I památky je občas potřeba rekonstruovat. Na
Kudy z nudy vám opakovaně nabízíme
příběhy o proměnách zanedbaných
hradů,
zámků a dalších
památek,
roubenek i roky zanedbávaných
průmyslových areálů, které se po přestavbách proměnily v turisticky přitažlivá místa. Představili jsme vám také nejzajímavější chystané i již dokončené
proměny Prahy. Některé přestavby ale vyvolaly mezi odborníky i veřejností pořádný poprask. Víte, které to jsou?
Hrad Helfštýn: středověký hrad či lunapark?
Středověký
hrad Helfštýn na
Přerovsku po rekonstrukci láká na novou podobou s moderními prvky. Renesanční hradní palác s historií sahající až do 14. století nyní doplňuje skleněná střecha, cesty v přízemí jsou z leštěného betonu, schodiště a lávky z cortenu. Nové prvky jsou v historické konstrukci jasně rozeznatelné, neruší a naopak hradu dodávají novou atmosféru. A protože pro Helfštýn je typické
umělecké kovářství, v jednotlivých místnostech si navíc prohlédnete zajímavé umělecké artefakty.
Architekti
Miroslav Pospíšil a
Martin Karlík z kanceláře
atelier-r získali za rekonstrukci hradu prestižní
ocenění Cena za architekturu 2021, Helfštýn se objevil v prestižním
časopise Dezeen nebo
ArchDaily. Rekonstrukce hradu rovněž získala titul za nejlepší architektonickou obnovu v celosvětové soutěži
Dezeen Awards 2021. Také
Národní památkový ústav uvedl, že zvolený způsob obnovy a prezentace
hradu Helfštýna je jednou z legitimních a všeobecně uznávaných metod práce současné památkové péče nejen u nás, ale i v zahraničí. Památky se tak snaží nejen chránit a obnovit, ale také oživit – a takový postup má své příznivce i odpůrce, zejména z řad zástupců konzervativního směru.
Mockerův hrad Karlštejn
Takových půtek už české památky zažily víc, a častým terčem
kritiky byl zejména architekt
Josef Mocker (1835–1899). Byl u dostavby
katedrály sv. Víta na
Pražském hradě,
chrámu sv. Barbory v
Kutné Hoře,
chrámu sv. Štěpána ve Vídni,
kostela sv. Bartoloměje v
Kolíně, u obnovy
zámku Konopiště,
hradu Křivoklátu či
Prašné brány. Proti němu většinou stáli v jednom šiku všichni, odborníci i veřejnost včetně známého historika
Augusta Sedláčka (1843–1926). Mockerovi vyčítali, že české památky přestavuje podle svých představ (například dlátková střecha a nárožní věžice na Prašné bráně) a hodně se vzdaluje od původních plánů.
Kontroverzní a necitlivá byla především přestavba
hradu Karlštejn. Obnova zanedbaného „arcidíla stavitelského“ začala na popud císaře
Františka Josefa I. v létě roku 1866. Mocker ve spolupráci s vídeňským profesorem
Friedrichem Schmidtem a stavitelem
Josefem Střelbou nechal řadu původních dochovaných částí strhnout: k zemi šla první vstupní brána i dvě věžovité brány u vstupu na první nádvoří, purkrabství, hradby u studniční věže a hlavně
Císařský palác. Z něj zbylo jen pár původních zdí, ale podlahy, stropní konstrukce, nejvyšší hrázděné patro a gotické i renesanční omítky zmizely. Změny se dotkly i Velké věže s
kaplí sv. Kříže, a přemalovaným nástěnným malbám takzvaného schodišťového cyklu se posměšně přezdívalo
Mockerova spartakiáda. Ze slavného hradu Karlštejna zkrátka zbylo tak málo, že ho komise UNESCO „pro nepůvodní stav“ odmítla zařadit do seznamu světového kulturního dědictví.
Špilberk: podivná dostavba kaple
Titulkem
Špilberk: účelná dostavba, nebo hnus? komentoval v roce 2007 portál iDNES.cz přestavbu
brněnského hradu Špilberk. Řada odborníků se vyjádřila, že přestavba dokončená v roce 2000 byla nejenom zbytečně drahá, ale hlavně změnila tradiční vzhled hradu i siluetu města. Nejvíc to schytala
přístavba „volně znovuoživené“ královské kaple, kdy se východní křídlo zvedlo o sedm metrů a dostalo sedlovou střechou na způsob gotického paláce. Jedni mluvili o
„…vytváření snu o gotice třináctého století, který není reálně podložený…“ a projektu, který není hoden konce 20. století, jiní ale hodnotili, že vznikl prostor vhodný pro zajímavé výstavy.
