí, o čemž svědčí pamětní deska nad vstupem do vnitřní kaple. Na paměť císařské návštěvy byl v
Olomouci na opraveném
radničním orloji umístěn
portrét Marie Terezie.
Dne 18. června
1757 se u
Kolína odehrála významná bitva, ve které uštědřil
hrabě Daun první a rozhodující úder expanzivní snaze Fridricha II. Pruského, jenž měl v plánu připojit k Prusku hospodářsky silné české země. Marie Terezie převzala po svém otci Karlu VI. armádu v ne příliš dobrém stavu.
Zvýšit loajalitu své armády se rozhodla pomocí nového vojenského systému, kdy zvýšila jejich prestiž a sociální postavení. Roku 1751 přikázala, aby měli všichni důstojníci přístup ke dvoru ve vojenských uniformách. Dále rozhodla, že
důstojníci neurozeného původu, kteří dosáhli alespoň 30 let zasloužilé služby, budou
vyzdviženi do řad dědičné šlechty. Po vítězství u
Kolína zavedla
vojenský řád Marie Terezie „Kolín“, který byl udělován důstojníkům bez ohledu na jejich sociální postavení a náboženské vyznání. Byl to velmi chytrý tah, neboť jak si Fridrich II. Během války o bavorské dědictví postěžoval,
rakouští důstojníci byli ochotni riskovat vše, jen aby tento řád dostali.
Co se
sítě pevnostních měst týče, zprvu se z úsporných důvodů přikročilo k modernizaci stávajících pevností
Hradec Králové a
Olomouc. Zkušenosti ze
Sedmileté války (1756-1763) a „
bramborové“ Války o bavorské dědictví (1778-1779) ale potvrdily, že na to, aby bránily Prusku a jeho spojencům v rozvíjení útočných operací, stojí
Hradec Králové a
Olomouc příliš hluboko ve vnitrozemí. V zájmu ochrany země před vpády pruských vojsk rozhodla Marie Terezie (a její
syn Josef II., který byl v té době jejím spoluvladařem a nejvyšším poradcem ve věcech vojenských) v roce
1780 zbudovat dvě pevnosti, jež by chránily severní hranice její říše. Jedna byla umístěna k soutoku Labe a Metuje nedaleko Náchodské branky u
Jaroměře, druhá k soutoku Labe s Ohří
poblíž Litoměřic.
Marie Terezie v Praze
Pražský hrad prošel
za vlády Marie Terezie zásadní stavební úpravou. Bylo vybudováno
nové první nádvoří, tzv.
tereziánské křídlo. Došlo ke stavebním zásahům, při nichž byly sjednoceny fasády celého Hradu. Za Marie Terezie vzniknul na Pražském hradě tzv.
Ústav šlechtičen. Byl založen roku 1755 a jeho
první představenou se stala dcera císařovny, arcivévodkyně Marie Anna Habsbursko-Lotrinská (1738–1789). Nadace, fundovaná výnosy statků
Karlštejn, Miličín a
Troja, sloužila k
zaopatření vždy třiceti osiřelých nebo ovdovělých aristokratických dam. Režim ústavu byl poměrně liberální. Ženy (či dívky) se mohly po libovolné době vdát, odejít do kláštera nebo žít v
Praze až do své smrti. Podmínky pro přijetí do ústavu byly minimální, tedy s jednou výjimkou. Před přijetím se po šlechtičnách požadovalo
prokázat urozený původ do šestnáctého kolena. Svému účelu sloužil ústav až do roku 1918.
Starobylý
klášter benediktinů na Břevnově je spojen s Marií Terezií hned z několika důvodů. Uvnitř se nachází
Tereziánský sál, který vznikl
u příležitosti její korunovace v
Praze, v roce
1743. Tehdy Marie Terezie pozvání k návštěvě nepřijala. Do kláštera zavítala až o deset let později, v roce 1754. Za
Sedmileté války, v době pruského obléhání Prahy, sloužil klášter
jako lazaret.
22. listopadu
1762 založila Marie Terezie na
Novém Městě pražském porodnici s nalezincem, určenou tehdy pro ženy, které
neměly možnost domácí péče při porodu. Postupovala v duchu názorů svého osobního lékaře a reformátora Gerarda van Swietena. Následně za vlády Josefa II. byla porodnice přesunuta do bývalé kanovnické rezidence u sv. Apolináře. Vznik
porodnice se stal součástí
dozoru státu nad zdravotní péčí o obyvatelstvo. Marie Terezie totiž vydala
Všeobecný medicinální řád, který byl v Čechách vyhlášen v roce 1753.
Závěrečná perlička – hřeben Marie Terezie
A na závěr ještě jedna perlička – na
zámku Kynžvart naleznete
Kabinet kuriozit. V nepřeberném množství sbírek kancléře Metternicha a jeho potomků, ale i Karla Hussa, posledního chebského kata a zároveň prvního správce zámeckého muzea, se nachází
hřeben Marie Terezie.