Odkud se v
Ronově nad Doubravou, městečku v podhůří
Železných hor mezi
Čáslaví a
Třemošnicí, vzalo zvláštní
příjmení Chitussi? Odpověď najdeme v
Itálii:
Johann Chitussy, který pocházel ze severoitalské
Ferrary, přišel do
východních Čech kolem roku 1810, v dobách napoleonských válek. Na náměstí v Ronově si postavil dům a dál se věnoval kupectví. Na jeho příchod do Čech se v rodině dochovaly dvě památky: slovník italsko-německé konverzace a drobný lístek s rodovým erbem. Nešlo ale o erb šlechtický, jen o rodinnou kuriozitu ze severní Itálie, kde patřilo k dobrému tónu mít svůj rodový znak.
Někdy v polovině 19. století si
Jan Chitussi příjmení upravil tak, aby se z tvrdého y na konci stalo měkké i. V té době se mu také narodil syn, budoucí malíř-krajinář
Antonín Chitussi, nástupce
Adolfa Kosárka a předchůdce
Antonína Slavíčka či
Josefa Mathiase Minaříka, dalšího ronovského rodáka.
Filmové městečko na dlani
Dnes se
Ronovu nad Doubravou říká
Městečko na dlani. Autor stejnojmenného románu
Jan Drda sice pocházel odjinud a popisoval úplně jiné město (pokud jste zvědaví, šlo o
Příbram), ale v Ronově se natáčel stejnojmenný film a městu už přezdívka zůstala.
Městečko nevzniklo na dlani, ale doslova na zelené louce, a je údajně jedinou obcí na
Chrudimsku, která své založení může prokázat originální listinou z roku 1307. A zajímavost? Písemnosti a další památky byly uložené v radniční budově a několikrát je ohrozil požár. Traduje se, že v roce 1862 je údajně zachránil
obchodník a tehdejší starosta Jan Chittussi, otec malíře
Antonína Chittusiho.
Než vyrazíte do
Chitussiho údolí, trochu se po Ronově porozhlédněte. Na náměstí stojí hodně změněný
Chitussiho kupecký dům s
pamětní deskou připomínající místo narození
Antonína Chitussiho. Je tu rovněž
kostel svatého Vavřince a
radnice, postavená v roce 1865 v pseudogotickém slohu. Starou
tureckou lísku, legendární ochránkyni města, tu už sice nenajdete, ale zajděte se podívat do Svatokřížské a Čáslavské ulice. Stojí tu
barokní domy s bohatě zdobenými štíty, nepřehlédnutelná pak je
Bílkova vila, kde sídlí
Galerie Antonína Chittussiho. Dodejme, že vilu navrhl
architekt, malíř a sochař František Bílek v roce 1932 pro svého švagra doktora
Jaromíra Nečase, který ji používal jako letní sídlo.
Chitussi a francouzské inspirace
Výtvarné nadání se u malého Antonína projevilo už v době, kdy chodil do ronovské obecní školy. Když v roce 1861 jeho tatínek a tehdejší starosta založil
ronovskou kroniku, titulní list do ní nakreslil právě třináctiletý Antonín. Po studiích gymnázia v
Čáslavi a
Kutné Hoře, kde ho kreslení učil
František Bohumír Zvěřina, absolvent krajinářské školy na pražské Akademii, Chitussi rok či dva studoval na
pražské technice. Potom přestoupil na
Akademii výtvarných umění, kde dokonale zapadl mezi své spolužáky: ve stejné době tu studovali
Mikoláš Aleš, Jakub Schikaneder, Josef Tulka, Josef Václav Myslbek či
František Ženíšek. Své umění rozvíjel na uměleckých školách v Mnichově a ve Vídni.
Po ukončení studií pracoval jako ilustrátor pro různé časopisy, hlavně pro
časopis Česká včela, kam přispívali například spisovatelé a básníci
Jan Neruda,
Jaroslav Vrchlický,
Eliška Krásnohorská nebo
Julius Zeyer. V té době se také seznámil s rodinou
advokáta a poslance JUDr. Františka Augusta Braunera; stal se učitelem jeho dcery
Zdenky, pozdější malířky, a jejich přátelství postupně přerostlo v lásku. Více se o jejich vztahu dozvíte při návštěvě
Ateliéru Zdenky Braunerové v
Roztokách.
Další roky Chitussi strávil převážně v Paříži. Ve
Francii se setkal s díly mistrů takzvané
Barbizonské školy, malířů, kteří přenesli svou tvorbu z ateliérů přímo do krajiny a malovali venku, pod širým nebem. Chittussi převzal jejich způsob a dovedně jej přenesl do českého prostředí. Krajinou kolem
Ronova nad Doubravou se tak můžete toulat podle jeho obrazů.
Po březích Doubravy do Chitussiho údolí
Když se kolem roku 1887 Chitussi vrátil z Francie, hodně pracoval v krajině kolem rodného města a v údolí
řek Doubravy a
Chrudimky ve zvlněné krajině
Železných hor. Zřejmě nejznámějším dílem je rozměrná olejomalba z roku 1886
Údolí Doubravky, obraz, který byl vystaven v květnu 1886 na
pařížském Salonu a dnes je ve sbírkách
Národní galerie v
Praze.
Skalnatému údolí s balvanitým řečištěm
řeky Doubravy a zejména jeho překrásnému tříkilometrovému úseku mezi
Ronovem nad Doubravou a Mladoticemi se proto nyní říká
Chittussiho údolí. Z Ronova sem vede turistická značka a také
naučná stezka Krajem Železných hor. Po silnici dojdete ke
hřbitovnímu kostelu sv. Kříže, odkud sejdete po značce do údolí Doubravy. Ve svahu pod kostelem objevíte
náhon Korečnického mlýna, jehož část vede v umělém, asi padesát metrů dlouhém tunelu. Podle pověsti ho vykopali dva odsouzenci k smrti, aby se vykoupili ze svého trestu.
V
Mladoticích se připojíte zpět k naučné stezce, po které se buď můžete vrátit do městečka anebo pokračovat dál
údolím řeky Doubravy do
Třemošnice. Tam můžete navštívit
Berlovu vápenku s expozicí vápenictví a vyšplhat na
zříceninu hradu Lichnice.