Touha
„být v UNESCO“ je pochopitelná: ačkoli
značka jako taková žádné peníze nepřináší, na prohlídky 16 českých míst každý rok přijíždí statisíce
turistů. Mnozí z nich se na
památky UNESCO soustředí a aktivně je vyhledávají – své o tom ví ve
vile Tugendhat podobně jako v
Třebíči, kde zájem o
židovskou čtvrť a
baziliku sv. Prokopa ve srovnání s dobou před zápisem a po něm
mnohonásobně vzrostl.
Žhaví kandidáti
Podle ministerstva kultury se sice nedá říci, která kandidatura na seznamu UNESCO je nejblíže cíli. Obecně lze usuzovat, že ačkoli jsou jistě krásná,
větší šanci než historická centra evropských měst či sakrální stavby mají uchazeči, kteří nabízejí něco navíc.
Právě na to sází
třeboňská rybniční soustava,
síť staletých rybníků kolem
jihočeské Třeboně s prosperujícím chovem ryb. Najdete tu řadu památek po renesančních mistrech rybníkářích a v Evropě navíc jen
těžko najde konkurenci – a právě na to by UNESCO mohlo slyšet.
Celkem solidní pozici mají i
památky Velké Moravy. Tady by se zápis týkal
slovanského hradiště v Mikulčicích a
kostela sv. Margity Antiochijské u Kopčan na Slovensku. Kdyby kolem hradiště v Mikulčicích nerostly stromy, zahlédli byste jej v rovinách za
řekou Moravou. Původně
románský, později goticky upravený kostelík vznikl pravděpodobně již v 9. století a je
jediným zachovaným velkomoravským kostelem na světě.
O společný zápis se jedná u i
staveb slovinského architekta Jože Plečnika: za Česko se o nominaci uchází
kostel Nejsvětějšího Srdce Páně v
Praze na Vinohradech.
Další uchazeči o zápis
Bez šance nejsou an
i průmyslové areály, oslňující už zdálky svou velikostí. Patrně tušíte, že řeč je o
Dolních Vítkovicích v
Ostravě, impozantním komplexu se zakonzervovanými
uhelnými doly, koksovnami, vysokými pecemi a kompletní dochovanou technologií výroby železa a oceli. Ani takových památek zatím v UNESCO není mnoho.
Zápis na seznam světového dědictví UNESCO by si jistě zasloužila i
ruční papírna ve
Velkých Losinách, založená na sklonku 16. století na zdejším panství moravského rodu pánů ze Žerotína,
horský hotel a vysílač Ještěd či
pevnostní město Terezín.
Seznam uchazečů ale pokračuje dál: Češi by na seznamu UNESCO rádi viděli jak nádherné
renesanční domy ve Slavonicích, tak
barokní sochy v Betlémě u Kuksu či
lázně Luhačovice. Anebo
skalní města Českého ráje, tedy
Prachovské skály,
Hruboskalské skalní město,
Příhrazské skály se
skalním hradem Drábské světničky,
údolí Plakánek,
Suché skály,
Klokočské skály i
Drábovnu. Řádu uchazečů na
indikativním seznamu pak završuje
Stará čistírna odpadních vod v Praze-Bubenči anebo perla gotické architektury,
hrad Karlštejn.
Další zájemci o UNESCO
Ač na indikativním seznamu nejsou, o zápisu svých památek na seznam UNESCO, hovoří i další města a instituce. Zájem v roce 2016 oznámil projekt
Křišťálové údolí. Na mapách jej nenajdete, ale táhne se
severem Čech od úpatí
Lužických hor po
Krkonoše, krajinou
sklářských hutí s tradicí řemeslného i kulturního dědictví. Objevíte tu nejenom sklárny, které nabízejí komentované prohlídky a kurzy, ale i sklářská muzea a galerie, nemluvě o zajímavých akcích.
Hlavním iniciátorem vzniku
Křišťálového údolí je
společnost Preciosa v
Kamenickém Šenově, kterou znáte jako výrobce
lustrů. Historie skláren sahá až do roku 1724 a jde o
jeden z nejstarších sklářských provozů ve střední Evropě, kde dodnes využívají výrobní postupy starých manufaktur s
vysokým podílem ruční práce.
S myšlenkou dostat se na indikativní seznam pracují i v Kadani. Rádi by navrhli
klášter františkánů Čtrnácti svatých pomocníků. Je nejstarším poutním místem Čtrnácti sv. Pomocníků na území českého státu a od roku 1995 patří mezi národní kulturní památky ČR.
Kde již slavili úspěch? Lázeňská města kandidovala do UNESCO společně
V posledních letech se rozmohla
společná nominace několika míst ve více zemích. Naposledy takovou nomici v zápis proměnil v roce 2021 takzvaný
lázeňský trojúhelník v
Západních Čechách.
O zapsání společně usilovaly
Karlovy Vary,
Mariánské Lázně,
Františkovy Lázně, německá města Baden-Baden, Bad Ems a Bad Kissingen, belgické město Spa, francouzské Vichy, italské Montecatini Terme, rakouské město Baden u Vídně a City of Bath z Anglie. Spojuje je to, že se rozvíjela v letech 1700 až 1930 v blízkosti přírodních minerálních pramenů.
Jizerskohorské bučiny – první přírodní lokalita na Seznamu UNESCO
Ve stejném roce byly ještě jako první tuzemská přírodní lokalita zapsány Jizerskohorské bučiny. Oblast nabízí řadu skalních vyhlídek i největší vodopád Jizerských hor.
Česko má i osm zápisů mezi světovým nehmotným dědictvím UNESCO, naposledy přibyla v prosinci 2023 tradice spojená se stavbou vorů a jejich plavením po řekách. I zde se jedná o společný zápis z více zemí, s Českou republikou nominaci připravovaly Lotyšsko, Německo, Rakousko, Španělsko a Polsko.