České země navštívil
Wolfgang Amadeus Mozart několikrát. Poprvé sem přijel na podzim roku 1776 při jednom z dlouhých turné po Evropě, kdy společně se starší sestrou
Marií Annou zvanou Nannerl byli představováni jako zázračné děti.
Zastávka první: Reduta v Brně
30. prosince 1767 koncertovali sourozenci Mozartovi v
brněnské Redutě. Z dobových zpráv sice víme, že hra dětí na cemballo publikum okouzlila, ale bohužel není známo, které skladby se za doprovodu brněnských hudebníků hrály. Brno každopádně na Mozartův první koncert nezapomnělo, před Redutou jej připomíná
socha Nahý Mozart od
Kurta Gebauera. Podobně jako v případě
sochy markraběte Jošta na Moravském náměstí a
orloje na
náměstí Svobody jde o dílo velmi neobvyklé. Malý nahý chlapec s dospělou tváří balancuje na vrcholku pětimetrového pilíře na klavichordu, rozevláté andělské křídlo vypovídá o jeho nadání. To druhé, chybějící, ovšem symbolizuje předčasný tragický konec
.
Zastávka druhá: Praha 1787 a Don Giovanni
Když
Mozart poprvé přijel do
Prahy, už za sebou měl několik úspěšných děl, například opery
Únos ze serailu a
Figarova svatba. Ubytoval se v
domě U tří zlatých lvů na
Uhelném trhu, volné chvíle trávil na smíchovské
Bertramce u
skladatele Františka Xavera Duška a jeho manželky, pěvkyně
Josefíny Duškové. Účastnil se řady společenských akcí a pražské publikum si ho zamilovalo. Na podzim se Mozart do Prahy vrátil s nedokončenou
operou Don Giovanni a její
premiéra 29. října 1787 v dnešním
Stavovském divadle znamenala fantastický úspěch. Mozartovy opery
Don Giovanni, Kouzelná flétna, Figarova svatba a
Cosi fan tutte jsou dodnes na repertoáru divadla, ovšem je tu ještě jedna kuriozita. U průčelí divadla objevíte nevelkou plastiku pláště bez tváře a postavy, nazvanou Pieta či
Il Commendatore – ano, to je tajemný komtur a zároveň pocta Mozartovi a jeho opeře Don Giovanni od sochařky
Anny Chromy, rodačky z
Českého Krumlova. Mimochodem, pražští průvodci sochu milují a vyprávějí o ní neuvěřitelné příběhy.
Zastávka třetí: Praha a Mozartova smrt
Mozart se do
Prahy vrátil v roce 1791, kdy si čeští stavové objednali operu na oslavu korunovace
císaře Leopolda II. českým králem. Nemocný a vyčerpaný umělec složil operu
La clemenza di Tito a vrátil se do Vídně, kde pokračoval v práci na
Kouzelné flétně a především na
Requiem, které se mu již dokončit nepodařilo.
Když 5. prosince 1791 Mozart zemřel, byl pochován kvapně na neznámém místě v hromadném hrobě. Při zádušní mši na jeho počest, kterou Pražané uspořádali 14. prosince v
chrámu sv. Mikuláše na
Malé Straně, zaznělo
Rosettiho Requiem, sólový sopránový part zpívala Josefína Dušková. Podle jejího autentického vyjádření
„…na představení jeho Kouzelné flétny bylo plno, u jámy ani noha. Největší muzikant, jaký se kdy narodil, a takový konec…“
Filmovým střihem se přenesme do osmdesátých let minulého století, kdy v
Praze a na dalších místech režisér
Miloš Forman natáčel
film Amadeus, oceněný
osmi Oscary. Kromě
zámku v Kroměříži se natáčelo také v
karlínské Invalidovně, roli římského paláce si zahrál
Valdštejnský palác a velké finále, kdy vůz s Mozartovým tělem projíždí bránou, se odehrálo na
Vyšehradě. Po stopách
filmového Amadea se můžete vydat třeba s mobilní aplikací
Czech Film Trips. Ta vás zavede na místa, která proslavila Česko na stříbrném plátně.