Před smrtí
Franz Kafka mnoho rukopisů spálil a vše, co nebylo v jeho dosahu, přikázal zničit. Jeho přítel
Max Brod ale rozhodl jinak a po Kafkově smrti jeho práce postupně vydal. Literární badatelé se už dlouho přou, zda měl Brod na takový zásah právo, ale nebýt jeho rozhodnutí a v neposlední řadě i svědectví o Kafkově životě a díle, včetně
životopisné monografie (Franz Kafka, 1937), studií, článků a deníkových záznamů, z Kafkova díla bychom znali jen fragmenty. Za jeho života toho vyšlo jen málo na to, aby se jeho jméno natrvalo zapsalo do povědomí veřejnosti a literární kritiky:
Rozjímání (1912), Topič (1913), Proměna (1915), Ortel (1913), V kárném táboře (1919) a
Venkovský lékař (1920). Díky Brodovi tak Kafkovo dílo sklidilo uznání po celém světě. Kafka ovlivnil řadu
spisovatelů, od
Jorge Luise Borgese v Argentině přes
Vladimira Nabokova, Gabriela Garcíu Márqueze či
Salmana Rushdieho až po
Alberta Camuse a
Jeana Paula Sartra ve
Francii.
Bez
Maxe Broda by se také Kafkovy romány pravidelně neobjevovaly ve výčtech
nejlepších českých knih, které si musíte přečíst. Vedle
Nesnesitelné lehkosti bytí od
Milana Kundery,
Osudů dobrého vojáka Švejka za světové války od
Jaroslava Haška,
Babičky Boženy Němcové a několika děl
Karla Čapka se v žebříčcích objevuje nejčastěji
Kafkův Zámek.
Kniha, která má stovky a možná tisíce výkladů, byla přeložena do mnoha jazyků a adaptována do mnoha filmů, divadelních her a oper. Román vypráví příběh mladého zeměměřiče K. Ten přijíždí neznámo odkud do neznámé vesnice, aby zde provedl geodetické měření. Brzy si všimne, že mu místní obyvatelé nevěří a bojí se ho. Situaci zpočátku příliš nerozumí, ale postupně pochopí, že celý zdejší život ovlivňuje prostřednictvím více či méně významných byrokratů tajuplný zámek nad vesnicí. Proč ten, kdo ho do vesnice povolal, mu najednou začíná házet klacky pod nohy?
Absurdně groteskní Kafkův román patří mezi jeho vrcholná díla a společně s
románem Proces dokonale objasňuje pojem
kafkovský. Podle literárního vědce
Reinera Stacha, autora životopisného díla o
Franzi Kafkovi, výraz označuje situace, v nichž je jedinec vydán napospas svévolným a často byrokratickým procedurám, které zdánlivě působí racionálním dojmem. V Kafkových románech obvykle někdo naléhavě shání informace, které by mu pomohly pochopit a zvládnout vlastní situaci. Nakonec jich získá dostatečné množství, ale ukáže se, že jsou vesměs k ničemu: zčásti proto, že vynechávají to podstatné, zčásti protože jsou nejisté nebo již neaktuální a vedou jen k dalším komplikacím. Jedinou cestou ze začarovaného kruhu tak je další hledání.
Na svém posledním románu
Zámek pracoval Kafka od konce ledna do konce srpna 1922. Začal ho psát ve
Špindlerově Mlýně, a to v
hotelu Koruna. Právě v něm popletli Kafkovo jméno, na ceduli ve foyeru bylo napsáno Josef K., tedy jméno, které Kafka v románu používá. Psaní přerušil v západočeské
Plané na letním bytě, který pronajala jeho sestra Ottla. Do této doby také spadá Kafkův definitivní odchod z Úrazové pojišťovny do penze kvůli jeho onemocnění.
Připomeňme si začátek románu:
„Bylo už pozdě večer, když K. dorazil na místo. Vesnice ležela pod hlubokým sněhem. Zámecké návrší nebylo vidět, obklopovala je mlha a tma, ani nepatrný záblesk světla nepřipomínal velký zámek. Dlouho stál K. na dřevěném mostě vedoucím do silnice ke vsi a díval se nahoru do zdánlivé prázdnoty.“
Zámek se sice objevuje ve výčtech knih, které byste měli znát, současně ale podle
Reinera Stacha u této knihy Kafka jako vypravěč selhal. Navíc není jisté, jestli měl v úmyslu napsat román; původní fragment, líčící příchod nedůvěřivého hosta do venkovského hostince, má zhuštěný styl, podle nějž se dá očekávat spíše krátká próza. Na konci rukopisu se ale hromadí neobvykle dlouhé škrty a dějová vlákna se pletou, a to přesto, že měl Kafka konečnou scénu již před očima. Jak uvádí
Max Brod, příběh zeměměřiče K., který v Zámku bojuje s úřady a chce si vytrucovat právo na život na úpatí zámeckého vršku, plánoval Kafka zakončit smrtí hlavního hrdiny, ale nikoli porážkou: na poslední chvíli měl K. získat povolení zámeckých úřadů a právo pobytu ve vesnici.
Traduje se, že předobrazem tajemného kafkovského zámku mohl být
hrad a zámek Frýdlant anebo
Siřem, kam
Franz Kafka přijel v září 1917, krátce poté, co mu lékaři potvrdili diagnózu tuberkulózy hrtanu, a pobýval tu do dubna 1918. Bylo to patrně nejdelší období, které kdy strávil na venkově, a podle některých literárních historiků právě v Siřemi našel předlohu pro pochmurnou vesnici ze svého románu Zámek i pro zámek samotný, byť jde „jen“ o mohutnou barokní kontribuční sýpku nad vesnicí.