Novostavba na Pražském hradě: katedrála sv. Víta
Od chvíle, kdy
Karel IV. položil základní kámen
katedrály sv. Víta na
Pražském hradě do slavnostního okamžiku dokončeného chrámu uplynulo více než půl tisíciletí. Podle prvního vybraného architekta pro
novogotickou dostavbu katedrály v druhé polovině 19. století
Josefa Krannera (1801–1871) měla mít katedrála jedinou dominantu, parléřovskou hlavní věž. Po jeho smrti ale nastoupil
Josef Mocker, který navrhl ke katedrále přistavět průčelí v západní části podle ideálu klasických gotických katedrál západní Evropy.
Národní listy mu to nedarovaly: Mocker byl kritizován nejenom za necitlivý přístup k dílu starých mistrů, ale i za to, že necitlivě zasáhl do středověkého panoramatu Prahy a
„…památka byla dostavbou ne-li zničena, tedy těžce poškozena, byla tím zmenšena její cena jako originálu…“.
Když Mocker v roce 1899 zemřel, stavba byla svěřena
Kamilu Hilbertovi (1869–1933), kterému už nezbylo nic jiného než Mockerovu práci dokončit. Ačkoli jsme si na katedrálu i siluetu Pražského hradu zvykli, stále platí, že impozantní průčelí se
dvěma věžemi zatlačilo do pozadí
jižní průčelí se Zlatou bránou, kterou jako dominantu chrámu zamýšlel
Karel IV. Mimochodem Kranner i Mocker měli ve vzácném souladu spadeno na renesanční helmici
hlavní věže, která nezapadala do koncepce čisté gotické architektury, ale nakonec ji ani jeden architekt neodstranil.
Kde to vřelo, vře a ještě vřít bude?
Stranou debat nezůstaly ani
Sovovy mlýny, komplex budov v centru
Prahy na
Kampě. Dnes zde sídlí
Museum Kampa a při přestavbě
zchátralých mlýnů přibyla řada zajímavých architektonických prvků. Hodně vášní u památkářů vyvolala zejména věžová nástavba na schodišťové věži od
Mariana Karla, která ovšem podle památkářů při pohledu od
Vltavy ruší panorama
Malé Strany. Zajděte si na vlastní oči ověřit, jak velký kus proklínané nástavby je vlastně vidět.
Ještě před otevřením se terčem kritiky stala také
Kunsthalle, rohová budova na pražském
Klárově. Bývalá trafostanice se proměnila v galerii moderního a současného umění, ovšem z památkově chráněné budovy, navržené ve 30. letech minulého století architektem
Vilémem Kvasničkou, zbyla po radikální přestavbě vlastně jen fasáda. Podle stavitelů měl objekt porušenou statiku, nicméně rekonstrukce byla dokončena v souladu s památkáři.
Vášnivé debaty se strhly i kolem plánované dostavby barokní
Invalidovny v
Karlíně, díla
Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Monumentální a výjimečná stavba by se měla dočkat oprav, má sloužit jako sídlo
Národního památkového ústavu a
Pražského filharmonického sboru, část bude přístupná veřejnosti. Historickou Invalidovnu by měla doplnit dvě skleněná křídla, v nichž bude umístěn třeba koncertní sál. Podle hlasů odborníků návrh stavbu „mrzačí“ a už dostal nelichotivou přezdívku
struhadlo.
Hodně hlasů komentuje také přestavbu a revitalizaci
Masarykova nádraží v Praze. To by se mělo stát nejenom důležitým pražským dopravním uzlem s napojením na
letiště, ale především místem setkávání, kterým nebudou lidé pouze procházet, ale kvalitně zde trávit svůj čas a setkávat se kvůli práci i zábavě. Stane se místem, které propojí pro pěší přilehlé městské části od Florence po Žižkov.
Věčné téma
- Moderní rekonstrukce provázené bouřlivými debatami se týkaly i jiných památek. Například hrad Bouzov patří mezi nejnavštěvovanější hrady v tuzemsku hlavně kvůli romantické přestavbě z let 1895–1910. Z hradu se stalo reprezentativní sídlo arcivévody Evžena Rakousko-Těšínského z vedlejší habsburské větve, velmistra Řádu německých rytířů. Autorem historizující podoby hradu byl Georg von Hauberrisser.
- Nechybělo moc a hrad Kunětická hora by neexistoval: během 19. století část areálu poškodila těžba kamene a hrad například přišel o Čertovu věž, která stávala na jeho západní straně. Roku 1920 hrad koupil pardubický Muzejní spolek a za první republiky se Kuňka dočkala alespoň částečné rekonstrukce podle projektu D. Jurkoviče a J. Pacla. Devastace hradu ale pokračovala i po druhé světové válce, kdy plánovaná stavba skokanského můstku (!) na severní straně kopce poškodila severní baštu. Po dokončení restaurátorských prací a rozsáhlé památkové obnově Kuňka nabízí nejenom prohlídku hradního paláce, který na přelomu 15. a 16. století vybudovali páni z Pernštejna, ale také moderní expozici věnovanou životu a dílu Dušana Jurkoviče. Poprvé v novodobých dějinách se veřejnost může podívat i do severního křídla paláce.