V České republice máme přibližně 23 až 24 tisíc
rybníků a vodních nádrží s celkovou plochou přibližně 52 tisíc hektarů. Převážná většina vodních ploch se využívá k chovu ryb, rekreačnímu rybolovu se pak věnuje přes 350 tisíc registrovaných členů všech rybářských svazů. Přestože oka rybníků a rybníčků na nás pomrkávají ze všech koutů Čech, Moravy a Slezska, současná plocha rybníků je ve srovnání s minulostí stěží třetinová.
České rybníkářství má stovky let dlouhou tradici. Neslouží jen k chovu ryb – už ve středověku mistři rybníkáři věděli, že pomáhají předcházet povodním, protože zadržují vodu, když jí máme dostatek, a následně ji průběžně uvolňují do okolí. Ze současného pohledu si zaslouží pozornost jejich udržitelnost: rybníky v krajině zlepšují místní mikroklima i čistotu vod, poskytují útočiště stovkám druhů fauny i flóry, a využívají se ke koupání i jako požární nádrže a zdroje vody pro lokální zavlažování. Rybníkářství je proto přínosné pro životní prostředí, biologickou rozmanitost i místní komunity.
Rybníkářství: řemeslo, které mělo zlaté dno
Plochy rybníků v českých zemích skutečně v minulosti bývaly oproti dnešku trojnásobné: jejich rozměry dosahovaly až 182 000 hektarů. I když se staví rybníky nové, aby zmenšily riziko dlouhého letního sucha a naopak po povodních v krajině dokázaly zadržet vodu, jen těžko dosáhneme tempa, které nabralo
rybníkářství během své zlaté éry. Zdá se to neuvěřitelné, ale podle odhadů v nejúspěšnějších letech od poloviny 15. do konce 16. století vznikalo až
500 rybníků ročně.
Důvod? Podobně jako dnešní velké stavební projekty dávalo i budování rybníků práci mnoha lidem a jejich majitelé měli zajištěnou obživu i prosperitu na řadu let. Rozsah některých staveb dodnes bere dech: například stavba
Rožmberku, našeho
největšího rybníka, trvala přes šest let, pracovalo na ní asi 800 lidí a po napuštění měl plochu více než tisíc hektarů. Dnes je sice o něco menší, ale pořád je tak rozlehlý, že na jeho hladině je patrné
zakřivení zemského povrchu.
V neposlední řadě pak byla přibližně třetina středověkého kalendáře vyhrazena pro postní dny – a maso z ryb bylo povolený postní pokrm.
Jezera, která zmizela
Současný počet 23 tisíc rybníků sice je větší než první oficiální soupis rybníků z roku 1786, ale ne o moc: v něm bylo započteno 20 796 vodních ploch. Byla to ale doba, kdy se rybníky často rušily a měnily se v pole. Takový osud potkal
jezera u
Čejče a
Kobylí na
jižní Moravě. Vodní plochy, které ve své
mapě Moravy zakreslil kolem roku 1624
Jan Amos Komenský, byly opravdu mimořádně rozlehlé, píše se o rozloze až 10 kilometrů čtverečních. Obě jezera zřejmě existovala už od počátku holocénu, a i když jejich voda byla slaná, v Kobylském jezeře prý úspěšně žily ryby. Ostatně rybu probodnutou třemi zlatými šípy dodnes najdete na znaku obce Kobylí.
Jezera, ještě koncem 18. století popisovaná jako
největší na Moravě, byla ve třicátých letech 19. století vysušena a proměnila se v pole. Dnes je připomíná jen nápadně plochá krajina a pár místních názvů s vodní či rybí tematikou. K nim patří i
Biocentrum Ostrůvek, které zadržuje vodu v krajině, zpomaluje odtok a zlepšuje klima v suché oblasti
jižní Moravy. Při procházce tu objevíte dvě nová mělká jezera, řadu vodních tůní, mokřadů a meandrující Kobylský potok.
Třeboňská rybniční soustava a UNESCO
Rybníky často tvoří celé promyšlené soustavy, propojené potoky a umělými kanály. Příkladem může být
Třeboňská rybniční soustava. Unikátní
síť rybníků Třeboňské pánve má charakter přírodní jezerní krajiny, i když je výsledkem práce geniálních mistrů rybníkářů z 15. a 16. století. Navíc je díky důmyslnému propojení umělými kanály
Zlatou stokou a
Novou řekou s
Lužnicí a
Nežárkou stále funkční.
