S osobností na procházku: po Praze s malířkou Toyen

Toyen patřila mezi nejoriginálnější a nejsvobodnější tvůrčí osobnosti meziválečné umělecké avantgardy. Zájem o její obrazy stále roste, prodávají se za desítky miliony korun a lámou rekordy aukčních síní. Setkat se s jejím dílem ale není jednoduché: poslední velkou výstavu uspořádala Národní galerie v Praze v roce 2021, ale třeba v Paříži, kde od roku 1947 trvale žila, se dosud velká retrospektivní výstava nekonala. Jaká byla žena se zvláštním jménem Toyen?
 

Marie Čermínová ze Smíchova

Ve Vltavské ulici číslo 11 v Praze na Smíchově dnes najdete Hotel Aparthotel City 5. Právě tam se 21. září 1902 Toyen narodila, a to v rodině poštovního pomocníka Václava Čermína. Po mamince jí dali jméno Marie, s nímž se časem dobrovolně rozloučila. Od roku 1908 chodila do smíchovské školy U Santošky, ale když jí bylo šestnáct, odešla z domova a už nikdy se nevrátila. V letech 1919 až 1922 studovala dekorativní malbu na Uměleckoprůmyslové škole, studia však nedokončila. Nějakou dobu pak žila u starší sestry Zdeňky ve služebním bytě jejího muže na smíchovském nádraží.

Kdyby se Toyen znala s Bohumilem Hrabalem, dala by se zařadit mezi velké pábitele: své soukromí tajila a tomu málu, co se dostalo ven, jste mohli a také nemuseli věřit. Později se například nechala slyšet, že nikdy žádnou rodinu neměla a nemá. K čemu v rodině došlo a proč se k ní nechtěla znát? Nevíme.
 

Národní kavárna na Národní třídě: místo, kde malířka získala pseudonym Toyen

Důležité setkání, které jí změnilo život, se odehrálo v roce 1922 na chorvatském ostrově Korčula: tam se Marie seznámila s výtvarníkem a básníkem Jindřichem Štyrským (1899–1942). Vzniklo přátelství a umělecké spojení dvou osobností, které jim vydrželo celý život. Společně se také připojili k seskupení českých avantgardních umělců Devětsil; jeho členy byli například Adolf Hoffmeister, Vítězslav Nezval, Jaroslav Seifert, Karel Teige či Vladislav Vančura.

Důležité je vědět, že už v té době Marie řečená Manka ráda chodívala v mužském oblečení, a podobně jako například slavná a podobně stará herečka Marlene Dietrichová (1901–1992) všemi způsoby protestovala proti zavedeným společenským konvencím.

S tím souvisela i změna jména. K autorství zvláštně znějícího pseudonymu se hlásilo hned několik členů Devětsilu, největší zásluhy zřejmě měl Jaroslav Seifert. Ve své knize pamětí Všecky krásy světa vzpomíná: „…Marie Čermínová nás dlouho žádala, abychom pro ni vymyslili s Nezvalem nějaký vhodný pseudonym. Napadlo nás asi tucet jmen, žádné se jí však nelíbilo. Nám ostatně také ne. Až jednou. Seděl jsem s Mankou sám v Národní kavárně a Manka měla před výstavou. A nechtěla za nic vystavovat pod svým jménem. Když na chvíli odešla pro nějaký časopis, napsal jsem na ubrousek velkými písmeny TOYEN. Když si jméno po svém návratu přečetla, bez rozmýšlení je přijala a nosí je podnes; nikdo ji jinak neosloví a její pravé jméno je patrně jen na cestovním pase, který už je dávno neplatný.“

Výkladů, co slovo Toyen znamená, také existuje několik. Sama Toyen po mnoha letech v rozhovoru uvedla, že jméno vzniklo z francouzského ,citoyen‘, občan, jiný výklad zase hovoří o anagramu věty „To je on“. Toyen si nové jméno nechala zapsat do dokladů a jednou provždy starou Manku bez lítosti opustila.
 

Café Louvre a cesta do Francie

Toyen se s členy Devětsilu nescházela jen v Národní kavárně na Národní třídě, ale také v nedaleké kavárně Slavia nebo v Café Louvre. Podnik byl stejně starý jako ona, otevřeli jej v roce 1902, a údajně byl v roce 1925 jednou z posledních zastávek před cestou do Paříže, výletem, který se protáhl na tři roky. Finanční náklady nesl Štyrský, který tehdy zdědil velký majetek po smrti otce. Ve Francii se Štyrský a Toyen seznámili s tehdejšími surrealisty; mezi jejich přátele patřili André Breton, Benjamin Péret, Paul Éluard, Max Ernst i Salvador Dalí.
 

Módní atelier Togo a Palác U Nováků

Na jednom z nejznámějších snímků je Toyen zachycená společně se Štyrským v podivných maskách. Není to snímek z karnevalu, ale z doby po jejich návratu z Paříže do Československa, kdy se společně pustili do uměleckého podnikání. Na doporučení Josefa Antonína Háši, manažera Osvobozeného divadla, si pronajali prostory v paláci U Nováků a tam stříkacími pistolemi přes šablony nanášeli na látky abstraktní motivy. Soudě podle masek oba tušili, že barvy jsou velmi toxické, ovšem skutečnost i zdravotní problémy předčily jejich očekávání. Módní salon tak záhy skončil.
 

Toyen na Žižkově

Před druhou světovou válkou se Toyen věnovala hlavně knižním ilustracím a přebalům knih. Pracovala například pro nakladatelství Odeon, kde také vydala Průvodce Paříží a okolím; ten napsala společně s Jindřichem Štyrským a Vincencem Nečasem.

Pamětní deska na domě v Krásově ulici 2 na Žižkově připomíná, že tu Toyen bydlela v letech 1939 až 1947. Prokázala velkou míru osobní statečnosti, když za války ve svém bytě ukrývala surrealistického básníka židovského původu Jindřicha Heislera. Její velký přítel Štyrský za války zemřel.

V roce 1947 Toyen opustila vlast a na zbytek života se odstěhovala do Paříže. Podobně jako Jan Zrzavý ráda jezdívala do Bretaně, ale domů se už nikdy nepodívala. Zemřela v listopadu 1980.
 

Toyen: rekordní ceny obrazů, nová ulice i detektivka

• Titul nejdražšího díla od Toyen osm let držel obraz Spící, který se v roce 2009 prodal za vyvolávací cenu 20 milionů korun. Trvalo to přesně do chvíle, kdy se za rekordních 78,5 milionu korun prodal obraz Piková dáma a stal se vůbec nejdražším obrazem vydraženým v Česku. V roce 2022 jej ale překonal obraz Bohumila Kubišty Staropražský motiv, který se jako vůbec první obraz v Česku vydražil za víc než 100 milionů korun.
• Na Smíchově vyrůstají nové ulice, pojmenované po slavných rodačkách. Svou ulici tu bude mít Madeleine Albrightová, Toyen, Meda Mládková či Jiřina Šiklová, parky ponesou jména Alice a Anny Masarykových.
• Pátrání po vzácném obrazu od Toyen je osou příběhu z detektivní série Trujkunt od Petra Sagitaria; odehrává se v plicním sanatoriu v Jablunkově.