Díky
Masarykově koncepci vycházející z euroamerického pojetí demokracie se
Československo stalo jednou z prvních evropských úspěšných parlamentních demokracií se zastoupením mnoha stran, a bylo tak stabilní, že bez větších šrámů odolalo mezinárodní ekonomické krizi 30. let. Statní svátek
Den vzniku samostatného československého státu sice byl zrušen během nacistické okupace českých zemí, v den
výročí vzniku Československa 28. října 1939 ale došlo na mnoha místech k rozsáhlým protestům proti nacistické okupaci. Mezi mrtvými tehdy byl i
student medicíny Jan Opletal, jehož pohřeb se stal signálem pro další protesty.
Po druhé světové válce byl státní svátek obnoven, a i když
Československo už od roku 1993 neexistuje, Češi stále považují
28. říjen za den založení svého státu. Prezident ten den ve
Vladislavském sále na
Pražském hradě tradičně uděluje státní vyznamenání, tedy
Řád Bílého lva, nejvyšší státní vyznamenání České republiky,
Řád Tomáše Garrigua Masaryka, Medaili Za hrdinství a
Medaili Za zásluhy.
1. Tříkrálová deklarace
Za první světové války byly české země součástí
rakousko-uherské monarchie. Ke každodennímu životu patřily lazarety plné raněných vojáků, jídlo na příděl, fronty na nedostatkové zboží a nekonečné zprávy o mrtvých. Hrůzy první světové války, které se bezprostředně dotkly známých míst, si dnes jen těžko dokážeme představit. V době plné změn a převratů, kdy se napříč Evropou rozpadaly staré říše a vznikaly nové, se 6. ledna 1918 sešli v
Grégrově sále Obecního domu v
Praze čeští poslanci vídeňské říšské rady a zemských sněmů historických zemí Českého království, aby zde zveřejnili prohlášení. V dokumentu známém jako
Tříkrálová deklarace se poprvé objevily jednoznačně formulované požadavky na vznik samostatného, svrchovaného, plnoprávného a demokratického československého státu:
„My, poslancové národa českého, prohlašujeme, že mír, který by národu našemu nepřinesl spravedlnost a svobody, nemohl by pro něj býti mírem, nýbrž jen počátkem nového mohutného a důsledného zápasu za státní samostatnost, v němž by národ náš napjal veškeré své síly hmotné i mravní až do krajnosti a v tomto bezohledném boji neustal by až do šťastného konce.“
2. Masaryk, Štefánik a Beneš
Myšlenka na vytvoření samostatného státu nebyla rozhodně nová, objevovala se už od 19. století. Teprve během první světové války se v zahraničí vytvořila skupina politiků, takzvaný zahraniční odboj. V jeho čele stál bývalý říšský poslanec (a budoucí první československý prezident)
Tomáš Garrigue Masaryk, francouzský generál
Milan Rastislav Štefánik a diplomat
Edvard Beneš. Už během války prosazovali u mocností Dohody (
Francie, Rusko, Velká Británie) vznik
samostatného státu Čechů a Slováků a spojení bývalých
Zemí koruny české a
Horních Uher – Slovenska.
3. Čtrnáct bodů prezidenta Wilsona a Nobelova cena za mír
Jedním z těch, kteří stáli u zrodu samostatného Československa, byl 28. prezident Spojených států amerických
Thomas Woodrow Wilson (1856–1924). Poměry ve střední Evropě znal, ostatně ve svém díle
The State píše:
„Čechy byly slovanským klínem, vraženým do boku Německa. Obklíčeny nepřátelskými mocnostmi, byly cenou, o kterou se bojovalo. Střídavě dobyty několika sousedními královstvími, nakonec upadly do německých rukou a staly se lénem říše. Jako takových se jich zmocnili Habsburkové, když jejich trůn byl uprázdněn vymřením knížecího rodu Lucemburského.“
Wilson se už od roku 1916, kdy úspěšně obhájil svou funkci, pokoušel zprostředkovat v Evropě mír. 8. ledna 1918 přednesl před americkým Kongresem jeden ze svých nejznámějších projevů, který se později zapsal do učebnic historie i diplomacie pod názvem
Čtrnáct bodů. Prohlášení sice negarantovalo vznik samostatného Československa, ale kromě požadavků na ukončení tajné diplomacie, mezinárodního volného obchodu, omezení zbrojení a
vznik Společnosti národů požadovalo
autonomii pro rakousko-uherské národy. Projev výrazně povzbudil zahraniční odboj, vedený
Masarykem, Benešem a Štefánikem.