Třeboňská rybniční soustava je tak slavná, že ji dokonce
UNESCO zařadilo na seznamy, z nichž se vybírají další památky. Seznámit se s ní můžete nejenom při výletech na
Třeboňsko, ale také v několika expozicích, například v
Domě přírody Třeboňska nebo v
Domě Štěpánka Netolického se stálou expozicí, věnovanou
třeboňskému rybníkářskému dědictví.
Nadějská rybniční soustava
Znáte větu „
Fišmistr překvapil pěšáka láskou, dobrou vůlí a vírou ve skutek rytířů z Blaníku“? Když z ní prý odstraníte spojky, předložky a rytíře, dostanete poetické názvy rybníků
Nadějské rybniční soustavy. Ta patří mezi další pozoruhodné přírodní lokality na
Třeboňsku, a je pojmenovaná podle
rybníka Naděje, který založil legendární rybníkář
Jakub Krčín. I když citovaná věta je hezká mnemotechnická pomůcka, neobsahuje úplný výčet, do soustavy patří také rybníky
Potěšil, Krajina, Klec, Stehlík, Rod, Pražský nebo
Vlkovský rybník.
Blatenská rybniční soustava
O
rybniční soustavě kolem
Lnář a
Blatné kolovaly pověsti, že ji tvoří tolik rybníků jako je dnů v roce, a v přestupném roce se nechává napouštět i ten s pořadovým číslem 366. Podle dobových registrů tu ale rybníků bylo „jen“ 228. Největšího rozmachu se lnářské rybníkářství dočkalo v době, kdy sem majitelé panství z jižního Německa přivezli a do svých rybníků nasadili nové plemeno kapra. Protože byl téměř bez šupin a jeho hladká kůže se leskla jako zrcadlo, dostal název
„špíglák“. Ostatně místní chov kaprů si časem vysloužil pěkný reklamní slogan
Malá hlava, hodně masa, správná lnářská kapří rasa.
Holanská rybniční soustava
Rybníkářství se dařilo i v
Libereckém kraji; soustavu
Holanských rybníků, která se rozkládá mezi
Stvolínkami a
Zahrádkami jihozápadně od
České Lípy, tvoří 23 rybníků. Rybníky napájené Bobřím potokem leží v blízkosti
chráněné krajinné oblasti Kokořínsko, hnízdí tu velké množství ptáků a spisovatel
Miloš Urban sem zasadil děj
románu Hastrman.
Další rybniční soustavy
- U Hluboké nad Vltavou leží Hlubocká rybniční soustava s Bezdrevem, druhým největším rybníkem České republiky, a Munickým rybníkem. Od něj je hezký výhled na zámek Hluboká a na jeho břehu leží Jihočeská zoologická zahrada; do rybníka zasahují výběhy pro vodní ptáky a další vodomilná zvířata.
- Už v 15. století vzniklo pět rybníků Lednické rybniční soustavy; ta je dnes přírodní rezervací a jako součást Lednicko-valtického areálu také památkou UNESCO. Je známá hlavně díky vzácným druhům ptáků, kteří zde hnízdí a zimují.
- Známá je také Pardubická rybniční soustava, kterou vybudovali Pernštejnové. V době největšího rozkvětu ji tvořilo 213 rybníků s plochou téměř 5500 hektarů, většina z nich ale doplatila na ekonomický vývoj a v 18. a 19. století je vystřídaly zemědělské plochy. Vedle Bohdanečského rybníka se dochoval i Opatovický kanál, dodnes funkční technická památka z přelomu 15. a 16. století.
- Oblíbeným místem pro rekreaci obyvatel Plzně je Bolevecká rybniční soustava, deset rybníků v údolí Boleveckého potoka. Bývalo jich víc, ale některé zanikly, nicméně některé z novodobých rybníků zřejmě vznikly na stejných místech. Místo rybníka Beroun se dnes rozlévá Rozkopaný rybník a místo kolem Volšinky lidé chodí kolem chovného rybníka Košináře.
- Zatímco z více než třiceti rybníků, které tvořily Vodňanskou soustavu, se dochovala více než polovina, z rybniční soustavy u Slavkova, největší rybniční soustavy jižní Moravy, zbyly jen stopy hrází a cest, které po nich vedly. V době bitvy u Slavkova v roce 1805 ale rybníky ještě existovaly, na jejich tenký led prý Napoleon nahnal ustupující ruskou armádu.
Pozvánka na výlovy 2023
Nenechte si ujít podzimní výlovy rybníků; na
Kudy z nudy najdete
kalendář výlovů v roce 2023.