Joachim Barrande byl absolvent pařížské polytechniky, inženýr zeměměřičství a vychovatel prince Jindřicha z Chambordu, vnuka krále
Karla X. Když v roce 1830 francouzského panovníka svrhla revoluce, emigroval Barrande společně s rodinou
Bourbonů a přes Anglii a Skotsko se dostal do Čech.
Bylo mu třiatřicet, zabydlel se v
Praze na
Malé Straně, naučil se česky a záhy se zařadil do vzdělaných kruhů české společnosti. Býval častým hostem ve
Šternberském paláci u
hraběte Kašpara Šternberka. Když Barranda požádal o posouzení možnosti prodloužení
Lánské koněspřežky údolím
Berounky a přes uhelné pánve u
Radnic do
Plzně, francouzský inženýr se nakrátko vrátil k původní profesi. Při mapování terénu pro železniční trať ale narazil na půl miliardy let staré zkamenělé zbytky trilobitů. Obyvatele dávných pramoří znal ze Skotska i z Francie, ale v okolí
Skryjí a
Týřova objevil opravdu
výjimečné naleziště. Prvohorám věnoval zbytek svého života; kromě
středních Čech navštěvoval prvohorní oblasti ve Francii, Španělsku, Anglii, Německu a Skandinávii. Výsledky svého bádání shrnul ve 22 svazcích práce nazvané
Silurský systém středních Čech. Dílo mělo šest tisíc stran, zahrnovalo 1 160 obrazových tabulí a popisovalo 3 557 většinou do té doby naprosto neznámých živočišných druhů. Jedná se o dosud největší vědeckou studii sepsanou jedním člověkem.
V poslední vůli Barrande odkázal své
sbírky a knihovnu včetně 10 000 zlatých, určených na dokončení jeho díla,
Národnímu muzeu v Praze. Pouhý rok po badatelově smrti po něm byly pojmenovány
Barrandovské skály, v
Praze rovněž najdete
městskou část Barrandov a
Barrandovský most. Celou oblast, kde Joachim Barrande podnikal své výzkumy, dnes odborníci označují jako
Národní geopark Barrandien, ve
Skryjích můžete navštívit
Památník Joachima Barranda a projít se po
speciální naučné stezce.