Po válce se Češi americkému prezidentovi odvděčili
sochou, vztyčenou v roce 1928. V roce 1941 ji strhli nacisté, od roku 2011 stojí před
Hlavním nádražím v Praze její kopie. Po americkém prezidentovi, bez jehož přispění by Československo nevzniklo, se jmenuje nejenom řada ulic, ale také
Wilsonův les,
Wilsonova skála anebo
hotel Occidental Praha Wilson. V roce 1919
Thomas Woodrow Wilson dostal za svou iniciativu
Nobelovu cenu za mír.
4. Masaryk v Bílém domě
V dubnu 1918 připlul do Vancouveru s britským pasem a pod konspiračním jménem Thomas Marsden
Tomáš Garrigue Masaryk. 19. června 1918 ho v Bílém domě přijal prezident Wilson. Oba muži diskutovali tři čtvrtě hodiny mezi čtyřma očima, a Masaryk tak mohl poprvé osobně lobbovat za vznik Československa.
„Můj styk s presidentem Wilsonem byl čistě věcný,“ napsal později Masaryk.
„Spoléhal jsem, jak v celé své akci, na naši spravedlivou věc a na váhu svých argumentů. Věřil jsem, jako věřím posud, že se slušní vzdělaní lidé dají argumenty poučit a přesvědčit…“ Když v listopadu odplouval z New Yorku, odjížděl z USA už jako
první prezident naší země. Byl hlavní postavou zahraničního odboje, kterému Československo vděčilo za svůj vznik, takže o jeho zvolení nebylo pochyb. První volba proběhla
aklamací, všichni mu provolávali slávu a hlasy se vůbec nepočítaly.
5. Písek, město, kde se zrodil samostatný stát
První letáky, které vyhlašovaly vznik republiky, se několik dní před jejím oficiálním vznikem objevily v
Písku; už 14. října 1918 ve městě zavlály trikolóry a byly odstraněny symboly mocnářství.
Poslední rakouský císař Karel I. se ještě na poslední chvíli snažil monarchii zachránit, ale USA, Francie a Velká Británie jeho nabídku odmítly. Při jednání v
Ženevě se delegace českého Národního výboru vedená
Karlem Kramářem setkala s představiteli exilu a společně jednali o vytvoření a budoucí podobě nového státu.
6. Vzpomínky na 28. říjen 1918
28. října 1918 večer Národní výbor vydal první zákon,
zákon o zřízení samostatného státu československého, a poté bylo ještě zveřejněno provolání Národního výboru
„Lide československý. Tvůj odvěký sen se stal skutkem…“ Pod oběma dokumenty bylo podepsáno pět politiků, kterým se říká
Muži 28. října. Byli to
Alois Rašín, po převratu ministr financí, novinář, právník a sociálně demokratický politik
František Soukup, po převratu ministr spravedlnosti, novinář a politik národně sociální (později socialistické) strany
Jiří Stříbrný, později ministr pošt, statkář a agrární politik
Antonín Švehla, po převratu ministr vnitra, a lékař a politik
Vavro Šrobár, po vzniku Československa ministr s plnou mocí pro správu
Slovenska. Samostatný Československý stát byl vyhlášen na
Václavském náměstí u
pomníku svatého Václava. Prvním prezidentem nového státu byl jmenován
Tomáš Garrigue Masaryk a prvním premiérem
Karel Kramář.
Vraťme se ale ještě na skok do
Obecního domu v
Praze, kde byl v pánském klubu sepsán první zákon a kde
Muže 28. října dodnes připomíná
pamětní deska na stěně klubu. Ještě týž večer
28. října 1918 se ve
Smetanově síni konal pravidelný koncert
Českého kvarteta, který se změnil v živelnou manifestaci. Kvarteto, které se v té době těšilo světové slávě, na konci programu povstalo a vestoje zahrálo
českou hymnu Kde domov můj, což vyvolalo nesmírné dojetí a nadšení.
7. Oslavy Dne vzniku samostatného československého státu a fascinující příběhy
K oslavám
Dne vzniku samostatného československého státu patří hrdost na naše předky i naši vlast. Připomeňte si s
Kudy z nudy příběhy
české národní vlajky,
lvů z našeho národního znaku,
národního stromu lípy,
české státní hymny Kde domov můj i statečných
československých legií. Nabídneme vám i tipy na výlety do
míst, kde objevíte zajímavosti spojené s naší republikou, ať se jedná o geografické rekordy, pohraniční stezky, kameny vyznačující trojmezí či historické oblasti našeho území a další kuriozity. Víte například, kde hledat
největší sochu T.G.M. anebo kde leží místo zvané
Mapa republiky? Pojďte to prozkoumat!