Národní muzeum, Národní divadlo, katedrála sv. Víta a další stavby, na které může být hrdý každý Čech

Národní poklad a symbol, kde si minulost českého národa podává ruku s jeho budoucností, to je Národní divadlo v Praze. Češi po něm toužili od konce 18. století, jejich přání se ale splnilo až po několika desítkách let. Návrh na jeho zřízení podal v roce 1845 František Palacký, 16. května 1868 došlo k slavnostnímu položení základních kamenů, v listopadu byly dokončeny základy a po necelých deseti letech bylo divadlo pod střechou. Poprvé se otevřelo 1. června 1881 na počest návštěvy korunního prince Rudolfa, speciálně pro tuto příležitost složil hudební skladatel Bedřich Smetana operu Libuše.
 

Národní divadlo a Národ sobě

Nově otevřené Národní divadlo uspořádalo jen dvanáct představení, než je 12. srpna zničil požár. Pro vlastence a všechny, kteří darovali peníze na jeho výstavbu, to byla katastrofa. Díky obrovské vlně solidarity se však během pouhých 47 dnů vybral milion zlatých, takže divadlo mohl být opraveno a dokončeno, lepší, krásnější, a hlavně bezpečnější než dřív. Nad Hynaisovou oponou pak nápis „Národ sobě“ oslavuje ty, kteří na stavbu divadla přispěli. Málokdo však ví, že od pokladniček s nápisem „Na zdar Národního divadla“ je odvozen sokolský pozdrav „nazdar“.

Při návštěvě si vyhraďte dostatek času a projděte si chodby, salonky a reprezentační prostory. Zajděte se podívat k základním kamenům: původně se počítalo, že přijedou jen z hory Říp, symbolu naší historie, a z Radhoště, ale „svůj“ kousek zatoužila ve Zlaté kapličce mít i řada dalších památných míst českého národa. Možná právě v místnosti, kde jsou uloženy, hluboko pod hladinou řeky Vltavy, pocítíte české kořeny a národní dědictví nejsilněji.
 

Úspěchy českého průmyslu a Průmyslový palác v Praze

V českých zemích se rodila tradice průmyslových výstav. Zřejmě vůbec první „velký trh tovarů Království českého“ pro Marii Terezii se odehrál na zámku Veltrusy a stal se tak první průmyslovou výstavou na celém světě. Další přehlídka tuzemské průmyslové produkce se konala v pražském Klementinu v roce 1791, a na ni po sto letech navázala slavná Jubilejní zemská výstava. Speciálně pro ni v Praze-Holešovicích vznikl Průmyslový palác, impozantní budova ze železa a skla coby moderních materiálů, názorně předvádějící dovednost českých inženýrů a průmyslníků. Praha oslnila svět novými dopravními prostředky a úchvatnými stavbami – připomeňme jméno František Křižík a Křižíkovu světelnou fontánu, první lanovku v českých zemích, která spojovala nábřeží Vltavy s Letnou i první elektrickou tramvajovou linku z Letné k hornímu vchodu do Stromovky.
 

Hrdost mladé republiky: brněnské Výstaviště a první výstava 1928

Po necelých čtyřiceti letech se svět změnil. Rakousko-Uhersko zaniklo a vznikla Československá republika. Opakováním osvědčené tradice se stala Výstava soudobé kultury v Československu v roce 1928. Velkolepý projekt k desátému výročí vzniku republiky, který návštěvníkům představil úspěchy mladého státu, hostilo Brno, které pro velkolepou akci vybudovalo nové mezinárodní výstaviště. Řada tehdejších budov stojí dodnes, namátkou hlavní pavilon A s rotundou, pavilon Brno nebo 45 metrů vysoká prosklená vyhlídková věž, dnes součást pavilonu G.

Areál, který byl chloubou tehdejšího československého stavitelství a dnes je stylovou ukázkou funkcionalistické architektury, byl slavnostně otevřen 26. května 1928, záštitu nad výstavou tehdy převzal první prezident Československa Tomáš Garrigue Masaryk.
 

Vyhlášení Československé republiky

Často se uvádí, že vznik novodobého českého státu žádná stavba nepřipomíná, ale není to tak docela pravda. Vyhlášení Československa nikdo neplánoval, ale výraznou měrou se do tehdejších událostí a dějin československé státnosti zapsal Obecní dům v Praze. Právě z balkonu před primátorským sálem byla 28. října 1918 vyhlášena samostatná Československá republika. Místo nebylo vybráno náhodou: působivá secesní budova vznikla v letech 1905–1911 podle projektu Antonína Balšánka a Osvalda Polívky jako centrum českého kulturního života a protiváha nedalekého Německého domu.

První československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk prohlásil: „Bez Sokola by nebylo legií, bez legií by nebylo republiky.“ Také odkaz československých legionářů připomíná celá řada míst. K nejznámějším patří Národní památník na Vítkově v Praze, postavený v letech 1929–1938 k poctě všech účastníků boje za vznik Československé republiky. Přijďte si sem prohlédnout muzeum moderních dějin s multimediální expozicí pojmenovanou Křižovatky české a československé státnosti, a zajděte se podívat i na vyhlídkovou terasu na střeše budovy a k soše Jana Žižky z Trocnova sochaře Bohumila Kafky, největší jezdecké plastice ve střední Evropě.
 

Hořice a Masarykova věž samostatnosti

Pietním místem a památníkem obětí světových válek i protikomunistického odboje je Masarykova věž samostatnosti na vrcholu Hořického chlumu v Hořicích. Věž s bohatou sochařskou výzdobou byla postavena v letech 1925–38 podle plánů architekta Františka Blažka, sochařskou výzdobu navrhli Jan Vávra a Karel Lenhart, žáci Otakara Španiela. Věž současně slouží jako rozhledna s pěkným výhledem na Polabí, Krkonoše i samotné město.
 

Oslavy 100. výročí vzniku republiky a Národní muzeum v Praze

Už více než 200 let poznávají Češi svět s Národním muzeem v Praze. Oslavy 100 let vzniku Československé republiky provázelo slavnostní znovuotevření historické budovy po rekonstrukci. Ta impozantní novorenesanční stavbě na Václavském náměstí vrátila podobu z roku 1891, kdy se sem přišli podívat první návštěvníci. Národní muzeum stále nabízí další nové expozice, po opravě se rovněž otevřela kopule s fascinujícím výhledem na historické centrum Prahy i s Pražským hradem a další stavbou, která má v srdcích mnoha Čechů vyhrazeno zvláštní místo, s katedrálou sv. Víta, Václava a Vojtěcha.
 

Menší stavby a jejich odkaz

Svědky vlastenectví a hrdosti na svůj národ, vlast, jazyk i umění byly národní domy, které Čechům umožňovaly kulturní život a společenské vyžití. Skutečným klenotem mezi nimi je Národní dům v Prostějově, postavený podle návrhu architekta Jana Kotěry.

Symbolem národní hrdosti může být i nenápadná mohyla v horském sedle Beskyd: kamenná mohyla Ivančena v sedle mezi Lysou horou a Kykulkou se v temných časech totality stala zejména pro české skauty symbolem protestu.