Rudolf Hrušínský byl herec s mimořádným darem ztělesnit i komplikovanou postavu minimem výrazových prostředků. Herectví ostatně měl v genech: narodil se roku 1920 v
Nové Včelnici, na štaci kočovné divadelní společnosti
Václava Červíčka-Budínského principálově dceři
Hermíně a jejímu hereckému kolegovi
Rudolfu Böhmovi. Rodinné herecké kořeny sahaly až k
Josefu Kajetánu Tylovi, umělecké jméno Hrušínský si otec prý vysloužil za krádeže hrušek.
Malý Rudolf odmalička hrával divadlo s rodiči. V polovině třicátých let se rodina usadila v
Praze a Rudolf začal v pouhých patnácti letech hrát v
Lidovém divadle Urania v Holešovicích. Jeho otec v té době získal angažmá u
Voskovce a
Wericha v
Osvobozeném divadle. Rudolf Hrušínský záhy našel uplatnění ve filmu i v rozhlase, postupně hrál v několika divadlech, zejména v
Divadle na Vinohradech a
Městských divadlech pražských, od roku 1960 až do smrti byl členem činohry
Národního divadla.
V roce 1968 byl Rudolf Hrušínský mezi prvními padesáti signatáři článku
Ludvíka Vaculíka 2000 slov a otevřeně podporoval návrat k demokracii. Protože ani po silném nátlaku v době normalizace svůj podpis neodvolal, přišel nejenom o řadu hereckých příležitostí, ale také o místo pedagoga na DAMU a zajímavé zahraniční filmové nabídky. Tehdejší režim se mstil nejen Hrušínskému, ale také oběma jeho synům.
Při
sametové revoluci v listopadu 1989 stál s
Václavem Havlem na balkonu Melantrichu. Krátce se zapojil do politiky, ještě stačil natočit s
Janem Svěrákem Obecnou školu a televizní film o prezidentu Emilu Háchovi s
Pavlem Hášou. Zemřel po několika infarktech ve třiasedmdesáti letech, je pochovaný na
Olšanských hřbitovech.
Rod Hrušínských v herecké tradici pokračuje: svým synům
Rudolfovi (*1946) a
Janovi (*1955) tatínek předával divadelní zkušenosti podobně, jako je rodiče předávali jemu, přímo na jevišti. Na herecké tradice navázala i další generace Hrušínských.