Kdyby prý měla první republika svou typickou chuť, vyhrály by
obložené chlebíčky z
lahůdkářství Paukert. Protože ale stále platí, že každému chutná něco jiného, byl by to gejzír mnoha chutí a vůní. Jedni tvrdí, že největší lahůdkou v Praze byl
chlebíček s rostbífem a cibulovou majonézou, jiní by dali přednost klasice – tedy plátku veky s bramborovým salátem, suchým salámem, vejcem, šunkou a kyselou okurkou. Kdyby tak tehdy Paukertovi věděli, kam to tajná zbraň tuzemské studené kuchyně dotáhne po sto letech!
Kam si zajít na obložený chlebíček?
Šunkový a šunkový se sýrem, se žervé a sušenými rajčaty, vajíčkový, camembertový, s vlašským salátem, s herkulesem, uherákem nebo s moravským masem, se šunkovou či křenovou pěnou, vegetariánský, s paprikášem, krabí, kaviárový, sardelový nebo lososový: to je jen malý výběr z desítek druhů
obložených chlebíčků.
Vynikající
obložené chlebíčky připravují je v řadě bister a lahůdkářství. V
Praze si na ně můžete zajít třeba do
lahůdek Zlatý kříž u Jungmannova náměstí, do poboček
Ovocného Světozoru anebo do prodejen
Libeřských lahůdek. Ty jsou vyhlášené podobně jako kdysi
Lahůdkářství Jana Paukerta. Mimochodem, stále existuje. I když je místo
Národní třídy v
Praze 1 najdete v
Praze 8 - Karlíně na
Rohanském nábřeží, neexistuje stylovější místo, kam se vypravit za historií obložené a bytostně národní pochoutky. A samozřejmě musíte ochutnat!
Zrod Paukertova lahůdkářství
Jan Paukert se narodil v roce 1888 v
Ústí nad Orlicí do rodiny, která mu umožnila jak kvalitní vzdělání, tak cesty po světě. Odmalička chtěl být obchodníkem, studoval francouzské lyceum a patrně i anglickou obchodní akademii, a už když vyrazil na zkušenou do světa, domluvil se několika jazyky.
Pracoval v lahůdkářství v Mnichově, Miláně i Londýně, kde navázal cenné osobní kontakty. Po návratu ze zahraničí nastoupil do podniku velkouzenáře
Antonína Chmela, který se proslavil průmyslovou výrobou
Pražské šunky. Paukert se tam seznámil se svou budoucí ženou
Štěpánkou a v roce 1916 si otevřeli vlastní lahůdkářství na
Národní třídě.
Nevelký, ale prvotřídně zařízený podnik měl skvělou adresu. V sousedství nebylo jen
Národní divadlo, ale také vyhlášená
galerie U Topičů, luxusní
módní salon Oldřicha Rosenbauma a
Palác Lažanských s
kavárnou Slavia.
Jak vznikl obložený chlebíček
Paukertovo lahůdkářství nabízelo dobroty z celého světa a nakupovali tu labužníci z celé
Prahy. Širokou nabídku francouzských sýrů a paštik, vín, destilátů, vermutů a likérů doplňovaly saláty, uzeniny z Bavorska, čerstvé ryby ze Středomoří – a samozřejmě
chlebíčky.
Za jejich vznik prý může mlsný jazyk hudebníka a malíře
Jana rytíře Skramlíka. Narodil se roku 1860, byl vyhledávaným barytonistou, působil v
Národním divadle, a kromě toho maloval; jeho plátna najdete i ve sbírkách
Národní galerie. Do ateliéru si tento labužník nechával nosit svačinky přímo z Paukertova lahůdkářství, ovšem obložené chleby pro něj byly moc velké a jednohubky zase malé. Speciálně pro něj proto Jan Paukert vytvořil obložené chlebíčky – ty skvěle splňovaly požadavek, aby to byla dobrota „na dvě tři kousnutí“.
Český chlebíček, jeho fanoušci a příbuzní
Mezi hosty Paukertova lahůdkářství patřili například
Ema Destinnová, Jaroslav Seifert, herečky
Lída Baarová a
Hana Vítová, herci
Zdeněk Štěpánek, Hugo Haas a
Oldřich Nový, Jan Werich a
Jiří Voskovec. Král komiků
Vlasta Burian si dokonce Paukertovy chlebíčky tak oblíbil, že pro své přátele pořádal vyhlášené chlebíčkové hody. Paukertovy lahůdky zásobovaly také stůl rodiny prezidenta
Tomáše Garrigue Masaryka.
Pochoutky stylem podobné obloženému chlebíčku se připravují i v jiných zemích. Ve Skandinávii ochutnáte obložený chléb
smørrebrød, často s plátky marinovaných ryb, či opečený
toast skagen s krevatami a majonézou. Ve francouzské Provence servírují jako předkrm
roustides aux anchois, opečené krajíce bílého chleba potřené pastou z česneku, ančoviček, olivového oleje a lístků petrželky. V Itálii se sourozenci našich chlebíčků nazývají
bruschette a
crostini, v Řecku pak nabízejí plátky opečeného chleba či
pita chleba.
Obložený chlebíček: jak na něj?
Ať už je vaším favoritem
chlebíček šunkový, hermelínový, s ruským vejcem, s rostbífem, s uherákem nebo s debrecínkou, ať už si veku pečete doma nebo kupujete v obchodě a dospod dáváte máslo, saláty, máslo, máslové nebo sýrové krémy či pomazánky, vyplatí se vědět, že:
- Na vzhledu záleží, a právě u chlebíčku to platí nikoli dvojnásobně, ale trojnásobně.
- Důležitá není jen chuť, ale i souhra barev a nápaditost zdobení.
- Základ je našikmo krájená veka, aby se toho na ni vešlo co nejvíc.
- Dvě tři kousnutí jsou sice fajn pravidlo, ale jsme Češi a podobně jako u pizzy to máme rádi „čím větší, tím lepší“ a „čím víc, tím líp“.
- Všechny ingredience by měly být poskládané tak šikovně, aby se vešly do pusy současně – jedině tak oceníte souhru všech chutí.
- K tradici patří i to, že po prvním kousnutí z chlebíčku všechno padá – proto k němu servírujte ubrousek.
- Hodí se jakákoliv vychytávka, která přinutí chlebíček držet pohromadě, třeba seříznuté spodky vajíček – anebo některá z rad Těhotnýho kuchaře a jeho poctivýho domácího vaření. Dobrou chuť!